Příští čtvrtek bude definitivně odhalen pachatel nejslavnější nevyřešené vraždy naší historie. Rekonstrukce posledních hodin Otylie Vranské přinesla další překvapivé údaje.
Přestože pražské policii se podařilo velmi podrobně rekonstruovat osud Otylie Vranské po příchodu do Prahy, o jejím způsobu života se stále vyskytuje mnoho spekulací. Vranská se do Prahy přestěhovala ze Slovenska 1. března 1933. Víme o ní, že pocházela z Brezna a před stěhováním do Prahy žila v Žilině, kde se živila jako služebná. V Žilině měla rovněž známost – vojáka, který se ji později v Praze pokusil vyhledat. Shodou okolností to bylo už v době po její smrti, ale ještě před odhalením totožnosti ostatků, nalezených v kufrech.
Služebná
V Praze měla Otylie Vranská připravené zázemí do začátku. V té době už v Praze žily její dvě mladší sestry, jedna z nich už byla tou dobou vdaná – u ní strávila Vranská několik prvních týdnů.
Citace z dobového tisku:
Jedna sestra je vdaná v Balbínově ulici na Vinohradech za pana N. Je to rodina velice pořádná a v celém okolí oblíbená. Druhá sestra slouží u pana N. v Klimentské ulici.
První práci získala Vranská po třech týdnech strávených v Praze, tedy na konci března. Její osud mapoval kromě policie i Polední list.
Citace z dobového článku:
Na to obdržela zásluhou a na doporučení paní B. s Rybní ulice místo v Revoluční třídě u jisté dámy. Tam pobyla dva a půl měsíce k úplné spokojenosti zaměstnavatelkyně, která o ní mluví velice pěkně. Tak byla 6 neděl zase bez práce, odkázána jsoucna podporu sester, které se velice milovaly.
Pokud jde o období, kdy byla Vranská bez práce, je třeba připomenout, že rok 1933 u nás byl rokem, ve kterém vrcholila velká hospodářská krize a počet nezaměstnaných u nás stoupnul ze 40 tisíc v roce 1929 na tři čtvrtě milionu právě v roce 1933. Otylie Vranská práci našla na počátku července, a sice v restauraci U Kadeřábka na Vinohradech.
Citace z dobového tisku:
Nebyla číšníci, jak jsme v prvním okamžiku psali, nýbrž služebnou, která mezi hosty vůbec nepřišla. V restauraci pana Kadeřábka sloužila současně jiná služebná, Božena Velingerová, děvče pětadvacetileté. Ta se důvěrně seznámila s Otylií a měla na ní rozhodující vliv, což bude velice důležité při dalším vyšetření. Zajímavé je, že v Velingerová vystoupila 7. srpna ze zaměstnání a Vranská hned den na to, to je 8. srpna. Je z toho vidět, že dívky se předem umluvily, že opustí zaměstnání. Od té doby žily spolu v podnájmu u starší dámy na Vinohradech.
Vranská s Velingerovou žila na Vinohradech na adrese Velehradská 12, občas bývá uvedena adresa Bělehradská 12, ale jedná se pravděpodobně o chybu. Vranská si v posledních dnech života sháněla nové zaměstnání, respektive živobytí. Své bytné za nájem dlužila a opakovaně se zmiňovala, že nové místo nutně potřebuje.
Poslední den
Ve čtvrtek 31. srpna 1933 vyšla Vranská ze svého bytu po poledni. Její bytná jí upozornila, že pokud chce přijít domů po půlnoci, ať raději nechodí domů vůbec. To byla jedna z věcí, které se Vranské staly osudnými. Své bytné se Vranská ještě svěřila, že má schůzku s rotmistrem, který jí slíbil sňatek.
Kolem osmé hodiny se Vranská, v té chvíli ve společnosti Velingerové, setkala v pasáži Koruna na dolní části Václavského náměstí s rotmistrem Josefem Pěkným. Pro Vranskou mělo setkání s rotmistrem jednu nepříjemnou okolnost – společně s Pěkným přišla i Antonie Koklesová. Další Slovenka, se kterou se Vranská znala už z dřívějška. Pěkný s Koklesovou chodil, což pro Vranskou mohlo být nepříjemné překvapení.
Vranská se rozloučila s Velingerovou a s Pěkným a s Koklesovou zamířila do restaurace u Kupců. Popisuje to Koklesová ve své výpovědi.
Výpověď svědkyně:
Nyní jsme dne 31. VIII. 1933 kol 8 hod. večerní odešli z průchodu Koruna do restaurace ve Štěpánské ul., kde jsme se zdrželi až do 11. hod. Šli jsme tam rotmistr, Vranská a já. Pamatuji se, že v Koruně setkala se Vranská se svou přítelkyní Boženou Velingerovou a nějakými dvěma mladíky. Ti tři v Koruně se od nás odpojili. V restauraci vypila Vranská as 4 půllitry piva, nějaký pišingr a preclík. Já jsem pila půllitr piva, Vranská byla v dobré náladě, zpívala a namalovala se a pak říkala, že půjde čekati do Rokoka na vrchního číšníka, který ji k sobě vezme spát. Odešli jsme z restaurace všichni společně až na Karlovo nám, kde u stánku mlékárny se Vranská od nás odloučila a to bylo, kol. 12 hod. Vranská si stěžovala, že nemůže jít domů spát, že má u bytné dluh a proto jsem jí nabízela, aby šla ke mě. To ona nechtěla a rozhodla se čekati na onoho číšníka.
Po rozloučení s Pěkným a Koklesovou zamířila Vranská do Křemencovy ulice, kde navštívila podnik U politické mrtvoly. Vstoupila tam s nikdy nezjištěným blonďákem a nechala se od něj pozvat. S neznámým blondýnem se podle všeho ten večer nesetkala poprvé. Podle Poledního listu ji mladík navštívil nejméně dvakrát ještě v restauraci u Kadeřábků.
Citace z dobového tisku:
Po půlnoci dostala chuť na ovoce. Požádala svého společníka, aby jí objednali jablko. Blonďák zašel do vedlejší místnosti, kde se nachází bufet a objednal jablko, které na talíři donesl Vranské jídlonosič. Půjčil jí také nůž na rozkrájení jablka. Vranská jablko nedojedla a dala menší čas na talíř. Po 1 hod. v noci blonďák zaplatil. Číšníkům dal po 1 Kč spropitné, jídlonosiči 2 Kč. Pak odešel s Vranskou.
Zjistilo se, že blonďák navštěvoval občas místnost U politické mrtvoly. Vždy však jen všedního dne, v neděli nikdy. Na tomto místě ještě poznamenávám, že na číšníky udělal blonďák dojem, jako by se silně pudroval. Je to prý velice elegantní muž, nejvýše 26 let starý. S Vranovskou byl ve zmíněné místnosti poprvé. Předtím tam chodíval pokaždé s jiným děvčetem, s nímž tančíval.
Další osudy Otylie Vranské se rozplývají v nejasnostech. Naposledy byla spatřena na rohu Melantrichovy ulice, jak nahlíží do sálu podniku U Šmelhausů, jako by někoho hledala. Blonďáka s ní u Šmelhausů nespatřili. Buď čekal venku, anebo se cestou od Politické mrtvoly rozešli. Vzhledem k tomu, že Vranská očividně někoho hledala, je pravděpodobnější, že se s blonďákem rozloučila a hledala číšníka, u kterého chtěla přespat. Zde stopa Otylie Vranské končí.
Byla prostitutka?
Prostitutkou nebyla. Zvěsti o tom, že si nejstarším řemeslem přivydělávala, pochází od jednoho ze svědků, který do protokolu vypověděl, že jí za pohlavní styk v jednom případě zaplatil 20 Kč.
autor: Jaroslav Mareš
zdroje: Polední list, Muzeum Policie ČR
Minisérie o Otylii Vranské:
1. díl: Tragédie rodiny: Vrah zastřelil i její sestru
3. díl: Další případy sériového vraha
4. díl: Co všechno přiznal fantom ulice, český Jack Rozparovač
5. díl: Exkluzivně – Vrazi Otylie Vranské jsou odhaleni a známe i místo činu
