Takzvaný lomozící duch se poprvé objevil v našich končinách na počátku 20. století. Vůbec první zaznamenaný případ v moderních dějinách úředně potvrdili četníci nedaleko Kolína.
Takzvaný poltergeist, dosud neobjasněný a často zpochybňovaný jev, u nás bývá hlášen v jednotkách případů za desetiletí. Svědci obvykle hlásí podivné přemisťování předmětů, někdy i spontánní vznik požárů. Poprvé v novodobé historii je tento jev, spočívající v klepání na zeď, hlášen v roce 1903 v období Dušiček v hájovně u Formánků na východ od Kolína. Hlášení o podivném fenoménu nám ovšem jako první zanechal ve svém životopise Vita Caroli sám otec vlasti – Karel IV.
Lomozícího ducha spatřil i Karel IV.
Bylo to v době, kdy se nastupující král vrátil do Prahy a našel Pražský hrad v rozvalinách. Bydlel proto s Buškem z Velhartic v budově starého purkrabství. Jednoho večera, kdy již ulehl, uslyšel kroky po místnosti, přestože v ní nikdo nechodil. Následně se prý sama od sebe vznesla číše od vína a byla vržena proti zdi.
Citace ze životopisu:
A tak patřiece s dřieveřečeným Buškem na čieše a na sviece, uzřechme čieši vrženu. A ta jistá čieše vržena byla, nevieme od koho, přes lože Buškovo z jednoho kúta komory až do druhého o stěnu. Ta čieše obrazivši sě o stěnu, pade prostřed komory. Uzřevše to, užasli jsme sě velmi, a vždy chodiecieho v komoře slyšechme, ale žádného neviděchme.
Čeština 14. století zůstává srozumitelná jen s určitou námahou, nicméně záznam je velmi jasný. Karel IV. i mnozí jeho následovníci považovali tyto projevy za projevy boží síly, či samotného ďábla. První novodobé hlášení, nespojované s vírou, je tedy z roku 1903 a mezi jinými ho přinesl téhož roku časopis Nové slunce.
Dobový článek:
Podivuhodné úkazy počaly na svátek Všech Svatých o 11. hodině večerní, kdy celá rodina ze spánku byla vyrušena třemi mohutnými ranami na kufr. Ve světnici spaly ženy, které po těchto ranách daly se do křiku. Hajný, spící na půdě, zaslechnuv to, sběhl dolů do světnice a ranami sekerky na podlahu snažil se zaplašiti domnělé »zvíře«, které hluk ten působilo — ale marně; rány ozývaly se znovu
a to v různých místech světnice, ve stěnách, nábytku a pod.
Úkazy ty opakovaly se po celých 14 dní až do neděle dne 16. t. m. Nejvěrnější zprávu o nich přinesla »Nár. Politika« ze dne 22. listop. z pera svého zpravodaje, který odebral se do hájovny třídvorské.
Bohužel tajůplné zvuky, které nejen že zne-pokojovaly obyvatele hájovny, ale i celé okolí uváděly v pochopitelné rozrušení, přestaly již 16. t. m., tedy v době, kdy v časopisech objevily se prvé zprávy o těchto úkazech. Následkem toho, náš spolupracovník, který do třídvorské hájovny odebral se dne 22. t. m. nemohl zjistiti nic jiného, než že vyslechl hajného a jeho rodinu, kteří vypravovali totéž, co obšírně uveřejnila »Nár. Politika« dne 22. listopadu.
Podivné jevy vyšetřovali i četníci
Někteří novináři tedy dorazili pozdě. MUDr. Jan Šimsa ve své publikaci Záhadné jevy mediální zachytil událost od jejího počátku. Podle jeho záznamů na místě proběhlo i oficiální vyšetřování, které podivné jevy potvrdilo.
Strašidlo v hájovně.
(Z Konárovic u Kolína.)
Asi čtvrt hodiny od obce Třídvorské ve farnosti konárovické a asi tři čtvrtě hodiny od Kolína nalézá se na pravém břehu labském hájovna, náležející ke dvorci statkáře P. Formánka z Kolína, v níž bydlí již asi 20 roků se svou rodinou 60letý polní a lesní hlídač Formánek. Okolí staré hájovny jest velmi romantické a poblíže jest místo, kde stával druhdy starý šlechtický zámeček, po němž již ovšem není stopy. V hájovně té ozývá se ode dne dušiček m. r. každodenně zvláštní klepot na podlahu a to na různých místech v různých dobách, pravidelně však od 4. do 6. hodin odpoledne a v tutéž dobu z rána.
Klepot jeví se, jako by z počátku někdo prsty klepal na podlahu, na postel i na stůl, a chvílemi sesiluje se tak, že se zdá, jako by kdosi neviditelný těžkým kladivem na dřevěné předměty bušil. Starý, otužilý hajný i jeho rodina jsou zjevem tím tak přestrašeni, že vykládají si klepání to jako by pocházelo od duchů, i poklekají, modlí se a kladou duchům otázky, na které jim pravidelně klepotem bývá odpovídáno. Zmíněný p. Formánek i vícekráte za tmy do obce Třídvorské došel, aby odtud muže nebojácné přivedl, kteří by se osobně přesvědčili o podivném klepání, a ti sami jsouce poděšeni, poklekli a modlili se dle rozkazů neznámých duchů. Různým způsobem chtěli smělejší z nich zaplašiti strašidlo, i tloukli holemi v místa, odkud klepot se ozýval, tím však přivodili klepot ještě větší.
Věc záhadná oznámena byla politickému i policejnímu úřadu v Kolíně, odkud vypravila se zvláštní komise, sestávající z komisaře, revisora, dvou strážníků a tří četníků, kteráž se na místo dne 17. m. m. po 4. hod. odp. dostavila, tedy v dobu, kdy pravidelně strašidlo své rejdy tropí. A skutečně klepot zjištěn. I odtrhána podlaha, rozbourána postel, ale nikde nebyla nalezena příčina podivuhodného zjevu. Překvapující jest, že, když někdo z domácích otáže se, kolik je hodin, vždy správně mu doba klepotem označena.
Podivné jevy skončily tak rychle jak rychle se objevily. Na místo dorazili i příslušníci spiritistického hnutí, kteří nabídli i své vysvětlení, řekněme paralelní k oficiálnímu vyšetřování, které žádné vysvětlení nepřineslo. Podle Františka Ježka, spolupracovníka Karla Sezemského, byl jev napojen na jednu z dcer pana Formánka, a mělo jít o nepřevtělené duše – dávné oběti trestného činu.
Ať je vysvětlení jakékoliv, místo podivných jevů nezůstalo obydleno dlouho. Rodina Formánkova se záhy po odeznění odstěhovala. Několik let poté byl i změněn tok řeky Labe v blízkosti hájovny. Z té se do dnešních dní dochovalo jen pár kamenů v základech.
autor: Jaroslav Mareš
zdroje:: Nové slunce; Sezemský, Karel – Strašidla ve 20. století; Šimsa, Jan – Záhadné jevy mediální
