Legenda o Pérákovi vznikla už v 19. století. V Čechách řádil Pérák z masa a kostí a podařilo se ho chytit. Okolnosti a motivace Péráka jsou ovšem trochu pikantní.
Minulý článek, pojednávající o Pérákově boji proti nacistům, najdete zde.
Jičín, podzim roku 1959. Legenda o Pérákovi, který za války děsil Protektorát a měl bojovat proti nacistům, znovu ožívá. Místní lidé si vyprávějí o záhadné postavě, která je po večerech chodí pozorovat.
Pérák znovu na scéně
Hlášení začínají tím že kdosi nahlíží lidem do oken. Vystraší je a mohutnými skoky mizí. Jičínským ženám se navíc začíná ztrácet spodní prádlo ze sušáků. Zatímco druhoválečný pérák zůstal mytickou postavou a jeho nacistické pronásledování je jen legendou, mizející dámské spodní prádlo nutí policii Péráka hledat.
Mezi lidmi se mezitím Pérák stává zázračnou, nepolapitelnou bytostí.V jednom z vyprávění se cyklista vrací z noční služby z jičínského průmyslového podniku Agrostroj domů do Hulína. Najednou ho dostihne postava Péráka v teplákové soupravě. Zaklepe na rameno. Vyděšený cyklista přidává, ale Pérák ho dohání a směje se mu.
Druhé vyprávění je velmi podobné. Svědkyně jede na kole na noční směnu, vyjíždí z obce Prachov a jede prudkým svahem dolů. Náhle se vedle ní objevuje postava Péráka. Opět jí poklepe na rameno paní přidává na kole z kopce jede co může, ale nemá žádnou šanci Pérákovi utéct. Děsivé legendy pronikly i do městské kroniky.
Citace z městské kroniky, 1959:
Projevy třídního boje – šeptanda.
Před vánocemi nastalo mezi občany našeho města i blízkého okolí velké rozrušení. Bylo mezi lidem vyprávěno o tom, že do domů v podvečer dochází nějaký muž a nakukuje do oken, béře a zase jinde rozvěšuje dámské prádlo a jinak straší ženy, které se pak začínaly bát chodit do práce na druhou směnu a vůbec ven z domů po setmění.
Tento muž byl lidem nazván „Pérák“, který rozrušil veřejnost. Byly případy, že ženy se před ním chránily tím, že si do postele braly sebou kůžele, paličky na maso a pod. zbraně.
Pérákův první konec
Jičín žije děsivou legendou několik měsíců. V polovině ledna 1960 se po jeho stopě vydává policejní pes a Pérák je dopaden. Jeho konec opět popisuje městská kronika.
Citace z městské kroniky, 1960:
Šeptanda.
V polovici ledna SNB oznámil na uklidnění veřejnosti, že byl zachycen muž, kterého občanstvo nazvalo „Pérák“. Tento muž nikomu nic nevzal a nic jiného neprováděl, jenom že strašil lidi. Podle zprávy SNB byl 21.letý muž, který snad z poblouznění se zabýval strašením žen. Fáma vyprávěla, že to byl „voják“, který jako sportovec běžec měl umožněn trening v běhu a jenž mu umožnil navštěvovat ženy v okolí v krátkém čase na několika místech v jeden den. Při stíhání prý dělal až 2 m skoky.
V Pérákovi je tedy odhalen vojín základní služby zdejší posádky Jan Žrout. Zápis v kronice je ovšem dost nepřesný, řekněme velmi zlehčující. Z jednotky se nevzdaloval s vědomím nadřízených, ale potají. Není také pravda, že by Pérák nikomu nic nevzal. Pérák totiž kradl jako straka. Jednak to byla jízdní kola, kterými se vzdaloval z míst činu a ponechával je pohozena kdekoliv je přestal potřebovat. V jednom případě odcizil potraviny. Jeho hlavní vášní ovšem bylo dámské spodní prádlo.
Citace z rozsudku:
uznává se vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst.1 tr. zákona, protože v téže době v Jičíně a okolí odcizil ke škodě
a/ D. Karbanové kombiné, kalhotky a podprsenku,
b/ M. Pecinové podprsenku, dvě kombiné, troje kalhotky,kapesník a živůtek,
c/ A. Šulcové podprsenku,
d/ K. Řehákové troje kalhotky a silonové kombiné,
e/ ze dvorku 0. Břeštana kombiné,
f/J. Jiránkovi půllitrovou lahev rumu a vanilkového likéru, asi 1/2 kg suchého salámu a dvě plechovky olejovek,
g/ J. Dufkovi, J. Šebkovi a J. Dudzinské jízdní kola,
h/ nezjištěným osobám čtyři páry látkových dánských rukavic a tri barevné šátky,
a tedy zmocnil se cizích věcí v úmyslu nakládat s nimi jako, s vlastními a odsuzuje se to podle 9 247 odst.1 a § 22 odst.1 tr. zákona, k trestu odnětí svobody na 10 / deset /měsíců, při čemž výkon trestu se mu podle § 24, 25 odst. 1 tr. zákona, podmíněně odkládá na zkušební dobu 2 /dvou let.
Pérák se vrací
Když je Pérák propuštěn z vojny, nějaký čas seká latinu. Je z něj dokonce vzorný pracovník. Do úředních záznamů se dostává znovu v roce 1962, když v Ostroměři způsobil dopravní nehodu. Kvůli oslnění reflektory protijedoucího auta spatřil pozdě důchodce s dvoukolákem se dřevem a porazil ho. Jenže už v té době se znovu dostává do křížku se zákonem kvůli svému sexuálnímu puzení, které nedovede ventilovat přijatelným způsobem.
Citace z obžaloby:
Ze spisu Mě-O-VB Litomyšl č. 60/7-61 bylo pak zjištěno, že se obžalovaný dopustil určitého nemravného jednání v listopadu 1960 vůči L. Rambouskové na taneční zábavě v obci Čistá. Tento případ byl řešen jako drobná trestná činnost.
Určité nemravné jednání není v pozdějším soudním spise specifikováno, další nemravné skutky už specifikovány jsou, a to docela podrobně.
Citace z obžaloby:
Dne 1.6.1961 opustil obžalovaný v nočních hodinách byt svých rodičů v Trstěnici okr. Svitavy a odešel do sousední obce Mikuleč v úmyslu vniknout tam do bytu poštovní úřednice Hany Stodolové a vykonat na ní byť i násilím soulož. Když kolem 1,30 hod dorazil na místo a obhlédl dům v němž Stodolové bydlela, zjistil, se okno u spíže není zcela dovřeno. Otevřel ho, vlezl dovnitř a dostal se chodbou až do ložnice, kde spala Stodolová. Přesto, že se jmenovaná probudila dříve než se obžalovaný dostal k její posteli začala volat o pomoc, Žrout k ní přiskočil, začal jí přes odpor ohmatávat na prsou a na přirození v úmyslu vykonat na ní soulož. Stodolová se však postavila na tak rozhodný odpor, že mezi ní obžalovaným došlo k pranici, při níž byl Žrout poškrábán v obličeji, tak že jeho útok poněkud zeslábl.
Napadené se poté podařilo utéct, v noční košili vyskočila oknem s přivolala sousedy. Pérák z místa činu utekl.
Pérák a ručník na hlavě
Když neuspěl na první pokus, o necelé dva měsíce později svůj pokus zopakoval v jiné vesnici. Tady si troufnul na ženu, kterou znal a zvolil i dost zvláštní způsob maskování.
Citace z obžaloby:
Dne 22.7.1961 se obžalovaný vypravil opět v pozdních nočních hodinách do nedaleké obce Ostrý Kámen v úmyslu vniknout do bytu jisté Zdeny Truncové, kterou znal od vidění a o níž věděl, že se rozvádí se svým manželem a chtěl na ní vykonat soulož. Zadními dveřmi vedoucími ze zahrady do chalupy dostal se obžalovaný až do ložnice, kde spala Truncová. Nejdříve si omotal hlavu ručníkem pak se posadil na postel, kde spala Truncová a začal ji ohmatávat na prsou a na přirození. Když se Truncová probudila, vykřikla zděšením a chtěla se posadit. Obžalovaný však do ní al vší silou strčil začal jí zacpávat ústa, zatím co druhou rukou si stáhl trenýrky a začal si tříd pohlavní úd, připravujíc se k násilné souloži. Truncová se však postavila na rozhodný odpor, přičemž se jí podařilo strhnout obžalovanému z hlavy ručník jímž se maskoval, aby nebyl poznán. V tom okamžiku se dal Žrout na útěk a vrátil se zpět do Trstěnice.
Pérák vstupuje do děje střechou
Ve třetím případě Pérák, pronásledovaný nezvladatelnou touhou po osobě opačného pohlaví, zvolil značně nestandardní způsob, jak proniknout na místo činu.
Citace z obžaloby:
Obžalovaný znal již od školních let Marii Mandlíkovou z Trstěnice o níž věděl mimo jiné, že je svobodná a nemá žádnou známost. Rozhodl se proto dne 28.8.1961, když šel ze zábavy, že vnikne obdobně jako v předchozích případech do světnice, kde Mandlíková spí a vykoná na ní soulož. Protože je chalupa byla dobře uzamčená, vyboural obžalovaný ve střeše několik tašek a otvorem se dostal nejdříve na půdu, pak do síně až nakonec do místnosti, kde Mandlíková spala. Aby nebyl poznán omotal si hlavou kombinačkou, kterou našel v místnosti, pak se posadil na postel a začal Mandlíkovou ohmatávat, přičemž se jí snažil dostat na holé tělo. Jakmile se Mandlíková probudila začala křičet a vzbudila tak děvčátko spící vedle ní. Když obžalovaných zjistil, že Mandlíková není v místnosti sama, z místa činu utekl.
Probourat se do domu střechou je skutečně neobvyklý způsob narušení domovní svobody.
Pérák ignoruje spícího manžela
Ovšem Pérák se nevzdává. Ani následující pokus o znásilnění mu nevychází. Do hry totiž vstoupil poměrně častý fenomén, se kterým měl počítat – manžel.
Citace z obžaloby:
Za měsíc na to dne 28. září 1961 vypravil se obžalovaných v nočních hodinách do obce Vendolí v úmyslu vzniknout tam do bytu Marie Buchtové vykonat na ní soulož. Jo to by se sice podařilo vniknout do domu tak, že prostrčil ruku škvírou ve vratech a otočil zezadu zastrčeným klíčem, avšak byl vyrušen přítomným manželem Buchtové, takže se dal na útěk.
Manžel napadené, který překazil čin, nepatřil mezi okolnosti, které by Pérák zvažoval.
Pérákův dvojitý a poslední úder
Poslední noc jeho řádění nastala v lednu 1962. To už se neuspokojený fantom rozhodl, že u jednoho pokusu neskončí.
Citace z obžaloby:
Ve svém počínání pokračoval obžalovaný i v roce 1962. Dne 12.1.1962 se vypravil opět do obce Vendolí a to v úmyslu vniknout do bytu Lisolety Závadové, s níž měl kdysi známost. Obžalovaný věděl, že se jmenovaná od té doby provdala a bydlí se svým manželem. Přesto po příchodu do Vendolí vyrazil okno, jímž se dostal do domu a vniknul do ložnice, kde ležela Závadová obnažená vedle svého manžela. Žrout začal Závadovou ohmatávat a líbat na přirození. V tom se však Závadová probudila a začala ihned budit manžela. Jakmile to obžalovaný zjistil, z místa činu utekl. Ještě téže noci se zastavil v Květné u domu, kde podle jeho přesvědčení měla bydlet nějaká mladá děvčata. Ve skutečnosti šlo o dům, v němž bydlela 52letá vdova Hedvika Sotonová. Obžalovaný vnikl po půlnoci dne 13.1.1962 dovnitř, po příchodu do světnice na okamžik rozsvítil světlo, aby se mohl orientovat a když uviděl na posteli Sotonovou, která se právě probudila, začal ji ohmatávat proti její vůli na prsou a připravovat se tak k souloži. Protože Sotonová křičela o pomoc, obžalovaný z místnosti utekl a vrátil se zpět do Trstěnice.
Pérákův definitivní konec
Omotávání si hlavy ručníkem, který při prvním prudším pohybu spadne, pokus o znásilnění ženy, spící vedle svého manžela, ani jedno nesvědčí o zdravém úsudku a rozvaze pachatele. K závěru, že Pérák není zcela normální už na druhý pokus (při přípravě vojenského procesu dospěli vyšetřovatelé k závěru, že obviněný je normální) dospěli soudní znalci.
Citace z rozsudku:
Protože v průběhu přípravného řízení přece jen vyvstaly určité pochybnosti o tom, zda obžalovaný je normální, byl zkoumán jeho duševní stav dvěma znalci z oboru psychiatrie, kteří v posudku stvrzeném u hlavního líčení shodně uvedli, že Jan Žrout trpí t.z.v. sexuální psychopatií projevy fetišismu, voyerství a jinými způsoby abnormálního pohlavního ukojování. Souzeného jednání se prý dopustil ve stavu zmenšeně příčetnosti.
Okresní soud ve Svitavách Péráka 30. března 1962 odsuzuje na dva roky nepodmíněně. Ve vězení si jičínský Pérák odsedí něco málo víc než rok. Ke dvěma rokům mu totiž byl připočítán měsíc a půl za dopravní nehodu. Pérák seděl za mřížemi v Praze. O jeho podmínečném propuštění rozhoduje pražský soud o podmíněném propuštění na svobodu 25. června 1963. Tím dosud objevené záznamy o Žroutovi-Pérákovi končí.
autor: Jaroslav Mareš
zdroje: Pavel Kracík, Jičínská beseda, SOkA Jičín.
