Zapomenuté peklo v Prostějově: První šílený střelec v naší historii

Alois Reichmann. Foto: Moravský zemský archiv.

Otřeseni nedávnou událostí vzpomínáme na střelbu v Uherském Brodě a v ostravské nemocnici. První takový případ stal se ovšem v Prostějově v roce 1931 a úplně se na něj zapomnělo.

Tragické události vypukly ráno ve čtvrtek 2. července v areálu prostějovské továrny Wichterle a Kovařík. Do kanceláře technického ředitele Aloise Reichmanna vstupuje 36 letý hluchoněmý natěrač Jaroslav Zápařka. Ozývají se první výstřely.

Jaroslav Zápařka bydlí v chudinském dvoře nedaleko rybníka a nedlouho před osudným dnem opustila manželka. Evidentně její odchod těžce nese. Dobový tisk zmiňuje střelce i jako Zapářku nebo Zápasku. Správně je Zápařka. Bydlel v chudinském dvoře nedaleko městského rybníka.

Střelba v továrně

Proč si jako svou první oběť vybral nadřízeného v továrně, která mu dala živobytí, se zjistí daleko později. Na osmapadesátiletého ředitele pálí dvěma výstřely. Míří na břicho a do obličeje. Alois Reichmann je na místě mrtvý.

Tvrdí se, že předtím než vytáhl zbraň, měl chtít po řediteli, aby mu podepsal jakýsi dokument, který chtěl použít u rozvodu. Verzí co přesně se odehrálo, je víc. Podle druhé varianty střílel dokonce šestkrát, a čtyři zásahy byly smrtelné. Následně Zápařka vybíhá z kanceláře, šířit dál smrt.

Jaroslav Zápařka. Foto: Moravský zemský archiv.

Citace z dobového tisku:

Zápařka potom vyšel za velké paniky z kanceláře a počal střílet po nádvoří, přičemž namířil zbraň proti domovníku Köhlerovi, ale střely pronikly do dveří. Dělníci vyběhli z dílny a spěchali k hlavní bráně. Na aleji ulice Vrahovské střetl se Zápařka s dílovedoucím Pernicou, který spěchal do továrny. Vida Zápařku s revolverem v ruce, ukryl se za strom. V té chvíli počaly kolem něho hvízdat střely. Alejí ubíralo se několik chodců, kteří se dali na útěk.

Následuje zběsilý útěk Jaroslava Zápařky směrem na Vrahovice. V tu chvíli mu už je v patách policejní strážník Jurka se služebním revolverem. Zároveň ale z továrny na motocyklu vyrážejí inženýr Adámek a dílovedoucí Pernica a chtějí Zápařkovi odříznout cestu. To se jim daří. Zápařkovi, který kolem sebe při útěku zběsile pálil do všech stran, zbývají tři náboje. Zbraň následně obrací proti sobě.

Čtěte dále:  Nejhorší hromadná otrava v dějinách Československa: Průšvih, který se dodnes podařilo utajit

Stejně jako v jiných případech, nikdo si nedokáže vysvětlit proč střílel a proč střílel na nadřízeného, se kterým neměl žádné spory. Zápařka pracoval u firmy 13 let a měl pověst výborného kresliče a natěrače. Krátce před tragedií ale dal ve firmě výpověď. Tvrdil přitom, že peníze potřebovat nebude, protože doma všechno i sebe postřílí a bude konec. Nikdo mu nevěřil.

Místo po výbuchu pekelného stroje. Se souhlasem Ivana Čecha.

Druhá tragedie

Četníci jsou s vyšetřováním neštěstí v továrně hotovi kolem poledne. Následně vyrážejí do Zápařkova bydliště. Ulice, kde se odehraje závěrečné dějství zapomenutého neštěstí, se dnes jmenuje Vodní. Chudinský dvůr, kde byl Zápařka v nájmu, rovněž už neexistuje. Domovní prohlídku vykonávají četničtí strážmistři Studený a Vlkovský a policejní inspektor Ambros.

Jenže Zápařka připravil překvapení i pro svou ženu.

František Vlkovský. Foto: Moravský zemský archiv.

Citace z denního tisku:

Vlkovský otevřel skříň. Jakmile vsunul klíč do klíčové dírky, otočil a otevřel dveře, nastal hrozný výbuch. Četnický strážmistr a strážník byli sraženi na zem, světnice se naplnila tmavým kouřem, ze skříně počaly šlehat plameny, od kterých se vzňaly peřiny na posteli, jež stojí vedle skříně. Výbuch byl tak prudký, že zbořil zdivo ve světnici  do vedlejšího domu obchodníka Jana Šmajdlera a do dílny kožišníka Josefa Grünwalda.

Nástražný výbušný systém Zápařka původně chystal pro svou ženu. Nedošlo mu, že v domě po jeho zločinu proběhne nejprve domovní prohlídka. Z trojice zasahujících strážníků je jedno zranění smrtelné. František Vlkovský umírá v nemocnici pět dnů po zločinu.

Následná, daleko opatrnější, domovní prohlídka, objevuje dvě pušky s velkým množstvím nábojů. Zároveň je nalezen Zápařkův dopis, ve kterém se u svého nadřízeného domáhá vydání osvědčení o řádném životě. Chce ho použít v rozvodové při. Podle dobového tisku je tón dopisu ostrý až výhrůžný.

Svědci následně vypovídají, že Zápařka už delší dobu na zločin připravoval. Každý večer prý chodil střílet do terče. Některé okolnosti dávné tragedie až zlověstně připomínají tragedie dnešní.

Čtěte dále:  Jaslovské Bohunice: Tajná jaderná elektrárna, která potichu mizí a zapomenutý unikátní projekt

autor: Jaroslav Mareš

zdroje: Muzeum Policie ČR, Moravský zemský archiv


Comments are closed.