![](https://badatele.net/wp-content/uploads/2019/05/Svoboda-5-768x577.jpg)
Sedm vražd, tři pokusy o vraždu a sebevražda. To je výsledek vražedného běsnění Josefa Svobody, který se sekerou rozhodl „vyřešit“ rozvod, o který požádala jeho manželka.
Josef Svoboda byl násilník. Narodil se 1. listopadu 1923 ve Vlčicích na Jesenicku, kde si našel svou ženu. Drahomíru Furmánkovou si přes nesouhlas její rodiny vzal v roce 1948. Svoboda byl ovšem i chorobný žárlivec. Svou ženu opakovaně napadal. Ta od něj několikrát odešla a zase se vrátila.
Svoboda se kvůli fyzickému napadání nejen rodiny musel opakovaně stěhovat. Po napadení kolegy v práci byl trestán nejprve podmíněně, později nepodmíněně. Odsouzen byl i za znásilnění. V manželství se narodilo celkem šest dětí, čtyři synové a dvě dcery. V roce 1962 se Drahomíra Furmánková – Svobodová rozhodla, že od svého muže odejde.
Výpověď manželky:
Když se Svoboda někdy v roce 1962 vrátil z výkonu trestu, tak jsem mu řekla o své známosti s Kostasem a při tom jsem Svobodovi řekla, že s ním dále žít nebudu, že se rozvedeme. Svoboda na to nechtěl přistoupit a říkal, že všechno ví, že mi všechno odpustí, ale že se se mnou nerozejde. Když jsem na rozvodu trvala, tak mi vyhrožoval, že když od něj odejdu, že pozabíjí děcka i mne a proto jsem opět od rozvodu upustila, neboť i později když jsem se o možnosti rozvodu jen zmínila, tak hned vyhrožoval pozabíjením, z čehož jsem měla strach. Po návratu manžela z vězení za krátkou dobu přišlo vše do starých kolejí, manžel mně znovu začal nadávat a bit, začal mi vytýkat, že seděl k vůli mně, začal mi znovu vytýkat i moji nevěru, znovu mne bil, nadával mi a bylo to den ze dne horší. Ještě chci uvést, že než nastoupil do výkonu trestu tak nám rozbil veškerý nábytek a spálil všechno šatstvo.
![](https://badatele.net/wp-content/uploads/2019/05/Svoboda-4-768x1041.jpg)
Osudový den
V průběhu posledního výkonu trestu v roce 1966 podala manželka konečně žádost o rozvod. Manželka s dětmi žila v té době v Bukovicích na okraji Jeseníku. Josef Svoboda se naposledy vrátil z výkonu trestu na Vánoce roku 1966. Na 28. únor 1967 bylo nařízeno první jednání rozvodového soudu. Svoboda měl u sebe den předtím čtyři syny. Dvě dcery odjely večer před zločinem z Bukovic do Vlčic za matkou a prarodiči do Vlčic. Jedna z bukovických pamětnic dodnes vzpomíná, jak neurvale poslední odpoledne ukončil účast své dcery na nácviku na školní vystoupení.
Večer před tragickou nocí se Svoboda vydal do Vlčic a pokusil se znovu přesvědčit svou ženu, aby si rozvod rozmyslela. Odmítla. Svoboda odjel do Bukovic, kde spali čtyři synové. Spali oblečení a obutí, aby mohli případně utéct. Z otce měli strach. Svoboda dorazil po půlnoci. Ve spánku zavraždil sekerou nejprve nejstaršího Josefa a poté utloukl Karla, Luďka a Zdeňka. Poslední z nich se prý vzbudil a pokusil se bránit. Marně.
Svoboda poté odešel do práce, nasednul na traktor a vydal se do Vlčic, kam dorazil časně ráno. Asi kilometr před cílem se mu ale traktor rozbil a ke stavení tak přišel nepozorovaně. Svoboda nejprve rozrazil dveře a sekerou těžce zranil svou tchyni. Ta ještě stačila zavolat na svou dceru, aby utekla. Své ženě přispěchal na pomoc Svobodův tchán.
Smrtelný zápas v chalupě
Po krátkém zápase Svoboda svého tchána smrtelně zranil. Manželka, Drahomíra Svobodová se poté, co vyskočila z okna, nejprve vydala k sousedům. Svoboda ji však přiměl vrátit se. Drahomíra netušila, že Svoboda přijel vraždit a poslechla ho.
Výpověď manželky:
Manžel mne dotáhl až ke dveřím do předsíně, kdy jsem tak již od vrat viděla na dvoře matku, která měla zakrvácenou hlavu a na to jsem říkala „ježišmaria co jsi to udělal?“ Na to mi manžel odpověděl
„nic pojd uvidíš“. Když mne dotáhl k chodbě uviděla jsem na zemi ve světničce kde spal otec ležet otce, který měl rozbitou hlavu a silně krvácel. Manžel mne postavil v této světničce ke skříni a úplně klidně aniž byl nějak rozrušen mi říkal: „podívej se a teď to čeká na tebe. Z tebe udělám sekanou „. Při tom se na mne napřáhl sekerou a chtěl mne touto uhodit do hlavy. Já jsem mu sekeru v okamžiku, kdy již ránu proti mně vedl rukama zachytila a úder jsem trochu srazila, takže mne udeřil tupou stranou sekery do levého ramene. Poté se však proti mne napřáhl sekerou znovu a touto mne pak několikrát uhodil.
Vraždu manželky překazily obě dcery, které se při útoku pokusily matku zachránit. Libuše byla smrtelně zraněna, Elena těžce. Přežila jako jediné z dětí.
Výpověď dcery:
Já jsem k tatínkovi přiskočila a chytila jsem jej zezadu za ruku ve které držel sekerku, kdy tatínek se po mně otočil a uhodil mne sekerkou tupou části do pravé strany čela.Toto se událo těsně před vchodem do domu před předsíni. Poté, když mne tatínek uhodil jsem počala plakat a utíkala jsem přes dvůr dozadu do polí. Mezitím jsem viděla, že rovněž maminka někde tatínkovi utekla. Později mi babička řekla, že se maminka cchovala na střechu. Já jsem pak utíkala k Cuhrům, kde jsem zastihla jen Anku Cuhrovou která ještě ležela, které jsem říkala, že tatínek chce maminku zabít, jestli u nich není někdo doma. Anka nic neříkala, vyskočila z postele, oblékla se a utíkala k Furmánkům.
Dcera sousedů, Anna Cuhrová, se do domu Furmánkových dostala v okamžiku, kdy Svobodovi jeho žena opět utekla a schovala se na střeše. Na svou cestu doplatila životem. Vzteklý Svoboda se sekerou rozehnal i proti ní a Anna Cuhrová se stala sedmu obětí tragického dne.
![](https://badatele.net/wp-content/uploads/2019/05/Svoboda-1-768x601.jpg)
Trojnásobná sebevražda
Zuřící Svoboda se nejprve pokusil dostat na střechu ke své ženě, ale začaly se pod ním propadat tašky na střeše. Po chvíli svého snažení zanechal a pokusil se o sebevraždu.
Nejprve vlezl do nedalekého rybníka a pokusil se umlátit sekerou. Když se mu to nepodařilo, pokusil se oběsit na půdě kousek od své vyděšené manželky. Přetrhl se s ním ale provaz. Odešel proto neznámo kam. Jeho tělo našli pátrači odpoledne v asi tři kilometry vzdáleném lomu, do kterého skočil. Zuřivé běsnění nepřežil ani jeden ze čtyř Svobodových synů. Tři zemřeli na místě, čtvrtý po pár hodinách v nemocnici. Svobodův tchán zemřel v nemocnici po čtyřech dnech, dcera a dcera sousedky o den později.
Případ byl v širokém okolí zapomenut kvůli tomu, že se nedostal k soudu a kvůli pozdějším dramatickým událostem. V samotném Jeseníku si na něj pamatují všichni. Nevzpomíná na něj ale nikdo.
Autor: Jaroslav Mareš
zdroj: ABS ČR