V noci z 28. na 29. srpna 1991 se na letišti v Mošnově děly pozoruhodné věci. Vojenská policie a URNA přepadly letiště, odzbrojily ostrahu a vydaly se hledat bájnou červenou rtuť.
Minisérie o zásahu v Mošnově:
1.díl: Když přes nás Putin pašoval tajemnou látku
2. díl: Groteskní střelba na nevinný nábytek
Zatímco příslušníci jednotky rychlého zásahu ministerstva vnitra a vojenská policie zpacifikovaly ostrahu civilního letiště, blízká vojenská jednotka o poštu 2 000 mužů byla uvedena do plné vojenské pohotovosti a rozdávala vojákům samopaly s ostrými náboji. Velení mělo za to, že letiště přepadli teroristé a chystalo se ho dobýt zpět.
Z jednotky také vyrazily nákladní automobily do nejbližšího muničního skladu. Jak by dopadla potyčka mezi několika desítkami civilních a vojenských policistů a celou divizí, není třeba dlouho uvažovat. Obě strany byly odhodlány se s tou druhou nemazlit. Naštěstí pro zasahující se majoru Mlatečkovi nakonec daří s velením „teroristů“ spojit.
Vzpomínky pamětníka:
Proto jsme s velitelem zabezpečovacího praporu vyrazili na štáb pluku, abychom zjistili skutečný stav věci. Tam jsem poprvé viděl generála Šrámka, jenž se mi snažil velet. Upozornil jsem jej na to, že z titulu jeho hodnosti a funkce mi není oprávněn velet, neboť jsem byl velitel samostatné stíhací letky. Zdvořile jsem dále namítl, že z toho důvodu rozkazy od pana generálmajora nepřijímám. Pan generál Šrámek odpověděl, že k tomu má plnou moc od pana prezidenta a jím podepsanou. Na vlastní oči jsem ji však neviděl. K rozhovoru se připojil též major Vacek, který jednal poněkud emocionálně a nevěcně.
Pod diplomatickými slovy, publikovanými v časopise Historie a vojenství si lze představit celou škálu poněkud groteskních výstupů. Konstatujme tedy, že vojenská armáda nakonec proti teroristům nezasáhla, a že to mohla být slušná akce, protože podle majora Mlatečka mohla dorazit celá divize. Ke štěstí zasahujících je včas odvolán i policejní výjezd a zásah, který vyvolal telefonát přepadených strážců civilní části letiště.
Zmatené prohledávání
Letiště je tedy zpacifikováno, zbývá už jen najít a zabavit bájnou červenou rtuť. Pozornost prohledávajících se soustředí na podezřelý letoun, který má desítky kilogramů vzácné substance odvézt. Je tedy třeba ho důkladně prohledat. Zprávu o průběhu prohlídky letounu zpracoval nadporučík Hujer.
Citace ze záznamu:
V rámci propátrání civilní části letiště Mošnov byla provedena za přítomnosti posádky, zástupce společnosti CEA a velitele akce mjr. Vacka pyrotechniky JRZ FMV prohlídka civilního letadla B-707 patřícího uvedené letecké společnosti.
V rámci prohlídky byly propátrány prostory pro cestující, schránky na zavazadla a záchranné prostředky, prostory palubního personálu a bagážní prostory. Nebyly nalezeny žádné podezře- lé předměty. Prohlídka trvala asi 30 minut, po celou dobu prohlídky zástupce letecké společnosti protestoval proti zákroku a upozorňoval na škody, vzniklé zpožděním odletu. Na jeho dotazy mu odpovídal pouze mjr. Vacek, příslušníci JRZ FMV komunikovali výhradně v souvislosti se zjišťováním vstupů do prostoru letadla. Nedošlo k násilnému vnikání do prostorů ani k manipulaci s vybavením letadla, která by mohla ohrozit letecký provoz.
V letadle se tedy bájná substance nenašla. Přichází na řadu letiště samotné. Zatímco o civilní části mají zasahující jakés takés povědomí, o vojenské části neví vůbec nic – ministerstvo obrany nezajistilo plány letiště. Prý snad dokonce neexistují. Připomeňme, že úkolem zasahujících je prohledat všechny prostory letiště. Samotný průběh je ovšem poněkud jiný.
Citace ze záznamu:
Technické prostory byly propátrávány systematicky podle toho, v jakém pořadí byly zajištěny kliče. Byl využit detektor radioaktivity. Vzhledem k malému počtu vyčleněných příslušníků nebyly po ukončení akce propátrány všechny prostory, které by mohly posloužit jako úkryt. Nedošlo ke konfliktu se zaměstnanci letiště ani k použití zbraně.
A propos, počet vyčleněných příslušníků – do Antonova se vešlo 40 cestujících. Z Prahy ale nad ránem ještě odlétá stroj s příslušníky druhého sledu – JAK-40. Do toho se vejde 32 cestujících. Aby mohli na paralyzovaném letišti přistát, uvádí posádka kód, označující let jako záchranu lidského života, což samozřejmě není pravda a organizátorům akce to bude také ministerstvem dopravy náležitě vyčteno. Ve 3:40 letoun startuje z Prahy a kolem půl páté je v Mošnově a jeho osazenstvo může posílit pátrače prvního sledu.
K údivu přihlížejících probíhá bizarní akce ještě dalších šest hodin. Teprve v půl jedenácté uznává velitel, že dopadl jako celé generace alchymistů – bájná červená rtuť nikde. Akce skončila – je třeba posčítat škody. V tomto smyslu se poctivě činí správa letišť, která na vnitro posílá fakturu na 26 480,- korun československých za poškozené zařízení letiště a zmařený let do Prahy. Druhý účet je trochu mastnější, jde o 20 tisíc amerických dolarů od společnosti provozující zablokovaný Boeing. Mezi cestujícími vyčnívá skupina 160 vietnamských občanů, kteří mají se mají vrátit z práce v bývalé NDR do Vietnamu. Nejméně třicet z nich s návratem evidentně není srozuměno a bezpečnostní akce využívají k útěku na československé území.
Ony Vietnamce měl do země původu dopravit Boeing 707. V té době ho má pronajatý společnost Cargo Moravia Airlines. Z Ostravy létá Boeing do Hanoje a Singapuru pravidelně. Cestou tam převáží vietnamské občany zpět do vlasti a zpět elektroniku. Přestože je to zpočátku výnosný obchod, v roce 1994 společnost zastavuje činnost. Vznikla přitom v rámci konglomerátu JZD Agrokombinát Slušovice Františka Čuby.
Potrestání nevinných
A jsme zpět u počátku akce. Na samotné začátku byla informace, získaná buď odposlechem ve Slušovicích, anebo jako „aktivní opatření“ ze Slušovic. Druhá možnost je tedy něco na způsob pomsty, při které šéf Slušovic podsune dezinformaci na ministerstvo vnitra a obrany a bude doufat, že se páni ministři, kteří nemají šéfa Slušovic v lásce chytí. Pokud to vyjde, udělají ze sebe ministři a šéfové tajných služeb blbce.
Pokud to takto skutečně bylo, vyšlo to na jedničku. Branné a bezpečnostní výbory parlamentu si mají v září o čem povídat a ministři mají co vysvětlovat. Celé to je jedna velká blamáž, za kterou musí někdo moci. Ale blbost bohužel nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu, a tak do Mošnova odlétá 30. srpna vyšetřovací tým vojenského prokurátora, aby prověřil, zda někteří se někteří zasahující příslušníci nedopustili přehmatů. No a protože kdo chce psa bít, hůl si najde, najdou se i dva příliš horliví příslušníci. V listopadu proto vyšší vojenská prokuratura v Táboře odevzdává ke kázeňskému projednání dva příslušníky jednotky rychlého nasazení, kvůli celkem čtyřem prohřeškům. Spočívaly v přílišné horlivosti zasahujících. Jednoho vojáka praštil policista rkou do zad, druhého spoutal bezdůvodně pouty a třetího stejně bezdůvodně svázal tkaničkami od bot, protože se mu rozbila pouta. Uveďme pro ilustraci ten poslední.
Citace z předání:
V pořadí třetího porušení ustanovení zák. čís. 333/91 Sb. se stržm. Groman dopustil tím, že udeřil pažbou samopalu voj. Gabriela F. do horních partií zad, a to z toho důvodu, aby ho přinutil položit na zem kapesní svítilnu, když jeho pokynu jmenovaný voják po první výzvě neuposlechl.
A tím by mohla tato kapitola skončit. Ještě jednu na první pohled ne zcela zřejmou informaci lze z dochovaných písemností vyčíst. A sice proč strážmistr Groman praštil samopalem vojína Gabriela F. Odpověď se nachází na konci sedmistránkového služebního záznamu o prověření akce, které prováděl odbor rychlého nasazení federálního ministerstva vnitra.
Citace ze služebního záznamu:
Akcia v noci znovu ukázala, že máme nedostatečné osvetlovacie prostriedky /baterky/. Navrhujem urgovať nákup objednaných bateriek.
To je ono! Strážmistr Groman kvůli nedostatku baterek viděl kulový a záviděl vojáku základní služby jeho baterku.
Minisérie o zásahu v Mošnově:
1.díl: Když přes nás Putin pašoval tajemnou látku
2. díl: Groteskní střelba na nevinný nábytek
autor: Jaroslav Mareš
zdroje: zdroje: VHA, ABS ČR, Historie a vojenství
