Od přelomu roku 1928 a 1929 na některých místech republiky souvisle mrzlo a teploty klesaly ke čtyřiceti stupňům pod nulou. K zamezení ohromných škod platila některá bizarní opatření.
Jak nejen Čechy zaskočila krutá zima a jak v Praze spadla lavina si můžete přečíst v prvním dílu minisérie.
Problémy v dopravě nespočívaly pouze v závějích. Extrémní mrazy přinesly i další komplikace – vlaky svými koly přimrzaly ke kolejím a nedokázaly se samy od sebe rozjet. Když už se rozjely, nedokázaly zastavit, protože zamrzaly brzdy. A mnohdy dalo obrovskou práci udržet vozy na kolejích. Například v Praze se stalo, že sami cestující nakolejovali tramvaje, aby mohli pokračovat v cestě. Zprávu o tom přinesl deník České slovo.
Citace z denního tisku:
Vlečný vůz vykolejil ze zamrzlých kolejí.
Včera o pål 9. hodině dopol. jel motorový vůz č, 211/3 trati č. 2 Spálenou ulicí směrem ke Karlovu nám. Na rohu Lazarské ul dostal motorový viz smyk následkem zamrzlých kolejí a vlečný vůz vykolejil. K úrazu nepřišel ni kdo. Vůz byl za přispění obecenstva vtlačen zpět do kolejí.
Nelejte vodu do popela, nebo dostanete pokutu!
Dnes už těžko představitelný problém způsobovali někteří méně bystří Pražané popelářům. Tehdy se v domech topilo téměř výhradně uhlím v jednotlivých bytech. No a obyvatelé byli zvyklí zalévat popel vodou, aby nadměrným prášením při jeho vynášení neznečišťovali společné prostory domů. V nastalých mrazech se to ukázalo jako nedobrý nápad a České slovo na pokyn úřadů před touto praxí nejprve důrazně varovalo. Stalo se tak 10. února 1929.
Citace z denního tisku:
Odvoz popela v třeskutých mrazech.
Nepřetržité a kruté mrazy, ve spolku s epidemií chřipkovou těžce doléhají na pražský úřad pro čištění města, Již jen odstrañováni sněhu pohltilo téměř 1,500.000 Kč. ale i odvoz popela je stižen velmi citelně. Ale se silou mrazu stoupá i množství popela. Nádoby, které jindy stačily i v zimě, dnes prostě nestačí, jsou přeplňovány do nemožnosti a manipulace s vynášením se tím zase jen protahuje. Ani sběrné vozy nádobové nedosahují své normální výkonnosti: Olej v mazném ústrojí tuhne mnohem silněji a zdržuje provoz více než jindy v zimě, ba u parních strojů v abnormálních mrazech letošních zamrzají i vodní trubky. Dostane-li se konečně nádoba šťastně až k násypce, nelze ji často vysypati, protože některá dobrá duše popel, jak je zvyklá v létě, důkladně polila, aby to neprášilo. Měla by viděti tu práci se zmrzlou nádobou.
Dobré duše zajisté práci se zamrzlou nádobou viděly. Účinku na ně ale tato podívaná neměla. A tak o šest dní později přichází poslední varování a ohlášeny jsou tresty.
Citace z denního tisku:
Nepolévejte popel.
Poslední upozornění.
Přes všechny výzvy úřadu pro čištění města, aby obyvatelstvo v době mrazů nepolévalo popel, ztěžuje tento nešvar práci dále, ba počet neposlechů spíše vzrůstá. Dnes máme zamrzlých nádob již plných 85 procent. Proto usnesla se zvláštní praesidiální komise přikročiti k přísnějšímu opatřeni. Kdekoli shledají zřízenci stavebního úřadu odbor 10 zamrzlou popelovou nádobu, mají rozkaz ponechati ji na místě a přestupek ihned ohlásiti referátu zdravotnímu k úřednímu řízení a pokutování viníka. Opatření toto vstupuje dnešním dnem v platnost.
Sníh zničil panorama bitvy u Lipan
Přestože nejkrutější mrazy udeřily v první polovině února, už tehdy byla Praha tepelným ostrovem a v některých dnech byli Pražané pro změnu ve smrtelném ohrožení padajícím sněhem a především rampouchy. Největší škodu napáchal ztěžklý sníh na pražském výstavišti, bylo to 25. února 1929.
Citace z denního tisku:
Včera v poledne ve tři čtvrtě na 12 zřítilo se Praze na Výstavišti všem Pražanům známé panorama Bitvy u Lipan. Chodci i obyvatelé okolních domů byli vzrušeni mocnou ranou a praskotem. které způsobilo sesutí domu, přetíženého vrstvou napadlého sněhu. Podle líčení očitých svědků zdálo se v prvé chvíli, že panorama hoří, neboť bylo zahaleno několikaletým prachem a rozvířeným sněhem, takže v prvé chvíli nebylo vidět. Teprve když se prach usadil, pokrývaje šedou vrstvou sněhovou pokrývku v celém okolí, by lo lze spatřit objekt, který se rozpadl jako domek z karet. Z celé budovy zbyly pouze přední stěny směrem k silnici, zatím co na ssutinách ostatních tří čtvrtin dřevěné budovy ležela stříška, kolmo propadlá do vnitřního prostoru.
Maroldovo panorama muselo být postaveno znovu. Obavy z požáru nebyly neopodstatněné. Hasiči tehdy měli, právě kvůli všem lokálním topeništím, zásahů nejvíce z celého roku. Do toho bylo nutné zavírat některá divadla. Pokud v okolních ulicích zamrzly požární hydranty, nemohlo s představení uskutečnit.
A došla i voda
K nedostatku uhlí a ochromené dopravě se s pokračujícími mrazy přidal i další paradoxní problém – došla voda. Respektive voda zamrzala ve vodovodu a dlouhodobé mrazy v tempu zamrzání rozhodně předčily kapacity opravářů. Popraskaná vedení přiměla mnoho Pražanů využít služeb veřejných lázní, které byly nacpány k prasknutí. A tak vyšel v Českém slově ponuro-veselý komentář na téma nedostatek vody, respektive nedostatek téměř čehokoliv.
Citace z denního tisku:
Nový pražský pozdrav
Vynesla jej třeskutá vytrvalecká zima, která na nás padla, ochromujíc všechnu normálnost života. Zima, jež učinila nás pamětníky, kteří už neposlouchají zkazky, jak mrzlo tenkrát, kdy kdosi kdesi kdysi, nýbrž kteří budeme al do konce svého života udivovat mladší generaci vzpomínkami na únor 1929, dávajíce svým historkám průkazné hodnoty ukazováním svých omrzlých uší a jiných okončetin.
Tedy mohla by tímto pozdravem býti skromná, přátelská otázka: „Jak vám hoři kamna?“ Tímto srdečným dotazem po osobním blahu svého bližního mohli bychom nahraditi to věčné „Jak se máte?“ kterým se oslovují po každé dva lidé, kteří se setkávají a nemají si co říci. Ale jsou ještě horši věci než to, že nám došlo uhlí a koks, které snad přece jenom stále budeme si moci opatřovati, i když v menších dávkách. To jsou instalatéři v domě. Muži, roztloukající naše zdi a rozehřívající zamrzlé roury, abychom se mohli umýt a aby naše ženy si nemusily chodit vypůjčovat i tu vodu na vaření.
A postiženi jsme všichni. Snad opravdu se lišíme jen na lidi, kterým už voda zamrzla a kterým teprve zamrzne, což mají naprosto jisté, půjde-li to takhle dále. Mluvte s kým chcete, všichni jsme na tom stejně.
A proto dovolte, abych vás uvítal novým pražským pozdravem: Jak vám teče vodovod?
Autor: Jaroslav Mareš
Zdroj: České slovo
Minisérie o rekordní zimě:
1. díl: Když Pražáci lezli na stromy ve strachu před lavinou.
příště: Oběti kruté zimy – nevěsta zmrzla cestou k oltáři a kněz roztrhaný vlky
