Odhalení vraha Otylie Vranské: Co všechno přiznal fantom ulice, český Jack Rozparovač

Dobové vyobrazení fantoma z denního tisku. Foto: Večerní České slovo, volné dílo.

Když byla zavražděna Otylie Vranská, zaměstnal kriminalisty i novináře nikdy nedopadený anonymní Fantom ulice, který psal dopisy nejen kriminálce, ale i do novin. Přiznal se nejen k vraždě Vranské.

Minisérie o Otylii Vranské:

1. díl: Tragédie rodiny: Vrah zastřelil i její sestru

2. díl: Poslední večer zavražděné a pravda o její prostituci

3. díl: Další neobjasněné případy sériového vraha

5. díl: Exkluzivně – Vrazi Otylie Vranské jsou odhaleni a známe i místo činu

Provokace policie

„Fantom ulice, který kráčí stínem života podsvětím lidstva“, se nejprve ozval pražské kriminálce. Jeden z prvních dopisů, které napsal, obsahoval přiznání k vraždě Otylie Vranské.

Dopis Fantoma ulice:

Prosím za laskavé prominutí, že jsem svým 3. zločinem uvedl celý policejní aparát do pohybu. Vraždil jsem z touhy po lidské krvi, ne pro peníze. Mám božský pocit spatřit člověka krváceti. Nenamáhejte se po mě pátrati!!! Unikám spravedlnosti roky. Jsem příliš opatrný. Děvče, které jsem zabil bylo prostitutkou, jako má dřívější oběť Janotová. Vlákal jsem jí do svého bytu kde jsem ji zavraždil. Tělo její jsem dle obrazu kostry rozřezal a uložil do kufrů, které jsem sám odvezl na nádraží. Cestou jsem potkal v dělnické třídě mojí známou která mě pomáhala tlačiti vozík přičemž se mě tázala co v kufrech vezu. Odpověděl jsem, že vezu staré šatstvo. U Hlávkova mostu odbočil jsem na Strossmayerovo náměstí. Měl jsem v úmyslu kufr dáti na Denisovo nádraží, ale pro malou frekvenci na tom nádraží jsem od toho upustil – jak nyní vidím stopy jsem zahladil důkladně, takže prozrazení mě již nehrozí, takže sprcha ti do ciziny již nemusím!! Mohu se klidně připravovat i na 4. vraždu.

Fantom ulice vraždící z touhy po krvi.

Karel Wodovary

Fantomův dopis, adresovaný kriminální policii. Foto: Muzeum Policie ČR.

Takzvaný fantom ulice napsal dopisů policii více, ovšem ne všechny se dochovaly. V narážce na Janotovou připomíná nevyřešený případ vraždy prostitutky z roku 1929, jejíž tělo bylo nalezeno v lese u Všenor u Prahy. Narážka na Strossmayerovo náměstí zase odkazuje na svědectví o muži a ženě, kteří byli spatřeni, jak na vozíku vezou do centra Prahy dva kufry.

Fantom píše do novin

Nikdy neodhalený pisatel ale evidentně nebyl spokojen s ohlasem na svou korespondenci pro policii, a tak se obrátil na redakci jednoho z nejčtenějších prvorepublikových deníků, Poledního listu. Přepis jeho dopisu deník uveřejnil necelé dva týdny po vraždě, 12. září 1933.

Ctěná redakce!

Nelekejte se, že Vám píše pachatel vraždy na Otilii Vranské. Sleduji veškerý tisk, který referuje o mém zločinu, a útrpně se usmívám všem těm nesmyslným dohadům pražské policie. Té jsem již napsal, aby po mně zbytečně nepátrala. Jest to marné! Marné proto, poněvadž mě nikdo s mojí obětí Vranskou neviděl. Jméno zavražděné jsem vůbec neznal, to jsem se dozvěděl teprve z denního tisku. S Vranskou stejně jako s Janotovou seznámil jsem se náhodně na ulici. Šel jsem v noci ve čtvrtek Perlovou ulici, kde jsem schválně vrazil do hezké neznámé slečny, které jsem se omluvil a prohodil otázku: „Kam tak pospícháte slečno?“ Ona odpověděla: „Domů.“ Zapředli jsme rozhovor o všem možném, až jsem jí nabídl, že by mohla jíti ke mně do bytu. K mému uspokojení Vranská přisvědčila. Podotýkám, že v tu dobu neměl jsem žádných vražedných úmyslů. Myšlenka zbaviti se Vranské napadla mě v okamžiku, kdy O. V. žádala odměnu za svoji lásku. Myšlenka přišla – čin jsem tedy provedl. Nejdříve jsem ji omámil, potom omráčil a posléze rozřezal dle obrazu kostry. Kufry, do kterých jsem části těla uložil, odvezl jsem dvoukolovým vozíkem na nádraží. Stopy jsem důkladně zahladil, takže prozrazení mě nikdy nehrozí. Svědčí o tom fakt, že jsem se byl podívati na hlavu zavražděné na policejním ředitelství. Nejsem vrah druhu Lukšíkova nebo Volovikova. Jsem příliš opatrný. Vraždím z touhy po krvi, ne pro peníze! Kde není stopy, ani Scotland Yard nic nevypátrá.

Fantom ulice,

který kráčí stínem života podsvětím lidstva. Karel X. Y.

Fantom ulice označil Otylii Vranskou za prostitutku, přestože jí podle dostupných svědectví nebyla. Fsantomův dopis vyvolal obrovské pozdvižení. Ale ani to neznámému nestačilo.

Čtěte dále:  Zavraždila posledního Pernštejna karlštejnská bestie? Záhada odolává

Druhý dopis novinám – vraždím z pomsty

O další dva týdny později se Fantom ulice ozývá Polednímu listu znovu a popisuje i svou motivaci – dřívější nešťastnou lásku a podvod, který na něm byl spáchán prostitutkou.

Ctěná redakce.

Piši-li Vám druhý dopis, nečiním tak z nějaké touhy po pochybné popularitě, nýbrž chci veřejnosti vysvětliti, z jakých pohnutek jsem spáchal vraždu na Otilii Vranské a Janotové. Nevraždil jsem pro peníze, ale ze msty. Bylo mně lhostejné, že připravuji „nevinné“ ženy o život, stačil mně pouze fakt, že Janotovou a Vranskou jsem nalezl v noci na ulici, jak ,,shánějí“. Z takových žen rekrutovala se i ta, která mě zničila život.

Ji zavražditi nemohu, jelikož bych byl vypátrán.

Přesto, že můj život je již bezcenný, nechci riskovati svobodu a tudíž mstím se na jiných. Zklamání v lásce udělalo ze mne vraha a zarputilého nepřítele žen z ulice. Vypisovati celý můj život podrobně bylo by zbytečné, proto omezím se jen na vylíčení toho, co ze mne udělalo vraha. V roce 1921, kdy mě bylo 27 let, seznámil jsem se ve R. s dívkou, do které jsem se šíleně zamiloval I ona, jak jsem tehdy pozoroval, moji lásku opětovala.

Byl jsem tehdy majitelem většího závodu, takže jsem ji zahrnul veškerým přepychem.

Nepátral jsem po její minulosti, neměl jsem na tom zájmu. Mně stačilo, že mě má ráda, že jsem štasten. Měl jsem v úmyslu si ji vzíti za manželku. Žili jsme spolu půl roku, než nastala katastrofa. Jednoho krásného podzimního dne přistihl jsem M. v bytě, který jsem pro ni velkým nákladem zařídil, s nějakým cizím mužem. Moje překvapení bylo ohromné. Nechtěl jsem ani svým zrakům věřiti. Když jsem se vzpamatoval, otázal jsem se, co to má znamenati. Odpověděla, že je to její přítel. Na oko jsem se spokojil s tímto vysvětlením a odešel. Věděl jsem, že je to její milenec. Pátral jsem po její minulosti a dozvěděl jsem se strašné věci o M. Nejen to, že byla trestána pro různé krádeže a podvody, ale i to, že M. jest prostitutka! Mezitím, co jsem pátral v jejím rodišti, M. prodala celé přepychové zařízení svého bytu a sebrala několik tisícovek z pokladny a zmizela. Byl jsem úplně duševně zničen. Chtěl jsem tehdy spáchati vraždu a sebevraždu, ale vše jsem si rozvážil. O činu M. jsem neučinil hlášení, nechtěje míti ostudu. Moje situace byla hrozná. Takové zklamání od dívky, pro kterou bych býval dal život. Byl jsem úplně zničen.

Obchod, který jsem po rodičích zdědil, jsem prodal a odejel do ciziny, abych zapomněl na zklamání, které mě přinesla láska. V cizině jsem žil z peněz, které jsem získal prodejem domu a obchodu. Ale za několik let peníze mně došly a já zůstal bez prostředků. Nalezl jsem si místo dělníka, ale dlouho jsem pracovati nevydržel. V roce 1925 nechal sem se naverbovati ve S-Gu do cizinecké legii v Sidi Bel Abbies, kde jsem byl až do roku 1928. Z legie jsem uprchl do Španělska, odkudž jsem se dostal na začátku roku 1929 do ČSR. Cestoval jsem většinou na podvozcích železničních vagonů. Vrátil jsem se jako lidská ruina. Našel jsem si skromnou existenci a začal nový život.

V tu dobu mně utkvěla myšlenka, že musím spáchati něco hrozného, třeba vraždu. Zavražditi nějakou ženu prostitutku, kterou tak nenávidím!! –

Pořádnou a čestnou ženu bych nemohl zbaviti života, ale prostitutku ano. Nemá-li zločinec právo na život svobodu, nemá ho míti ani neužitečný tvor, jako – je prostitutka. Jest to specielně můj názor. První příležitost naskytla se mně 16. VIL 1929. Kolem dvanácté hodiny mě oslovila dotyčná Janotová v Celetné ulici blíže Deymela: „Fešáčku, šel se mnou.“ Šel jsem s ní do mého bytu, kde jsem ji zavraždil a nákladním autem odvezl do okoli Všenor.

Stopy jsem tehdy zahladil důkladně. Tehdy zatčený Forchner byl ovšem nevinen, právě tak jako nějaký Glaser v případě Vranské. Provedením vražd byl jsem jaksi uspokojen, že jsem se pomstil ženám druhu M., která mě zničila život. Unikám spravedlnosti po čtyři roky, ale možné jest, že až mě život úplně omrzí, že se odsoudím sám, spácháním sebevraždy. Nemohu snésti to stálé duševní napětí nebo se sám policii přihlásím. Život ztrácí pro mne pomalu ceny. Jest mi už 40 let, nemohu od života ničeho očekávati, jest mě tedy lhostejné: Zit či nežít!!

Čtěte dále:  Nevysvětlená tragédie rodiny Svojsíkových: Proč mlčí archivy

Fantom ulice KAREL X. Y.

Dopis fantoma, adresovaný Polednímu listu. Foto: Muzeum Policie ČR.

Třetí dopis novinám – Nikdy mě nenajdete

V případě fantomových dopisů evidentně novináři spolupracovali s kriminalisty. Ve třetím dopisu pro Polední list, údajně posledním, lze vysledovat stopy určité domluvené provokace, která měla fantoma přimět k chybě. Dopis uveřejnil Polední list 10. října.

Ctěná redakce!

Rozhodl jsem se, že napíši polednímu listu ještě 3. / poslední / dopis

V referátě o mém druhém dopise píšete, že dopis zní velmi fantasticky a že jsou v něm věci nepravděpodobné a rozpory. Jest pravda, že v roce 1928 jsem se vrátil z cizinecké legie téměř bez prostředků, ale že jsem měl za několik měsíců vlastní byt, to není nic nepravděpodobného. Že jsem odvezl Janotovou nákladním autem neznamená, že jsem musel býti jeho vlastníkem. Jak jest vám snad známo, existují v Praze firmy, které za mírný poplatek půjčují automobily. Můj druhý dopis nepsal jsem zatím účelem, abych zmátl stopy – nemám toho zapotřebí. Stopy, které pražská policie má, jsou nepostačující k mému dopadení. Proto také jsem se mohl odvážiti psáti vaší redakci dopisy. Písmem, který jsem psal všechny 3 dopisy, nemohu se prozraditi. Možná, že toto písmo ukazuje na moje vlastnosti – ale jiného nic. – Co se týče kufrů, kterých jsem použil ku odstranění části těla, samozřejmě že nepocházejí z cizinecké legie. Při útěku se Sidi Bel Abbés do Sórbasu / Španělsko / nemohl jsem s sebou vléci dva velké kufry. Zpočátku jsem cestoval většinou na podvozcích vagonů a teprve v poslední fázi mé cesty, kdy jsem obdržel větší částku peněz, cestoval jsem jako řádný člověk. Kufry ale nekoupil jsem v tehdejší době, nýbrž v době v roce 1930, kdy jsem byl v Německu. Kde nemohu ovšem udati, vím, že bych tím řekl vše! – Velice se divím, že kriminální odborník přišel na skutečnost, že jsem Franskou narkotizoval – tak pozdě, ačkoliv jsem se o tom zmínil v mém prvním dopise. Tím končím můj poslední dopis. Policie mě nevypátrá. Jest to nemožné.

Fantom ulice Karel XY

Jsem velice překvapen zprávou, že vrah žádá 5000 Kč na matce Vranské! Který vrah? Mého případu někdo zneužil!

Dopis Večerníku práva lidu – budu vraždit dál

Ve čtvrtém dopise novinářům skutečně fantom změnil adresáta a oslovil jinou redakci. V dopise slibuje, že bude pokračovat ve svém řádění.

Ctěná redakce!

Na mém psacím stolku leží kupa novin, které obšírně píší o mém zločinu na Vranské. Mezi nimi mám Váš list, „Večerník Práva lidu“ ze dne 10. X. 1933. Píšete, že je těžko věřiti dopisům, jež jsem jedné pražské redakci zaslal. Nechci Vás dnes přesvědčovati o tom, že jsem skutečně zavraždil Vranskou, ale doufám, že komu co nejdříve naskytne se mně vhodná příležitost, abych mohl Vás o pravosti mých dopisů přesvědčiti. Učiním to tím způsobem, že přiložím můj dopis k moji příští oběti, kterou mám již vyhlédnutou. Čekám jenom na okamžik, by X-a byla úplně sama, bych nebyl s ní nikde viděn, sleduji už ji po několik dni nikým nepozorován. Jak jsem pozoroval, jsou děvčata z ulice mo- jak mentálně opatrnější nevěří již každému jsou nedůvěřivá, Každá tuší, že se ji může státi která to, co Janotové nebo Vranské. Tento strach, až se na případ Vranská zapomene, nebude trvati dlouho, však některá se splete!!!

Co se týče dopisů, zaslaných jistému pražskému obhájci v r. 1927, prohlašuji, že jsem je nepsal, poněvadž v tom roce byl jsem v cizinecké legii. Vrátil jsem se ku konci r. 1928. O případu Vörösmartyové není mě nic známo.

Čtěte dále:  Tři mrtví u Řevničova: Ukrajinská stopa objasnila záhadnou přestřelku

Četl jsem, že prý jsem měl ujeti do Budapešti. Z jakého důvodu? Vždyť pátrání je na falešné stopě. Hledá se blondýn, který vůbec v případě Vranské neexistuje. Zatčen byl jakýsi Glaser z té příčiny, že neměl – spodky. Pátrá se, zda jsem kufry neodeslal z některé venkovské stanice, ač jest to vyloučeno. Nebudu přece nakládati kufry v malé venkovské stanici, kde má každý pro malou frekvenci – velkou možnost člověka si důkladně prohlédnout. Pátrání prý „zná“ již mé jméno, sleduje prý mne. Není to možné! Pátrání snad sleduje pouze domnělého vraha, neprávem podezíranou osobu mě ale ne!

Jsem nyní bezpečnější, než před třemi nedělemi. Tehdy nevycházel jsem ve dne na ulici – nyní se pohybuji docela volně. Poznamenávám, že na žádném a mých dopisů nemůže býti nalezen můj otisk prstů, jelikož při psaní, když béřu papír do rukou, používám jemných rukaviček. Případné otisky jsou od jiných rukou- na poště nebo pod.

FANTOM ULICE KAREL X. Y.

Část titulní strany Poledního listu se třetím dopisem. Foto: Polední list.

Zpět do Poledního listu – jsem naštvaný a (ne)umím anglicky

Před obdržením posledního fantomova dopisu uveřejňuje redakce Poledního listu zprávu, že údajný fantom dokonce telefonoval na pražskou kriminálku, kde si nechal zavolat vyšetřovatele případu Borkovce, aby mu vysvětlil, že ho nikdy nenajde. Zároveň prý svým telefonátem vyděsil prodavačku v parfumerii, sestru jednoho z kriminalistů. Netrvalo to dlouho a fantom se redakci ozval znovu.

Ctěná redakce!

Můj třetí dopis vám osobně doručený označil jsem jako poslední. Přesto píši dnes opět vašemu listu.

Před několika dny četl jsem v jednom pražském večerníku, že jsem telefonoval pražskému policejnímu ředitelství a jedné prodavačce která jest zaměstnána v parfumerii. Prohlašuji, že jsem ani v jednom případě nikomu netelefonoval. Jedná se o nějakého mystifikátora, který na můj účet provokuje policii. Četl jsem též že moje dopisy psala žena. Z toho důvodu, že některé věty zavání ženským parfumem. Mýlíte se velice! Jsem muž trochu sentimentální povahy, žádný žvanil a čtenář románů! – Prováděné daktyloskopování pražských prostitutek jest zbytečné, jelikož příští mé oběti uřežu všechny prsty a hlavu poleji žíravinou, takže nebude možno hned zjistiti jméno zavražděné.

PS: I know English perfectly. I have been in New Quay /Wales/ three year. I have in Prague often opportunity to speak with English people. I must X. kill,.

Fantom ulice Karel X.Y.

Fantom ulice tedy tvrdí, že nikam netelefonoval a že si na něj někdo hraje. Zároveň se snaží dokázat, že se v cizinecké legii naučil dokonale anglicky. Když pomineme skutečnost, že v cizinecké legii bylo možné naučit se francouzsky, a nikoliv anglicky, je tu ještě neoddiskutovatelný fakt, že fantom svým projevem dokázal, že naopak anglicky skoro vůbec neumí. Fantoma pražská policie nikdy neztotožnila.

Kdo zavraždil Otylii Vranskou odhalí Muzeum Policie ČR ve speciální prezentaci ve čtvrtek dopoledne. Na těchto stránkách najdete hned ve čtvrtek dopoledne exkluzivní rozhovor s vedoucím badatelského týmu, ředitelem policejního muzea Radkem Galašem, ve kterém pravdu o fantomovi i o skutečném pachateli vraždy odhaluje.

autor: Jaroslav Mareš

zdroje: Muzeum Policie ČR, NKP

Minisérie o Otylii Vranské:

1. díl: Tragédie rodiny: Vrah zastřelil i její sestru

2. díl: Poslední večer zavražděné a pravda o její prostituci

3. díl: Další neobjasněné případy sériového vraha

5. díl: Exkluzivně – Vrazi Otylie Vranské jsou odhaleni a známe i místo činu

Příště: Exkluzivní rozhovor: Víme, kdo zavraždil Vranskou a známe i místo činu


Comments are closed.