Mnichovskou dohodu máme za diktát, který jsme poraženecky přijali. Není to tak úplně pravda. Československo v jednom strategickém bodě neposlechlo.
Československo-německá potyčka o uran je jednou ze zcela zapomenutých kapitol našich dějin. Narychlo naplánovaná a provedená operace se přitom stala jednou z mála operací, na které by bylo možné být pyšní.
Československo v uranovém monopolu
Až do 1. světové války byl Jáchymov jediné místo na světě, kde se uran těžil. Mezi válkami byla objevena velká ložiska v Belgickém Kongu a Československo uzavřelo s Belgií kartelovou dohodu o tom, že do světa se budou prodávat pouze uranové barvy, za pevně danou cenu a v pevně daných kvótách množství z Belgie a z Československa.
Od té doby se archiv Ministerstva veřejných prací plnil odmítnutými žádostmi o odkup uranu z celého světa. Uran se prostě neprodával, protože se velmi správně mělo za to, že se jedná o strategickou surovinu, jejíž využití bude teprve objeveno. Za strategickou surovinu se ovšem považoval i ve státech, které uranová ložiska neměly. Přestože o uran byl zájem velký, československé úřady vyhověly jen několika žádostem výzkumných ústavů po Evropě a vždy jen v kilogramových množstvích.
O uran mělo eminentní zájem nacistické Německo. Pouhý rok po nástupu Hitlera k moci poptává firma Krupp z Hamburku poptávku 1 000 – 3000 kg uranových barev měsíčně. To byl větší objem než roční spotřeba uranových barev nejen v celém Německu, ale i téměř v celé Evropě.
Nedlouho poté, vedení firmy A. Auerbach, obchod kovy v Hamburku požádal tamějšího československý generální konzulát „prý v československém zájmu“ o intervenci u našich úřadů ve věci nákupu dvaceti tun uranové rudy. Jednalo se o koupi na zkoušku, firma prý hodlala uzavřít koupi na dalších 100 tun. To už bylo množství, které odpovídalo víc než polovině dostupných uranových zásob.
Význam uranu ještě stoupl když 22. prosince 1938 Otto Hahn provedl a v lednu 1939 zveřejnil důkaz o možnosti štěpení uranu. V té době probíhala zapomenutá šarvátka o uranovou rudu.
Uranová bitva s Hitlerem
Mnichovská dohoda byla podepsána v noci z 29. na 30. září. Podle ní muselo Československo odevzdat Sudety. Dohoda výslovně požadovala, aby z odstupovaného území nebylo nic odvezeno. Československo se dohodě právě v tomto bodě dohodě nepodrobilo. Přestože Jáchymov byl v prvním pásmu, které bylo Německu předáno už 1. října, během několika desítek hodin zorganizovaly československé úřady odvoz vytěžených zásob do Příbrami.
Když přišli nacisté do Jáchymova, našli prázdné sklady. Dnes už nejasné množství uranu, pohybující se mezi 100 a 200 tunami, bylo pryč. Třetí říše proti tomu protestovala a požadovala, aby zbytkové Česko-slovensko uran vrátilo. Přestože nátlak byl tvrdý, podvolila se československá vláda jen částěčně a vrátila přibližně polovinu z odvezené rudy a rudných koncentrátů. Z rudy, která v Příbrami zůstala, se uspokojovala domácí poptávka po uranových barvách.
V březnu 1939 přišli nacisté a získali do své dispozice i zbytek uranu. Distribuce uranových barev protektorátním firmám fungovala až do srpna 1941, kdy nejprve přišel příkaz odevzdat několik tun uranu do Frankfurtu nad Mohanem a těsně poté úřad říšského protektora jakoukoliv manipulaci s uranem bez souhlasu velení německé branné moci zakázal. V únoru 1945 bylo víc než devět tun odvezenu do Treibachu.
Treibach se po konci války octnul v britské okupační zóně Rakouska. V londýnském národním archivu je dodnes uložena korespondence, ve které Československo v roce 1946 marně žádá o vrácení uranové rudy. Studená válka se už tehdy rozbíhala a britské úřady se rozhodly uran předat Spojeným státům.
Veškerá ruda do SSSR
Na konci války leželo v Příbrami ještě necelých 40 tun koncentrovaného uranu a uranových barev. Okamžitě o ně projevil zájem Sovětský svaz a v říjnu 1945 si rudu odvezl. A tím se potvrzuje původní drb. Vzhledem k tomu, že sklady kovohutí a důl Anna tvořily jeden areál, je drb dokonce velmi přesný. Více informací k vyjednávání o předání uranu do SSSR je v tomto článku.
autor: Jaroslav Mareš
minulý díl: Archivy o německé jaderné bombě: Nové překvapivé podrobnosti.
zdroje: Kaplan, Karel: Tajný prostor Jáchymov; Pluskal, Oskar: Poválečná historie jáchymovského uranu; Těšínská, Emilie: Dějiny jaderných oborů v českých zemích, NA ČR.
Zpracováno podle knihy Atomový protektorát.
