Když hledači nehledají Štěchovický poklad, vyrazí na zlato na nedaleké Konopiště. Zámek a jeho okolí přitahoval pozornost i pracovníky Státní bezpečnosti. Mezi roky 1949 a 1985 se sem několikrát vrátili. Celý příběh desítek let hledání pokladů vychází najevo až nyní.
Hledačské akce v okolí Benešova se vymykají tím, že jejich podstatná část se nedostala do dvou hlavních hledačských svazku, a sice svazku H-544 Úkryty z let 1964-6 a svazku OB 1084 z let osmdesátých.
Zpět do 40. let
Prvním dochovaným záznamem o pokladu u Konopiště je korespondence mezi útvary 601-A a 701-A z června 1949, kde se pracovník prvního jmenovaného útvaru odvolává na jakýsi předcházející rozkaz a zasílá plány okolí zámku Konopiště. Z následné korespondence postupně vyplývá, že se řeší 400 cihel bankovního zlata, které zakopali esesáci poblíž svých ubikací nedaleko zámku.
Agenturní cestou snažili jsme se bývalého SSmana Ernsta Albrechta, který prý osobně zlato v parku zámku Konopiště zakopal, vylákat do ČR, a s jeho pomocí zlato vykopati. Albrecht ale po získání plánku odmítl jíti do ČSR a není vyloučeno, že chce provésti akci sám, aby se nemusel s nikým děliti. Podařilo se však zjistiti, že zlato má být zakopáno asi 1 m pod zemí, u některého ze sloupků, na kterém stály sruby. Bylo by snad možno pomocí hledacího přístroje zjistit, zda zlato tam skutečně je. Přikládám plánek místa, kde zlato má být zakopáno a žádám o sdělení výsledků vašeho šetření.
(zdroj: složka 305_333_3 Konopiště, ABS ČR)
Akce v roce 1949 ovšem skončila dříve než začala. V říjnu téhož roku píše útvar 601-A informaci o výsledku celé akce, respektive že se žádná akce nekonala. Celé je to ovšem tak tajné, že pracovník útvaru se pracovníku jiného útvaru podepsal pouze číslem 10. Orgáni vnitřního oddělení StB v Benešově ale v roce 1949 při hledání neuspěli, protože prý neměli odpovídající techniku.
Pátrání na Konopišti usnulo tak dokonale, že v rámci pozdější akce Úkryty jméno Konopiště v souvislosti s bankovním zlatem nepadne ani jednou. Z roku 1965 se dochovalo pouze hlášení o provedeném průzkumu štoly nedaleko Přibyšic. Na tu tehdy přišel náhodou vedoucí tajemník benešovských komunistů. Se svým objevem konfrontoval hajného, který revír spravoval už od roku 1941. Tajemníkovi totiž přišlo divné, že hajný existenci štoly z doby války nikde nehlásil. Ve štole se ale podle záznamu ve svazku H-544 nic nenašlo.
Do lesa na archivy
Na nález válečné štoly navazuje přísně tajná akce XIV. správy Ministerstva vnitra, provedená 28. července 1982. Na akci je pozoruhodné především to, že XIV. správa, zaměřená na zvláštní typy trestné činnosti, se do hledání pokladu pustila v době, kdy v této oblasti ještě neměla žádné pravomoci. Ty měla v té době v kompetenci II. správa, tedy kontrarozvědka. Soudruzi z Útvaru zvláštního určení tak hledali na vlastní pěst.
Na přísně tajné akci v okolí bývalého hradu Kožlí bylo 28. července 1982 nasazeno celkem 35 lidí. Prošli se lesem západně od zámeckých rybníků, aniž ovšem cokoliv našli. Dost možná se právě procházkou po lese jihozápadně od zámku namlsali a dodali si kuráž si o svěření problematiky říct i oficiálně.
Na pokyn kanceláře
Mezitím se ovšem rozjíždí pátrání i zcela jiným směrem. Syn bývalého kastelána na Konopišti totiž vyprávěl agentům XIV. správy o vzácných tiscích z knihoven, uloupených nacisty na území Sovětského svazu. Jeho svědectví je uvedeno v seznamu míst, určených k dalšímu prověření, pro kancelář ministra vnitra.
Jistý Posel, syn kastelána na Konopišti, který celou válku na Konopišti žil, uvádí, že v zámecké kapli a muzeu svatého Jiří byla na přechodnou dobu uložena Kyjevská a Charkovská knihovna. Sovětští přátelé potvrdili, že z Kyjevské knihovny bylo nalezeno 2000 knih v bývalém Slezsku (ostatní zatím nebyly nalezeny) a Charkovská knihovna nebyla nalezena vůbec.
(zdroj: složka A-28, XIV. správa MV, ABS ČR)
Soudruzi vyprávění syna kastelána uvěřili. Škoda, že se nepodívali do svých vlastních archivů. Namísto svědectví ze druhé ruky by měli svědectví z ruky první. Otec, který byl kastelánem na Konopišti po celou dobu války, totiž o uložení svazků uloupených knihoven vůbec nic nevěděl. Vypověděl tak alespoň v 60. letech v rámci akce Úkryty v rámci hledání Štěchovického pokladu.
Na zámku Konopiště pracuji už od roku 1918 a v průběhu této doby až do současných dnů, zastával jsem na zámku různá zaměstnání. Od roku 1928 jsem byl pověřen správou zámku a tuto funkci zastávám až dosud.
Po příchodu Němců na zámek Konopiště v roce 1940 byl jsem pověřen správou všech objektů na Konopišti a správcem samotného zámku byl jmenován příslušník SS v hodnosti Hauptscharführera, jménem Laas. S věcmi, které se týkaly záležitosti velitelství SS, které se ubytovalo na zámku jsem neměl nic společného. Já i ostatní zaměstnanci jsme byli tehdejším velitelem SS, Alfredem Karaschem upozorněni, že si nemáme všímat věcí a záležitostí SS a kdyby se něco dověděl, že budeme zastřeleni. Z tohoto důvodu jsem také nevěnoval zvláštní pozornost tomu, co se v zámku dělo, resp. jeho blízkém okolí.
Můj byt na zámku Konopiště se tehdy nacházel a ještě nachází u vchodu a vjezdu do zámku. Naproti mému bytu, přes dvůr, se nachází vinný sklep, ve kterém mělo velitelství SS uskladněno bedny s různými věcmi, mimo jiné také bedničky s likéry a koňakem, jak bylo po revoluci zjištěno. Pamatuji, že zejména koncem války, to jest na podzim roku 1944 a na jaře 1945 byly v různých intervalech a to jak ve dne, tak i v noci odváženy a přiváženy na zámek bedny různých velikostí, které vojáci vynášeli nebo uskladňovali do zmíněného vinného sklepa. Jiných sklepů nebylo k uskladňování na zámku používáno.
Co tyto bedny obsahovaly nevím, protože jsem k nim neměl přístup a od příslušníků SS jsem se v tomto směru nic nedozvěděl, jelikož nám bylo zakázáno s nimi navazovat nějaké rozhovory. Na další souvislosti s uskladňováním a odvážením beden ze zámku Konopiště se již nepamatuji vzhledem k značnému časovému odstupu, a nemohu konkrétně říci, co které bedny obsahovaly. Dodávám, že uvedené bedny byly převáženy na vojenských nákladních autech s doprovodem příslušníků SS. Více nemám, co bych do protokolu dále uvedl.
(zdroj: složka H-544 akce Úkryty, ABS ČR)
V materiálech StB se ovšem nachází plánek uložení pokladu a hned dvě možnosti, jak se do archivu dostal. Tou první je, že šlo o plánek vypracovaný Emilem Kleinem, bývalým velitelem ženijní školy SS v Hradištku v době jeho poválečného věznění. Ke druhé možné cestě se ještě vrátíme.
Hledali všude
Není bez zajímavosti, že soudruzi z StB systematicky pročesávali okolí Konopiště a rozkopali ho všude, kde našli na stromech vyryté značky, kterým nerozuměli. Tak byla rozkopána zřícenina hradu Kožlí, louka v prostoru Strojní traktorové stanice Chvojen, okolí obce Jírovice a dnes už nelze přesněji určit kde probíhala akce Lom. Hledači z StB občas působili jako bumerang, o čemž svědčí následující zmínka.
Záznam ze zprávy – Akce Vrch Chlum u Přibišic
V bývalém dole, zvaném Kaverna, byla zjištěna chodba cca 25 m dlouhá, ve které je zatopená šachta, dle výpovědi má být až 100 m hluboká, která je v současné době zavalena dřívím. SS jednotky se zde zdržovaly až do 9.5.1945. Podle poznatků má být v tomto prostoru ukryt archiv, přivezený z Kolína do železniční stanice Čerčany. Vedle této štoly se nachází další východ zavalený kamenem.
(zdroj: složka A-28, XIV. správa MV, ABS ČR)
Ano, toto je místo, které bylo objeveno a prověřeno už v únoru roku 1965. Kolik potu a dřiny si mohli soudruzi odpustit, kdyby lépe studovali své vlastní archivy. Nepořádek, který soudruzi v archivech měli, dobře ilustruje i „poznatek,“ že do nedalekého Svárova mělo být vlakem z Čerčan odvezeno maďarské zlato. Tato zpráva je pravdivá. Evidentně však nešlo o vlak maďarský, nýbrž slovenský, nezastavil ve Svárově, ale až v Prosečnici a nešlo o zlato, ale o bankovky.
A co Jantarová komnata?
V materiálech ke hledání u Konopiště se nachází také upozornění zprávu od ministra Státní bezpečnosti NDR Mielkeho, který údajně v roce 1944 upozornil na možnost uložení Jantarové komnaty. Podle Mielkeho odjela Jantarová komnata z Königsbergu do Vratislavi a později mohla být odvezena na území Středočeského kraje. Za nejpravděpodobnější úkryt měl šéf Stasi okolí Konopiště, protože se na zámku prý opakovaně objevoval šéf Hitlerových speciálních jednotek Otto Skorzeny. Pokud bychom si měli zaznamenat všechna místa, kde prý se tento fantom objevil, musel mít hned několik dvojníků.
Vyvrcholení celého hledání, samotná akce Konopiště, proběhla na jaře 1985. Předcházely jí dvě informace, zjištěné z různých zdrojů. Tím prvním bylo upozornění od bývalého příslušníka SNB.
Podle výpovědi s. Jonáše – bývalého příslušníka SNB, který kdysi pracoval na vykopávání chodeb, bylo zjištěno, že dle zprávy, která se nezachovala, 7 příslušníků SS mělo provádět výkopy v ubytovně mužstva, které bylo odvoláno na cvičení. Po zakopání beden byli všichni příslušníci SS zastřeleni. S. Jonáš a příslušní pracovníci odkryli mrtvoly SS, avšak bedny nenašli a hledali je vedle koupaliště na Konopišti. Bylo zjištěno, že podobný barák se nachází v blízkosti zámecké restaurace, který je dodnes zachovalý a je z něj sklad státních lesů. Toto místo je třeba prověřit. V blízkosti dřevěného baráku je vystaven zděný záchodek, u kterého byly postříleni příslušníci SS.
(zdroj: složka A-28, XIV. správa MV, ABS ČR)
Do hry zasahuje I. správa StB
Druhým zdrojem bylo upozornění od I. správy StB, tedy rozvědky, na osobu Marijana Hlavatého. U rozvědky evidentně v roce 1984 uklízeli ve starých spisech a našli dokumenty k případu z konce 40. let, kdy se československým zpravodajcům dostala zpráva o ukrytí zlatých cihel u Konopiště poprvé. Marijan Hlavatý byl rozvědkou rozpracován z jiných důvodů. Státní bezpečnosti ale před lety předal i plánek uložení zlatých cihel.
Hlavatý v roce 1949 emigroval do NSR, kde působil jako úředník YMCA v táboře pro uprchlíky nedaleko Mnichova. Později vycestoval do Anglie, kde v roce 1962 navázal styk s československým konzulárním oddělením. Žádal informace k jeho možnostem návratu nebo alespoň cestě do ČSSR.
První správa SNB s Hlavatým udržovala kontakt pod krytím MZV. Při některém dalším kontaktu Hlavatý nabídl plánek údajného ukrytí zlatého pokladu v blízkosti Konopiště. Plánek údajně získal od polského občana – uprchlíka v roce 1949 v NSR a tento Polák měl plánek od bývalého generála SS který mu jej předal (pro nedostatek jiných možností) před popravou. Hlavatý neznal jméno generála ani nemohl, pro údajně dlouhou dobu, uvést jméno Poláka, od kterého plánek dostal. Tento Polák zahynul v roce 1949 při autonehodě.
Hlavatý se snažil v roce 1949 získat společníky pro vyzvednutí pokladu, který má obsahovat asi 400 cihel bankovního zlata, uloupeného Němci v různých zemích. Když se mu nepodařilo někoho získat, odjel do Anglie a na plánek si vzpomněl až při jednání na konzulárním oddělení.
(zdroj: složka OB 1084, XIV. správa MV, ABS ČR)
Generál SS, těsně před svou popravou, předá plánek s úkrytem zlata jakémusi Polákovi. Ten předá plánek Hlavatému těsně předtím, než zahyne při autonehodě. Tak nějak by mohla vypadat dezinformační hra západních tajných služeb, které baví zaměstnávat StB hledáním pokladů na marných místech. Proti dezinformační hře ale hovoří hned dvě skutečnosti: Jednak se soudruzi hledáním na marných místech dostatečně zaměstnávají sami a není proto důvod je k tomu poňoukat zpoza hranic, a dále je tu ještě osoba na začátku zmíněného esesáka Ernsta Albrechta, který o úkrytu také prý věděl a evidentně popraven nebyl.
Akce Papírna
Na základě těchto poznatků je rozhodnuto o provedení akce Úkryty u Konopiště za součinnosti místních orgánů MV. Jejich úlohou je aktivovat místní důvěrnickou síť konfidentů, kdyby se o věc zajímal někdo místní, a také zorganizovat šťáru dopraváků, kdyby se zajímal o místo nějaký přespolní, ideálně vízový cizinec.
Na břehu rybníka Papírna je vytipováno místo, kde by měl poklad ležet. Je to místo bývalých ubytoven posádky SS, po které se v zemi v té době ještě zachovaly zaražené kůly. Samotná akce je naplánovaná na 21.-23. březen 1985. První den se likvidují náletové dřeviny na místě, další dva dny se hledá.
Dne 22.3.1985 byl zahájen výkup v prvém vyznačeném prostoru, kde bylo dosaženo hloubky cca 2 až 2,5 m. Po proměření minohledačkou Metex 4114 s. por. Síbkem z KÚ FS VB, se ukázalo že tento prostor je negativní a z tohoto důvodu bylo od dalšího výkopu upuštěno. Po vyproštění techniky ze silně podmáčeného terénu, bylo přikročeno k přípravě prostoru pro druhý výkop, který byl vytýčen na základě operativního šetření a následného prověření minohledačkou Foerster.
Dne 23.3.1985 byl zahájen výkop v druhém prostoru, kde pro značné množství vody nebylo možné dosáhnout potřebného výsledku, po jejím odčerpání nebylo s použitou mechanizací dosaženo požadované hloubky a délky výkopu. Vzhledem k tomu, že nebyla k dispozici vhodná měřicí technika a odpovídající mechanizace, bylo od další práce upuštěno a akce předčasně ukončena. Terén nebyl po uvedené obtíže a z časových důvodů dán do původního stavu, jak bylo uvedeno v návrzích.
(zdroj: složka OB 1084, XIV. správa MV, ABS ČR)
Soudruzi zapadli do bahna až tak moc, že po sobě nestihli uklidit. Na závěr zprávy o provedení akce je učiněn návrh na pozdější provedení akce s lepší technikou a uvedení prostoru do původního stavu. Na to již ale nedošlo. Na podzim roku 1985 se smráká nad ochráncem XIV. správy, prvním náměstkem ministra Jánem Kováčem. V říjnu je odvolán ze své funkce, údajně pro nedostatky v řízení jemu podřízených součástí ministerstva vnitra a je uklizen do Sofie. V srpnu 1987 je odvolán i ze Sofie, protože se měl zaplést do jedné korupční kauzy. V únoru 1988 byl od vnitra propuštěn a v červnu téhož roku zemřel.
Tím skončilo hledání pokladu u Konopiště. Na místo se potom v 90. letech vrátili soukromí hledači. Ani oni ovšem při hledání zlatého pokladu, Kyjevské knihovny ani Jantarové komnaty neuspěli. Zajímavé je, že při propátrávání archivů projevili stejnou nešikovnost jako jejich předchůdci placení státem. Kyjevský archiv a poklad totiž na konci války na našem území prokazatelně byl a je znám i jeho další osud. Ale o tom někdy příště.
Upraveno a zkráceno z knihy Nacistické poklady a StB.
autor: Jaroslav Mareš
