Případ hajlujícího krále: Skandál, který vynesl na trůn Alžbětu II.

Dobová pohlednice, připomínající rok 1936, rok tří králů. Wikimedia commons, public domain

Když slavila Alžběta II. své desáté narozeniny, na trůn se s ní vůbec nepočítalo. Do významné pozice ji nasměroval obrovský skandál jejího strýce, krále rasisty a pozdějšího příznivce nacismu.

Král Eduard VIII., všemi křestními jmény Edward Albert Christian George Andrew Patrick David se narodil 23. června 1894 a v roce 1936 se stal druhým panovníkem z rodu Windsorů. Je to zároveň dosud nejkratší dobu panující král od vzniku Spojeného království.

Pozdější panovnice Alžběta byla Eduardovou neteří a očekávalo se, že v nástupnictví bude linie pokračovat jeho dětmi. Do první linie v nástupnictví se dostala Eduardovou částečně vynucenou abdikací 10. prosince 1936, kdy na trůn nastoupil Eduardův mladší bratr Jiří VI. a Alžběta se jako nejstarší potomek stala přímou následnicí.

Královu abdikaci předcházel provázel a následoval obrovský a částečně utajovaný skandál. Eduard byl totiž mimo jiné neskrývaný rasista. O svých poddaných, původních obyvatelích Austrálie prohlásil, že „jsou tou nejodpornější formou živých tvorů, jakou jsem kdy viděl. Jsou nejnižší známou formou lidských bytostí a jsou nejblíže opicím.“

Později za války jako vévoda z Windsoru prohlásil jako guvernér Bermud o novináři Etiennu Dupuchochovi: „Je třeba si uvědomit, že Dupuch je z více než poloviny černoch, a vzhledem ke zvláštní mentalitě této rasy se zdá, že se nedokážou vyšvihnout, aniž by ztratili rovnováhu.“

Král Eduard VIII. na svém jediném slavnostním zahájení jednání Parlamentu. Zdroj: parliament.uk, public domain

Nepřijatelné románky

První světové války se zúčastnil ve Francii. Do první linie nesměl kvůli riziku případného zajetí. V dubnu 1917 se v hotelu de Crillon v Paříži zamiloval do kurtizány Marguerite Alibertové. Známost později ukončil, ale v roce 1923 měla královská rodina co dělat, aby Eduardovo jméno nebylo zmiňováno při soudním procesu, při kterém byla Alibertová obviněna z vraždy svého manžela.

Následník trůnu udržoval milostné poměry s mnoha vdanými ženami. Utajit tyto historky bylo čím dál tím složitější. Eduardův otec, Jiří V., dokonce vůbec nechtěl, aby Eduard po něm zdědil korunu a dokonce vyslovil proroctví: „Až zemřu, ten chlapec se za dvanáct měsíců zničí sám.“ Jeho slova se naplnila a z velké většiny naplnily se i jeho modlitby, aby se Eduard neoženil, neměl děti, na trůn nastoupil jeho mladší syn a po něm vnučka Lilibeth. Až na tu svatbu mu to dokonale vyšlo.

Čtěte dále:  Šílený vikář vyvraždil arcibiskupství: Zapomenutý skandál v Olomouci

Byla to ovšem právě svatba, která stála za koncem Eduardova kralování. Jedna z dalších Eduardových společnic, američanka Thelma Furnessová, pochopitelně vdaná, někdy po roce 1930 seznámila Eduarda se svou krajankou Wallis Simpsonovou a ta jí budoucího krále přebrala. Simpsonová se v roce 1927 rozvedla se svým prvním manželem, důstojníkem amerického námořnictva Winem Spencerem. V době její známosti byla vdaná za britsko-amerického podnikatele  Ernesta Simpsona.

Sexuální skandál a špionská aféra

Milenecký pár sledovali na příkaz královské rodiny příslušníci zvláštního oddělení metropolitní policie. Jeho matka královna Marie dokonce vyslovila podezření, že Simpsonová měla nad Edwardem sexuální kontrolu, protože ho zbavila jakési dysfunkce prostřednictvím praktik, které se naučila v čínském nevěstinci. O Simpsonové se tvrdilo, že má vedle svého manžela a Eduarda ještě třetího partnera. Její pověst komentovali dokonce i diplomaté. Joseph Kennedy, tehdejší americký velvyslanec v Londýně a otec pozdějšího amerického prezidenta, ji označil za couru a jeho žena odmítla účast na společnou večeři se Simpsonovou.

V listopadu 1936 podala Simpsonová žádost o rozvod a tehdy už král oznámil úmysl se s ní oženit. Tím vyvolal obrovský odpor především u anglikánské církve, která neumožňovala rozvedeným novou svatbu, dokud byl bývalý partner naživu. Britský král je přitom hlavou anglikánské církve. Jedním z mála tehdejších politiků, kteří hledali kompromis, měl být Winston Churchill. Byl to prý on, který přišel s variantou ve stylu Ferdinanda D’Este. Eduard by si Simpsonovou vzal, ale ona by se nestala královnou, jejich potomci by byli vyloučeni z nástupnictví a dostali by nějaký zdvořilostní titul.

Proti jakékoliv variantě svatby byli ovšem představitelé hlavních politických stran. Konzervativci pohrozili odstoupením celé vlády a vyvoláním ústavní krize. K případu se negativně postavila i většina ostatních premiérů tehdejšího dominia. Král ještě přilil oleje do ohně, když prohlásil, že mu vůbec nezáleží na názorů Australanů, protože jich není mnoho.

Čtěte dále:  Nyní by šel do provozu - československý tunel na Jadran
Eduard na přehlídce jednotky SS. Zdroj: Bundesarchiv, CC-BY-3.0

Zatímco se mezi vlivnými v Británii šířil nesouhlas se svatbou, policie měla ještě horší podezření, a sice že Wallis Simpsonová je agentkou nacistického Německa. Ministr vnitra sir John Simon dokonce nařídil General Post Office, který provozoval britskou telefonní službu, aby monitoroval jakoukoliv telefonní komunikaci mezi pevností Belvedere, kde král sídlil, a Buckinghamským palácem do Evropy. Podezření se nepodařilo ani potvrdit, ani vyvrátit, protože král 10. prosince 1936 abdikoval a o dva dny později odcestoval ze země do Rakouska.

Jeho mladší bratr a nový Jiří VI. rozhodl o udělení titulu „jeho královská výsost vévoda z Windsoru“. Eduard se se Simpsonovou oženil 3. června 1937 na zámku Château de Candé nedaleko Tours ve Francii. Další spor v královské rodině se rozhořel když si šlechtický titul začala po svatbě nárokovat Wallis Simpsonová.

Hajlující král a podezření ze zrady

Nejkontroverznější moment v Eduardově životě ovšem nastal v říjnu 1937, kdy neposlechl doporučení a navštívil nacistické Německo, v Berghofu se setkal s Adolfem Hitlerem a nechal se vyfotografovat při nacistickém pozdravu. Tvrdí se, že Eduard podporoval německý nacismus jako hráz proti komunismu, a dokonce že zpočátku upřednostňoval spojenectví s Německem.

Sám Adolf Hitler Eduardovy abdikace litoval. Po napadení Francie se Eduard s chotí přestěhoval nejprve do Španělska, poté do Portugalska a následně byl „uklizen“ do funkce guvernéra na Bahamách. V únoru 1940 dokonce německý velvyslanec v Haagu hrabě Julius von Zech-Burkersroda prohlásil, že Eduard vyzradil plány na obranu Belgie, což vévoda později popřel.

Nejkontroverznější fotografie bývalého krále při nacistickém pozdravu. Wikimedia commons, public domain

Část historiků spekuluje o tom, že Eduard se měl v plánech Adolfa Hitlera na britský trůn vrátit, pokud by uspěla operace Seelöwe, tedy napadení Británie nacistickým Německem. V březnu 1940 prohlásil Eduard, že Hitler je správný a logický vůdce německého národa a že by prezident Roosevelt měl zprostředkoval mírové urovnání mezi Německem a Velkou Británií. Později Eduard tvrdil, že byl v tomto výroku špatně citován.

Čtěte dále:  Ztracená hrobka Báthoryové: Tajný vchod do podzemí v opěrné zdi

Po válce tvrdil spisovatel Charles Higham, že Anthony Blunt, agent MI5 a sovětský špion, jednající na příkaz britské královské rodiny, podnikli ke konci války úspěšnou tajnou cestu na zámek Friedrichshof ve Spojenci okupovaném Německu, aby získali citlivé dopisy mezi Eduardem a Adolfem Hitlerem a dalšími předními nacisty. Ani toto podezření nebylo dosud potvrzeno ani vyvráceno.

Napjaté vztahy v rodině se po válce pomalu zlepšovaly. Korunovace Alžběty se Eduard nezúčastnil, později však na některé rodinné události přicestoval. V roce 1965 podařilo vztahy urovnat dohodou s královnou. Vévodu z Windsoru přijali v Bílém domě hned dva američtí prezidenti, Dwight David Eisenhower a Richard Nixon. V roce 1972 se Eduardovo zdraví prudce zhoršilo. Britská královna udělala na své návštěvě Francie neoficiální zastávku a 18. května Eduarda osobně navštívila v jeho domě v Paříži. Pravděpodobně právě tam došlo i ke konečnému smíření rodiny.

Eduard zemřel deset dní po návštěvě královny – své neteře. Jeho tělo bylo převezeno do Británie a pohřební obřad se konal v kapli svatého Jiří na hradě Windsor za přítomnosti královny, královské rodiny a vévodkyně z Windsoru. Eduard VI. je pohřben na královském pohřebišti za mauzoleem královny Viktorie a prince Alberta ve Frogmore.

autor: Jaroslav Mareš

zdroje: Philip Ziegler: Edward VIII’s official biography

Tristram Fane Saunders: The Duke, the Nazis, and a very British cover-up: the true story behind The Crown’s Marburg Files

Susan Williams: The historical significance of the Abdication files


Comments are closed.