V Krušných horách, nedaleko hranic s Německem, stojí pozůstatky megalomanského projektu třetí říše. Betonové kolosy zarůstající lesem daly vytvořit spoustám mýtů a legend o tajných továrnách na ještě tajnější nacistické zbraně.
Sauersack je historický název zaniklé hornické obce, která se nacházela v Krušných horách, severně od Přebuzi, přímo u hranic s Německem.
Od dávných dob se v této oblasti dobývala cínová ruda a od 19.století i mangan a železo. V okolních rašeliništích se ještě začátkem 20.století těžila rašelina.
Po druhé světové válce bylo místní německé obyvatelstvo vysídleno a obec dostala český název Rolava podle místní říčky Rohlau. Noví obyvatelé sem však už nepřišli. V roce 1951 se obec ocitla v hraničním pásmu, byla opuštěna a skoro všechny budovy byly zdemolovány.
Pověsti o tajných zbraních
Prý zde byla tajná nacistická podzemní továrna, a to samozřejmě na součástky raket V2. Pracovali v ní vězňové koncentračního tábora a ti se nikdy nevrátili domů. Asi jsou pohřbeni v místních dolech. Celý objekt byl utajován dokonce i po válce.
Zalesněné úbočí Hartelsberku bylo poznamenáno povrchovými dobývkami a propadlinami zborcených podzemních prostor již od počátku 16.století.Doly v té době dosahovaly hloubky až 90-ti metrů. Dolování cínové rudy, zpočátku výnosné, však postupně zaniklo. Až v roce 1909 je zde vyhloubena šachta Nové štěstí, která naráží na bohatou cínovou rudu. Nadějné práce však přeruší první světová válka. Základy současného areálu tak vznikly až v roce 1930, kdy zde byla otevřena šachta Otto hluboká 60 metrů. Těžba nebyla zpočátku příliš významná. Rozšířili ji až nacisté. Za Třetí říše tu vzniklo až 12 kilometrů chodeb, až k obci Přebuz. Cínová ruda se tu rovnou zpracovávala a koncentrát se odvážel do Německa.
Rozmach pro válečné účely
Doly nakonec v roce 1939 získává za 380.000 říšských marek firma Gewerkschaft Zinnwalder Bergbau se sídlem v Altenbergu. Okamžitě otvírá ložisko třemi šachtami a zahajuje těžbu. Nad 120 m hlubokou Hlavní jámou staví unikátní betonovou těžní věž s drtírnou rudy a nedaleko, u těžní věže dolu Otto, dřevem obložený areál gravitační úpravny cínu.
Celý důl zasahuje až do hloubky 170 metrů. V hloubce 120 m bylo rozfáráno nejdůležitější těžní patro a také odtud byla vyražena 600m dlouhá spojovací štola až ke vzdálené Ritterově šachtě na Schmidtenberku (Kovářském návrší) na okraji Přebuzi. Důl byl v činnosti v letech 1940 až 1948. Nyní je zatopený vodou a ústí šachty je překryté silnou betonovou deskou. Z těžní věže a připojené drtírny se uchoval železobetonový skelet, který je evidován jako technická památka. V minulých dobách vypadal komplex zcela jinak – všechny objekty byly pokryty dřevěnou konstrukcí.
Úpravna jako ze sci-fi
Největším částečně dochovaným komplexem je Sauersack, nedaleko Rolavy. Do dneška se dochovaly betonové skelety těžních věží a úpravny. Nepřehlédnutelným objektem v areálu je obrovský kruhový bazén. Je to takzvaný zahušťovač kalů – odpadové kaly, které zbyly po výrobě koncentrátu se tu ukládaly na dně bazénu, zatímco voda přetékala do obvodového žlábku a vracela se zpět do výroby.
Úpravna za války zpracovala 46 000 tun cínové rudy – kasiteritu neboli cínovce. Jeho tmavé lesklé krystaly se nacházejí v prokřemenělé hornině takzvaném greisenu, který tvoří šedé proužky v načervenalé žule. Cín byl za druhé světové války nezbytný na výrobu pájek pro elektrotechnické účely a také sloužil k uchovávání potravin – kovové konzervy v těch dobách musely být zevnitř pocínovány. Také tenké folie – známé pod názvem staniol, byly vyrobeny z cínu. Arsen se využíval jako přísada do slitiny olova k výrobě střeliva.
Podivný kulatý bazén byl finálním stupněm zdejšího zpracování rudy. Důl Sauersack byl největší cínový důl ve třetí říši. Obrovský projekt byl naprosto ojedinělý i na poměry třetí říše. Stavba stála neuvěřitelných 12 milionů říšských marek. Nejvyšší budova má 5 pater propojených sítí betonových schodišť. Tyčí se do výše 30 metrů, vysoko nad koruny okolních stromů.
V zarůstajícím areálu se nacházejí zbytky mnoha dalších staveb a jižně od místní silničky i pozůstatky oploceného střeženého tábora.
Hned vedle důlního komplexu stál za války zajatecký tábor. Pracovali tu jak váleční zajatci, tak nuceně nasazení, ale i němečtí horníci. Po skončení okupace přešly doly pod správu Rudných a tuhových dolů v Příbrami a v roce 1948 byly uzavřeny. Krátký průzkum ještě proběhl v roce 1958 a od té doby jsou doly zatopeny a areál opuštěn.
V roce 1975 byl v tomto kraji natočen dobrodružný film z poválečné doby, příhodně nazvaný Na konci světa. Přebuz si v něm zahrála pohraniční obec na neklidné hranici s Německem. Některá místa se od doby natáčení příliš nezměnila.
Šachta č. 2 dolu Sauersack je o pár set metrů dál v lese. Z bezpečnostních důvodů je zakryta betonovou deskou. Dá se však do ní nahlédnout větracím a revizním otvorem. Kvůli odvodnění obou šachet byla znovu otevřena stará dědičná štola Svatého Jiří, jejíž ústí se dodnes nachází na louce poblíž zaniklé vesnice Jelení.
Autor: Jaroslav Mareš
Zdroj: CMA: Společnost pro výzkum historického podzemí
