Přestože se Rakousko už léta tváří, že je bezjaderný stát, má i Rakousko svou jadernou elektrárnu. Stojí na břehu Dunaje u vesnice Zwentendorf. Stavěli ji tu od roku 1972 do roku 1978. Když ji měli postavenou, navezli palivo do reaktoru. Jenže potom se něco zvrtlo.
V roce 1978 vyhlásili referendum o spuštění elektrárny. Dopadlo velmi těsně, 50,5 procenta hlasovalo proti spuštění. Své odpůrce paradoxně sešikoval dosti nepopulární premiér Bruno Kreisky. Slíbil, že pokud referendum bude proti spuštění, odejde z politiky. Všechny své odpůrce tak přiměl zůstat doma. Mnoho dalších obyvatel, kteří proti atomové energii tehdy nic nenamítali, zůstalo doma rovněž. Nečekali, že by se protijaderní aktivisté mohli dostavit v tak hojném počtu. Referendum tak k obrovskému překvapení dopadlo 50,47 procenta pro nespuštění.
Kreisky svůj slib nedodržel a po prohře z politiky stejně neodešel. Aby bylo paradoxů ještě více, následující rok vyhrál Kreisky volby, když jeho sociální demokraty zvolilo 50,42 procent voličů.
Plánovali tři elektrárny
Rakousko v 70. letech plánovalo postavit celkem tři jaderné elektrárny. Zwentendorf je varný typ reaktoru. Je na konstrukci o něco jednodušší než tlakovodní, které provozujeme u nás, ale zase v průběhu provozu se radioaktivní parou kontaminují turbíny. Výkon Zwentendorfu měl být 700 megawattů, přibližně v polovině rozdílu výkonu mezi blokem Dukovan a blokem Temelína. Je tu zajímavý rozdíl oproti českým elektrárnám. Ochranný kontejnment má kulový tvar, nezahrnuje reaktorovou halu, ale pouze reaktor samotný a malý prostor kolem něj.
Elektrárna byla před rozhodnutím o nespuštění v hotovém stavu, včetně paliva zavezeného do reaktoru. Jediné, na co se čekalo, byl telefonát od premiéra s pokynem uvést elektrárnu do provozu. Ve zdejším velíně je dodnes červený telefon s přímou linkou do rakouského kancléřství, který by zazvonil, což se nestalo.
Vedle reaktorové šachty je bazén pro chlazení vyhořelého paliva. Když je třeba palivo vyměňovat, zalije je prostor nad reaktorem vodou s kyselinou boritou až do úrovně hladiny chladicího bazénu a vyhořelé palivové tyče se stěhují zcela ponořené. Strojovna měla původně tři turbíny, jednu z turbín provozovatel prodal, stejně tak prodal generátor. Strojovna Zwentendorfu teď příležitostně slouží jako prostor pro společenské akce.
Sedm let předstírání práce
Zwentendorfská elektrárna se na sedm let stala Potěmkinovou vesnicí. Po rozhodnutí nespustit by bylo logické nechat tu jen personál nutný ke hlídání objektu. Namísto toho sem až do roku 1985 chodili všichni zaměstnanci jako by elektrárna pracovala. Po celé období takzvané konzervace se tu museli strašně nudit.
Kromě netradičního prostoru pro večírky slouží nespuštěná elektrárna ještě k jednomu účelu – pořádají se tu cvičení personálu především německých jaderných elektráren. V Německu totiž postavili několik velmi podobných elektráren. Teď už je v provozu jen jediná.
Zwentendorfská elektrárna stála v přepočtu na dnešní měnu asi jednu a půl miliardy eur. Mimochodem, elektrárna to přeci jen je. Před deseti lety sem instalovali tisícovku solárních panelů. Za rok vyrobí tolik elektřiny, kolik by reaktor vyrobil za 19 minut.
Radiace přeci přítomná
Na stavbu elektrárny u Zwentendorfu přeci jen došlo. A taky k jednomu bizarnímu paradoxu, který odpůrci jádra velmi neradi slyší. Jadernému zdroji se totiž přizpůsobila rakouská distribuční síť. Po jeho nespuštění bylo třeba elektrárnu nahradit. A tak šest kilometrů odsud, v Dühnrohru vyrostly dvě tepelné elektrárny. Vozí do nich uhlí z Polska a částečně se vozil i z Čech. A teď ten paradox: Rakouským voličům před referendem nikdo neřekl, že každé uhlí obsahuje trochu uranu. Když se uhlí spálí, dostane se uran do vzduchu. Fungující tepelná elektrárna je pro okolí daleko větší jaderná zátěž, než fungující elektrárna atomová.
A tak mají nedaleko Vídně daleko větší atomový spad než kdyby provozovali atomovou elektrárnu. A na závěr, Rakousko není tak úplně země bez reaktoru. Postavili tu totiž celkem tři malé výzkumné reaktory. Poslední z nich je ve vídeňské univerzitě. Dobrá otázka je proč. Studovat v Rakousku atomovou energetiku je asi jako v Praze studovat na kosmonauta.
Autor: Jaroslav Mareš
Zdroje: EVN Austria
