Květnové osvobození v roce 1945 přineslo nejen svobodu samotnou, ale také otevřelo cestu k zúčtování s nacistickými zločinci. Nezačalo ale úplně nejšťastněji.
Josef Pfitzner se narodil 24. března 1901 v Petrovicích u Krnova. Byl to německý historik, který uměl dokonale česky. Vystudoval historii na Německé univerzitě v Praze a v roce 1930 se stal profesorem na její katedře východoevropských dějin. To už měl za sebou několik historických publikací na téma historie Čechů a Němců a byl pokládán za jednoho z propagátorů poklidného soužití Čechů a Němců.
Po nástupu nacismu v Německu a vzniku Henleinovy sudetoněmecké strany se ale zhlédl v německé rozpínavosti a stal se aktivním členem strany. Když v březnu 1939 přijel do čerstvě okupované Prahy Adolf Hitler, vítal ho tak horoucně, že do Hitler okamžitě nechal jmenovat 1. náměstkem pražského primátora.
Neoblíbený náměstek
Na radnici ho neměli rádi ani Češi, ani Němci. Když do Prahy přijel udělat pořádek Reinhard Heydrich, jedním z jeho plánů bylo vyměnit Pfitznera. Díky československým parašutistům to ale nestihl a Pfitzner zůstal ve funkci až do května 1945.
V létě 1945 se stal jedním z prvních souzených v retribučních procesech. Soud s ním se konal 5.-6- září. Nejhorší válečné obvinění bylo z toho, že vyžadoval, aby se na pražském magistrátu úřadovalo výhradně německy a když čeští úředníci vzdorovali, chtěl je totálně nasadit v továrnách. On sám tuto událost do svého deníku zaznamenal slovy, že v létě 1944 v rámci totálního nasazení nechal všem úředníkům zrušit dovolené. Nespokojení úřadové poukazovali na to, že jiné protektorátní úřady tak neučinily.
Retribuční soud ho zprostil nejzávažnějších obvinění z toho, že někomu svým jednáním mohl přivodit smrt. Za úklady proti republice byl 6. září 1945 odsouzen k trestu smrti oběšením. Popraviště na náměstí Hrdinů pro něj už bylo nachystáno.
Poprava, která se zvrhla
Samotný průběh popravy neproběhl důstojně. Stěžoval si na něj samotný předseda soudního tribunálu.
Zpráva pro ministerstvo spravedlnosti:
Výkon trestu byl proveden dvěma katy, z čehož jeden, jak potvrzují mnozí svědci, kteří stáli na opačné straně, dal při svém výkonu bezprostředně před tím, než byl odsouzený provazem vytažen, tomuto políček, což bylo kvitováno posměšným pokřikem se strany některé části publika.
V tomto směru jsem zakročil jak u kata, tak u přítomného polic. důstojníka a nařídil jsem, aby se mrtvoly nikdo více nedotýkal. Konečně jest k průběhu výkonu trestu smrti podotknouti, že když již poprava byla provedena, jeden z katů otáčel visící potom, tělo mrtvého všemi směry vůči publiku, což bylo jednou částí publika odsuzováno.
Poukazuji současně na naprosto nevhodnou uniformu katů, kteří byli ustrojeni úplně ve stylu SS-uniforem.
Kat František Nenáhlo byl následně povolán k podání vysvětlení. K políčku se vyjádřil, k dalším nepřístojnostem nic neuvedl.
Vyjádření kata:
Když jsem obžalovanému chtěl zadrhnouti smyčku kolem krku, obžalovaný začal volati : ,,Ich sterbe für Grossdeutschland“, plivl při tom po mě a zřejmě chtěl ve svých provokativních výrocích dále pokračovati.
Stál jsem na schůdkách v nepříhodné posici a chtěl jsem rukou rychle mu ucpati ústa, jednak aby dále nemohl vykřikovati, jednak aby dále po mně neplival. Snad tento rychlý pohyb rukou, kterou jsem mu chtěl ucpati ústa si veřejnost falešně vyložila, ale já zcela rozhodně popírám, že bych ho byl udeřil, neboť jsem ho ani nechtěl udeřiti.
Veřejná poprava plná nedůstojných projevů se neobešla bez hlasité kritiky v zahraničí. František Nenáhlo konal katovskou práci jen dva roky. Se stovkou poprav je i tak nejvýkonnějším katem v naší historii.
Ze své funkce byl odvolán v roce 1947 jednak kvůli tomu, že chodil na popravy často opilý a pozdě. Dále se zjistilo, že obchodoval s oprátkami. Právě kvůli Nenáhlovi se zavedlo opatření, že oprátka se po vykonání trestu stává součástí soudního spisu. František Nenáhlo zemřel 13. května 1961.
autor: Jaroslav Mareš
zdroje: AHMP, ABS ČR, NA ČR.
