Bylo to po půlnoci 3. srpna 1969, když se z jednoho z domů nedaleko nádraží v Dobřichovicích u Prahy ozvaly výstřely a vyšlehly plameny. Toho dne tragicky zemřelo pět členů rodiny Gustava Svojsíka.
Veřejná bezpečnost uzavřela případ jako rozšířenou sebevraždu. Gustav Svojsík v pomatení smyslů postřílel svou rodinu, zapálil dům a otočil zbraň proti sobě. Jenže někteří sousedé viděli na zahradě záhadného muže se zbraní v ruce. Jiní zase tvrdí, že tam nikdo být nemohl.
Podle všech byl Gustav Svojsík milující otec od rodiny, který se v posledních měsících svého života něčeho velmi bál. Jeho strýc, Antonín Benjamin Svojsík, byl zakladatelem českého skautingu. Gustava tak v roce 1948 vyhodili ze studia medicíny a on se živil jako řidič sanitky.
Uměl jazyky, a tak později mohl nastoupit do podniku zahraničního obchodu Strojexport. Podivné tragédie ale provázely rodinu už dříve. Žena Gustava Svojsíka byla údajně sirotek. Její chorobně žárlivý otec se měl oběsit těsně po narození dcery. Matka to prý neunesla a spáchala sebevraždu rovněž. Zuzana podle často tradovaného příběhu osiřela ve třech měsících. Moje dosavadní pátrání v matrikách bylo ale dosud neúspěšné.
Zešílel?
V roce 1969 vyrazil Gustav Svojsík na služební cestu do Egypta. Tam se podle vyprávění známých prý buď udeřil do hlavy o sloup, anebo utrpěl úžeh a omdlel. Probral se prý na sovětském velvyslanectví. Od té doby se prý podle některých svědků jeho chování změnilo.
Co se přihodilo v Egyptě a co tam Gustav Svojsík dělal, není jasné. Byl na sovětském velvyslanectví kvůli své práci? Nebo kvůli něčemu, k čemu se náhodou připletl? Byl nucen ke spolupráci? Rodina Svojsíkových se chystala na dovolenou. Podle některých svědků měl Gustav Svojsík v úmyslu utéct ze země a měl v autě sbalené věci.
Vyvraždí rodinu někdo, kdo se chystá utéct za svobodou? Pokud by se rodina začala vzpírat, možná ano. Ale Gustav Svojsík se prý především bál. Klíč k podivné tragédii se skrývá v egyptské misi. Bohužel, žádné listinné doklady k ke Svojsíkovi se nedochovaly.
V dokumentaci ministerstva zahraničí ze druhé poloviny 60. let, týkající se Spojené arabské republiky a později Egypta, nic neobsahuje. Nikde v ní není žádná zmínka o tom, na jakých projektech tam pracoval Strojexport. Nic neobsahují ani denní hlášení generálního sekretariátu ministerstva.
Společnost Strojexport už neexistuje. Relevantní materiály ke Strojexportu se bohužel nedochovaly ani v oblastním archivu v Praze. Nedochoval se ale ani vyšetřovací spis k neštěstí, pouze kusé zprávy v denních hlášeních. V jednom z nich je zmínka, že střelná zranění byla na tělech dvou obětí. Jak zemřeli ostatní?
Tak přeci jen matrika
Pátrání v matričních záznamech přineslo ovšem přeci jen výsledek. Součástí záznamů o úmrtích jsou v matrice i listy o ohledání zesnulých. Z nich vyplývá hned několik podezřelých okolností – u čtyřech zemřelých si ohledávající lékař nebyl jistý tím, zda šlo o vraždu či sebevraždu – u Svojsíkovy matky Anny, manželky Zuzany, u dětí Dany a Richarda. U Svojsíka si sebevraždou jistý byl.
Na čtyřech zemřelých našel lékař střelná poranění. Až na Gustava Svojsíka. Na tělech, která prošla ohněm, se střelná poranění najdou mnohdy až při pitvě. Zde ale lékař jednoznačně celou záležitost uzavřel jako uhoření. Listy čtyř zemřelých obsahují informaci, kdy, kde a kým byla provedena pitva. U Gustava Svojsíka tento údaj nebyl uveden.
Pitevní protokoly z Ústřední vojenské nemocnice jsou běžně po deseti letech předávány do vojenského archivu v Olomouci. Rok 1969 byl prý ze Střešovic odeslán, do Olomouce ovšem nikdy nedorazil. Nezbývá než doufat, že se ve Střešovicích naleznou alespoň nějaké materiály.
Nový svědek a nová varianta
V sousedních Všenorech dnes žije další svědek. V době tragédie byl ještě dítě. Na počátku 80. let si ale přivydělával ke studiu na nádraží v Dobřichovicích. Tehdy s ním pracoval starší dělník, který byl osudné noci na hradle – malém domku pod parcelou s domem Svojsíkových. O případu nechtěl hovořit.
„Výjimku“ udělal jednou v opilosti. Vyprávěl, že v těch dnech se opravovala silnice, ke které se ke Svojsíkovým běžně jezdilo. Toho večera měla prý přijet podivná auta a musela přijet z jiné strany. Soudruzi si prý kvůli tomu spletli dům, když měli „vyřešit“ rodinu Františka Vodsloně, jednoho ze čtyř poslanců, kteří v tehdejším komunisty ovládaném parlamentu nezvedli ruku pro schválení dohody o sovětské okupaci. Pátrání pokračuje…
Autor: Jaroslav Mareš
zdroje: ÚVN, ABS ČR, Městský úřad Černošice
