V roce 1960 se ve Starém Městě u Uherského Hradiště odehrál bizarní případ radiačního útoku na domek Belantových. Nejprve to ovšem vypadalo na „obyčejnou“ úkladnou vraždu.
V dnes už neexistujícím dome č.p. 385 žila Božena Belantová s manželem a se svým synem. S mužem pracovala v národním podniku Mikrotechna, kde se mimo jiné pracovalo s radioaktivní barvou, která se používala jako svítící barvivo na ciferníky. Přestože Božena Belantová pracovala na místě, kde se s touto barvou pracovalo naposledy v roce 1957, její zdravotní prohlídka na podzim roku 1959 nedopadla dobře. Když prohlídka o půl roku později dopadla ještě hůře, vydali se do domku hygienici.
Záznam o provedení prohlídky:
Prováděným proměřováním, které prováděl bezpečnostní technik n.p. Mikrotechna s. Dufek společně s pracovníkem KHES (krajské hygienicko-epidemiologické stanici, pozn. aut.) MUDr. Jirákem byly zjištěny v bytě Belantových radioaktivní hodnoty lidskému zdraví škodlivé a proto po dohodě s vedením podniku bylo přikročeno k přestěhování Belantových do náhradního bytu. Jejich rodinný domek byl pak zapečetěn orgány 0-VB Uherské Hradiště. Mimo toho bylo zjištěno, že n.p. Mikrotechna si vyžádala proměření pracovníky Výzkumného ústavu chorob z povolání z Prahy. Tito pracovníci provedli proměření kontaminace jednak pracoviště Belantové a jejího bytu. K zamoření se však konkretně nevyjádřili i když naměřené hodnoty na pracovišti byly značně nižší než v bytě Belantové.
Podezření z pokusu o vraždu
Jak se dostalo radioaktivní zamoření do domku Belantových. Jedním možným vysvětlením bylo nedodržování předpisů na pracovišti, kvůli kterému si Belantová mohla zanést radioaktivní prach domů. Jenže podrobnější prohlídka prokázala úmysl.
Záznam o provedení prohlídky:
Po takto provedeném vyhodnocení bylo provedeno znovu proměření bytu rodiny Belantové MUDr. Stojanovem MUDr. Jirákem a orgány zdejšího odboru. Při prováděném proměřování zjistil MUDr. Stojanov v králíkárně na dvorku odloženou láhev na zavařeninu, ve které se nacházela štětka vysoce radioaktivní přes 100.000 rozpadových impulsů.Mimo proměřování přístrojem TIS a ORION bylo použito lampy s ultrafialovými paprsky /UV/ za účelem zjištění zda se jedná o stěr, nebo přímé zamoření RA barvou. Po nasvícení UV lampou bylo zjištěno, že kontaminace bytu není způsobená stěrem kontaminovaných předmětů/pracovním oděvem/, ale úmyslným rozprášením a nanesením Ra barvy na různých místech.
Pokračování měření ukázalo, že radioaktivní barva je nejen rozprášena po podlahách, ale i natřena na stěnách. Oba manželé přitom popírali, že by s radioaktivní barvou jakkoliv manipulovali. Podezření tak padlo na Emila Belanta, manžela Boženy Belantové.
Zpráva o vyšetření:
Jelikož stále důkazy proti rodině Belantových nebyly ještě dostatečně usvědčující bylo přikročeno k provedení kontroly uskladnění a evidence RA barvy v n. p. Mikrotechna, při které bylo zjištěno manko, Ra barvy ve výši 20 g. Ze zmíněnou barvou z titulu svojí funkce v závodě měl též i co činit Be1ant, takže zde znovu vyvstalo další podezření vůči jeho osobě, že barvu zcizil a touto pak provedl zamoření svého domu. Této skutečnosti nasvědčovala i ta skutečnost, se nejvíce nanesené barvy bylo na postelí jeho manželky a v místech kde manželka se nejvíce zdržovala.
Bitva o radioaktivní brož
Při domovní prohlídce byla nalezena brož, která patřila mezi nejzamořenější předměty vůbec. Při jejím nálezu Emil Belant zpanikařil.
Zpráva o prohlídce:
Při proměřování byl přítomen i Belant, který po nalezení brože se snažil přemluvit a uprosit pracovníky n.p. Mikrotechna, aby brož neuváděli do seznamu zabavených věcí a tuto mu vydali. Když jeho požadavek odmítli tak brož zcizil. Před ukončením stěhování zjistili pracovníci zcizení brože. Ze zcizení přímo obvinili Belanta, který jim brož nechtěl vydati. Brož vydal až pod pohrůžkou, že bude tato věc předána bezpečnosti. Po vydání snažil se znovu ovlivniti pracovníky tím, že předstíral nervový záchvat, válel se po zemi a činil v celku dojem nepříčetného. Když ani toto na pracovníky n.p. Mikrotechna nezapůsobilo, počal jim vyhrožovat a konkrétně bezpečnostnímu techniku soudruhu Dufkovi vyhrožoval, že jej zastřelí.
Následná lustrace v záznamech ukázala, že Belant byl před válkou už 15x trestán pro krádeže a násilné trestné činy. Případ se zdál být jasný – Belant se chtěl zbavit manželky jadernou otravou. Domek byl zapečetěn a Belant vzat do vazby. Jenže v tu chvíli zamíchala kartami Božena Belantová.
Zpráva o vyšetření:
Úkolováním důvěrnické sítě bylo zjištěno, že Belantová byla v době po zapečetění jejího domu ve Starém městě odkud si přenášela zatajené kontaminované věci do nového bytu. Konkretně se jednalo o prošívané přikrývky a ložní prádlo, které měla uschovány u sousedů. Proměřením bylo zjištěno, že
tyto věci jsou zamořeny a vykazuji až 30.000 rozpadových impulsů. Přenesením těchto věcí do svého nového bytu zamořila si i některé další svršky.
Všechny svršky, které přesahovaly normu byly pak zabaveny pracovníkem KHES. Dále byl po vytěžení důvěrnické sítě zjištěn poznatek, že Belantová jisté Hajkové radila jak se zbavit nájemníků a přímo, uvedla,že stačí rozhodit trochu Ra barvy po bytě a nájemník bude přestěhován do náhradního
bytu. Mimo toho byl získán poznatek, že zmíněná vynášela v kbelíku nějaké věci na smetiště ve Starém městě Za lůžů.
Jaderné smetiště za městem
Na smetišti „Za lůžů“ bylo proto provedeno další měření, při kterém byly nalezeny kontaminované hadry. V případu tedy měla prsty Belantová. U výslechu nejprve tvrdila, že v podniku Mikrotechna se nedodržují předpisy a radiace v jejím domě je toho následkem.
Způsobila tak na svém pracovišti bezpečnostní kontrolu, při které se zjistilo, že chybí přibližně 20 gramů radioaktivní barvy. Když se na vážná pochybení nepřišlo, svalovala Belantová vinu na hlavního bezpečnostního technika Dufka.
Záznam o výslechu:
Při prováděném výslechu pak uvedla, že zamoření jejího domu provedl Dufek. Podrobně a velmi živě uváděla, že s ním měla poměr v kuchyni jejího domu, při kterém ji Dufek řekl, že provede zamoření celého domu a n.p. Mikrotechna,ž e jim pak musí postavit nový domek. Současně uváděla, že od ní žádal půjčku 4.000.-Kčs. Na základě tohoto obvinění byl pak vzat i Dufek do vazby.
Dalším šetřením za pomoci důvěrníků bylo zjištěno, že v době zapečetění domu byla Be1antová v domě a vynášela nějaké hadry ve kbelíku. Tímto bylo potvrzeno, že nález hadrů Za lůžů skutečně je majetkem jmenované. Při prováděných dalších výsleších stále Belantová popírala,že by zamoření provedla sama.
Případ vyřešil práskač
Vyšetřovatelé k objasnění případu použili tehdy velmi oblíbenou metodu – nastrčit na celu konfidenta, respektive konfidentku. Belantová tuto lest neprohlédla a konfidentce vyklopila všechno.
Zpráva o vyšetření:
Vzhledem k tomu, že i nepřímo působila na různé svědky bylo dohodnuto s okresním prokurátorem její vzetí do vazby. Ve vazbě bylo použito operativní taktiky a byla nasazena vhodná informátorka. Při prováděných rozhovorech se Belantová této plně doznala, že provedla zamoření svého domu sama a její muž, že je ve vazbě nevinně. Dále se s ní radila o tom na koho by měla svésti vinnu. Pak přišla na nápad, že celou vinu svede na bezpečnostního technika n.p. Mikroteechna s. Dufka a za tím účelem si zkonstruovala celkový plán jak bude u vyšetřovatele vypovídat s tím, aby na jmenovaného padlo plné podezření.
Bizarní případ vyvrcholil propuštěním Belanty i Dufka z vyšetřovací vazby a obviněním Belantové z rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví a z křivého obvinění. Nakonec se ukázal i hlavní motiv – zištnost a závist.
Zpráva o vyšetření:
Jak sama Belantová ve svém doznání uvádí, že z titulu své funkce členky bytové komise, kdy chodila ve sporných případech provádět kontroly bytů zjistila jak dobře dnes dělníci bydlí pojala jí touha také bydlet v novém dobře vybaveném bytě. Dále pak uvádí, že proto provedla zamoření svého bytu, aby získala nov postavení nového rodinného domku.
Vzhledem k tomu, že Belantová byla vždy vzorná pracovnice a kandidátka členství v KSČ, posoudily tehdejší soudy její jaderný terorismus mírně – tříletým trestem nepodmíněně. Belantová se ale vytrestala sama. Už v době vyšetřování měla zdravotní potíže. A způsobila si je nejen kontaminováním domácnosti. Jak sama přiznala, když jela na vyšetření k lékai, vždy si posypala vlasy radioaktivním práškem. Nechtěla totiž přijít o příspěvek k platu za práci v nebezpečném prostředí.
autor: Jaroslav Mareš
zdroj: Archiv bezpečnostních složek ČR
