Na začátku roku 1929 udeřila v Evropě nejsilnější zima, jakou pamatujeme. Změnila chování všech i zvířat a zločinců.
V předchozích dílech této minisérie jsme se věnovali tomu, jak tuhé mrazy a přívaly sněhu, při kterých padaly dosud nepřekonané rekordy, zastavily život, jaká bizarní opatření musela být zavedena a jaké bizarní nehody se přihodily.
Tentokrát se v citacích z dobového tisku budeme věnovat chování zvířectva a také trochu chování „lidského zvířectva“. Už 13. ledna želí redaktor Českého slova osudu ptactva.
Ptactvo klesá zmrzlé k zemi.
V pátek ráno nalezli dozorci v sadech českobudějovických množství zmrzlého ptactva. Ptactvo létá ulicemi města, hledajíc potravu a úkryt před smrtícími mrazy. Radostno pohledět na jednotlivá okna v některých ulicích, kde soucitní lidé sypou ubohým ptáčkům zrní a jinou potravu do chráněných budek u oken umístěných, V sobotu objevila se na náměstí Svobody hejna vran, dovolávajících se skřeky soucitu lidi, kteří jim házeli potravu.
České slovo téhož dne informuje i o tom, že zvěř ztrácí plachost.
Cestující, čekající 10. t. m. dopoledne na nádraží Lužná Lišany na vlak k Rakovníku, byli mimoděk svědky jinak vzácné návštěvy zajíců, kteří, puzeni hladem, pobíhali po sněhu prostém zbytky u náspu těsně u nádraží a chroupali uschlé trávy. Ač na nádraží byla řada cestujících, odvážili se jinak bázliví zajíčkové až k samé železniční koleji, aby sporou uschlou trávou zahnali kruty hlad.
Ještě výraznější byla proměna chování zvěře na horách, kde byly sněhové přívaly největší. Divoká zvěř se, jak České slovo informuje 5. února, vydala přímo k horským obydlím.
Lyžaři a sportovci, vracející se z výletu do hor, vyprávějí, kterak v lesích měli neobyčejnou příležitost pozorovati divou zvěř, která se za nynější nepříznivé pohody před člověkem nikterak neskrývá, ba naopak se stahuje k lidským příbytkům. Zejména v chráněných dolinách jest hojnost polozmrzlé a vyhladovělé zvěře.
Vrabci blbci
Novináři ovšem tehdy zaznamenali i několik „menších“ událostí. Jednou takovou byla mise michelských babiček na záchranu nerozvážných vrabců. Událost zachytilo České slovo 10. února 1929.
Polární tragedie v Michli.
Stalo se to za nynějších mrazů, kdy nám zamrzala na talířích polévka, Zdálo se, že celá Sibiř přestěhovala se do Michle. Mistr pekař topil jako sopka, ale nemohl se ve svých pecích dotopiti. Housky byly stále napolo. Ale přece stačil onen žár, aby roztavil sněhy na ploché střeše pekárny a vykouzlil kolem komínů celý systém jezírek, takových rozkošných, liliputánských mořských oček, jež lákavosti přímo hýřila.
A vrabci neodolali. Špinaví plebejci zatoužili po koupeli. Přilétali jeden po druhém a brzy rozvinul se v loužích pravý lázeňský život jako na usměvavé Adrii. Vrabčáci se čepejřili, ponořovali a vynořovali, vlažná voda stříkala a veselice byla veliká. Nečekané, záhadné teplo je rozjařovalo až k šílenství. Ale pak přišla trapná reakce, dostavil se krutý a nespravedlivý trest.
Snad se pamatujete na onu kanibalskou pověst, již historie kolportuje od století ke století, že kterási carevna ruská nechala zmrznouti několik odsouzenců, aby měla dekorace pro své kluziště? Oblékla prý dvacet nešťastníků do historických kostýmů, přinutila je rafinovanými výhrůžkami, aby zaujali malebné postoje, a kázala pak svým robotûm, aby je na mrazu polévali vodou. Pochopíte, že ti ubožáci brzy zmrzli na rampouch. Tyto křišťálové sochy byly potom přineseny na císařské kluziště, kde je pochopové rozestavili a pohádkové sídlo ruských carů mělo o jednu krutou zajímavost více.
V takovém stavu našli pak dobří lidé z Michle i ty nerozumné ptáky. Seděli vedle sebe na plotě a div nezvonili, když ve větru o sebe zavadili. Byli jako ze skla. Několik jich zemřelo smrtí nepěknou, ale většinu jich babičky zachránily. Ony nebezpečné prohlubeniny na ploché střeše pekařské prý budou pískem zasypány, aby se toto polární drama více neopakovalo
Pozoruhodná loupež v kostele
Krutá zima ovšem sevřela celou Evropu včetně jejích jižních částí. Tak například v Benátkách se dalo chodit po kanálech jako po ulici a nebylo to způsobeno suchem. Ještě zvláštnější zprávu přineslo České slovo 18. února z italského vnitrozemí.
Vykradli kostel, aby měli čím topit.
Povětrnostní poměry v severní a střední Italii jsou stále nepříznivé a v mnohých provinciích jest situace stále přímo katastrofální. Z provincie Modena hlásí se mrazy až 28 stupňů C pod nulou. Situace v horách provincie Ascoli Picono jest velmi hrozivá. Mrazy ženou hladové smečky vlků z Abruz do údolí, kdež tyto šelmy působí velké škody. Dokonce i v Campagni se již objevily smečky vlků. Ve Florencii jest velmi citelný nedostatek topiva i potravin, obzvláště vajec. V některých městech bude nutno uzavříti školy na dalších 8 dnů. Také nedostatkem vody trpí celá řada měst. Zaznamenáníhodný případ hlásí se z malé obce poblíže Ferrary. Místní chudina rozkradla všechny dřevěné předměty z místního kostela, aby si s nimi mohla zatopiti. Vinníci byli zjištěni a budou postaveni před soud.
A tak to má být. Kde bychom byli bez přísnosti.
1. díl: Když Pražáci lezli na stromy ve strachu před lavinou.
2. díl: Bizarní pokuty za mokrý popel.
3. díl: Pozoruhodné nehody: Když explodovala celá kilometr dlouhá ulice.
autor: Jaroslav Mareš
zdroje: NKP, archiv Českého slova
