Když se v prosinci 1985 začaly dít v rodinném domě v Bohučovicích na Opavsku podivné věci, několik osvícených lidí pořídilo dokumentaci. Dochovaly se i důkazy o zneužití lékařů.
Vyšetřovací spis tehdejší Veřejné bezpečnosti byl skartován v roce 1997. Ve státním okresním archivu v Opavě se dochovaly materiály, které k události shromáždil tehdejší kronikář Hradce nad Moravicí. Otec Tomáše Smolky učinil o prosincových událostech podrobný zápis, který se ve složce zachoval. Máme tedy velmi přesný záznam jevů tak, jak se postupně projevovaly.
Začalo to v pátek 13.
Dne 27. Listopadu 1985 se začalo v kuchyni s tapetovánín stěn. Na lepení tapet bylo použito lepidlo Tapetál. V pátek 13. prosince 1985: Patnáctý den po tapetování po 9. hodině ze stěny vystřelily dva otvory v průměru asi 3 – 4 cm ve vzdálenosti od sebe asi 4 cm. Otvory byly hluboké až na cihlu. Táta otvory zalepil sádrou. Práce trvala asi hodinu. Za další hodinu se začaly v některých částech tapet, většinou uprostřed, v pruzích /asi jako stočené hobliny/ loupat tapety. Proužky tapet se stáčely do roliček tak, že tapeta se rozdvojila. Čistý bílý papír zůstal přilepen na stěně a do roličky se stáčel pouze otisk tapety. Na větších částech stěny se pak tapeta stáčela v plné síle /nerozdvojená/ a trhala s sebou i starou malbu až na původní omítku. Malba praskala po celé kuchyni. Takto byly postupně zničeny tapety na třech stěnách kuchyně. Závěr byl ten, že kolen 13 hodiny odpoledne se ozvala rána a vystřelila omítka pod oknem na pravé straně až na čistou cihlu v rozměru asi 50 x 15 cm.
Na místě se sešlo hned několik věrohodných svědků, kteří podivné události spatřili na vlastní oči a potvrzovali je. Jednou z nich byla tehdejší pracovnice Městského národního výboru v Hradci nad Moravicí Jana Lysáková, která na vlastní oči spatřila samovolný pohyb několika předmětů.
Pondělí: Horor pokračuje
V pondělí 16. prosince 1985: Kolem 10. hodiny ráno vystřelila omítka pod zásuvkou od ledničky na pravé straně okna. Omítka lítala po celé kuchyní. Táta proto přikryl kredenc starým kobercem, aby nebyla zasklená část létající omítkou rozbita. Koberec zatížil i kbelíkem, který byl z částí naplněn uhlím. Při vystřelení omítky bylo rozbito pravé křídlo vnitřního okna. Rozhoupal se kuchyňský lustr tak, že narážel až na strop. Koberec z kredence včetně kbelíku spadl na zem. Vtom se ozvalo řinčení skla ve spížce, proto táta se synem Tomášem tam rychle běželi. Uviděli, jak sklenice se zavařeninou se posunují a padají z regálu na zem a rozbíjejí se. Byl to regál, umístěný u stěny, sousedící o kuchyní /opačná strana stěny kuchyně/. Protější regál na stěně od druhé místnosti zůstal neporušený. Mezitím se ozvala rána v kuchyni. Když táta s Tomášem doběhli do kuchyně, viděli, že kuchyňský umývací stůl, který stál v rohu, byl vytočen a převrácen směrem ke sporáku.
Pravé posuvné sklo kredence se odsunulo směrem ke stěně k oknu a sklenice za sklem se začaly převracet a rozbíjet. Spodní zasklená část kredence však zůstala naprosto neporušena včetně sklenic a hrnků. Další zvuky, které se ozvaly znovu ve spižírně přivolaly tátu a Tomáše znovu do spižírny, kdo uviděli, jak vibruje skříňka /almárka/, ve které byla rovněž zavařenina. Začala se i naklánět a sklenice se začaly posouvat. Táta s Tomášem chtěli vibraci skříňky zabránit, ale neměli na to dost síly. Táta proto rychlo skříňku uzavřel na zámek, ale zámek se vytrhl.
Statik potvrzuje pokračování jevu
V hlášení ze 20. prosince je ovšem svědectví i dalšího nezávislého svědka, František Stoklasa, statik z okresního stavebního podniku, byl na místo povolán, aby posoudil škody na domě odborným pohledem.
V uvedený den před 13.00 hod. volala s. Lysáková s odvoláním na ved. provozu s. Duška pracovníka MěstNV Hradec, zda by nebyl ochoten posoudit stropní a střešní konstrukci v uvedeném domku.
Uváděla, že se jedná o padání těchto části, načež z humánního hlediska jsem souhlasil a během cca 20 minut pro mě přijelo auto, jež mě odvezlo s pracovníkem projekce s. Beinhauerem Janem do Bohučovic Smolkových do uvedeného domku. Během cesty mě řidič s manželkou informovali oč vlastně jde. V prvním okamžiku jsem jejich počínání považoval za vysněné a zmatené. Při ohledání v místě bytu pana Jaroslava Smolky mě připadal stav ve stavu takřka demoličním – jako po rodinné bitvě. Všichni přítomní níže uvedení vykládali o projevujících se jevech. Stále jsem tomu nevěřil a považoval jsem za to obhajobu nějakých skrytých domácích nepříjemností.
Stáli jsme v chodbě a sledoval jsem výklad přítomných, když se ozval třesk asi výstřelu z pušky a nastalo zvednutí podnosu, na kterém ležela košile, jenž se zvedl cca ke stropu a volně padl od místa uložení ve vzdálenosti cca 2 m. Po cca asi 20 min. jsme couvli k hlavnímu vstupu mezi dveře do bytu, kde došlo k třesu stejné intenzity a skleněná váza o hmotnosti cca 3 – 5 kg se zvedla do výše poloviny světlé výšky místnosti a volně klesla k zemi. V tento okamžik místní přítomní propadli panické hrůze, začali nesouvisle vykřikovat, že asi pojďte pryč, už to zase začíná lítat a pod. Načež jsem znovuprovedl ohledání malé kuchyňky odkud dle sdělení místních uživatelů domku k těmto jevům začlo docházet. Na okenní tabuli jsem našel 1,5 kvadrantu propáleného skla, jehož průměr po rekonstrukci je cca 5 cm. K propálení došlo z venkovní strany. Vnitřní strana byla ostrá. Toto sklo jsem předal panu Smolkovi Lubomíru s tím, že toto předá osobně vědeckým pracovníkům.
Upozornil Jsem přítomné, ať se okamžitě obrátí prostřednictvím ved. funkcionářů MěstNV Hradec na Akademií věd a Geofyzikální ústav. Dle mého názoru se nejedná o žádné nadpřirozené a zázračné jevy, ale jedná s vyloženě o jev fyzikální a dle mého názoru ojedinělý a je velmi vzácný.
Spis obsahuje ještě jména dalších svědků, kteří podivné jevy na místě rovněž pozorovali. Není důvod pochybovat o jejich věrohodnosti. Ostatně statikova poznámka o ne-nadpřirozenosti dotyčných jevů potvrzuje přinejmenším obavy z toho, co by se mohlo dít, kdyby v ateistickém a čistě materialisticky založeném komunistickém režimu potvrzoval cokoliv nadpřirozeného či nevysvětlitelného.
SNB nehledá vysvětlení, ale viníka
Přestože několikrát padla výzva k serioznímu zkoumání neznámého jevu odborníky z Akademie věd, přijeli příslušníci SNB, tedy Sboru národní bezpečnosti, a zaměřili se na toho nejslabšího: Na jedenáctiletého Tomáše.
Výpověď vyšetřujícího příslušníka:
My jsme dedukovali asi tak: Vycházeli jsme z toho, že pokud by tam někdo něco takového dělal a předpokládali jsme, že tedy zázraky se nedějí až takové, tak jsme předpokládali, že by ten někdo měl být u všech (událostí), anebo by jich muselo být víc tedy, no. A vycházelo nám to tak, že ten vnuk byl u všech těch případů, takže logicky by to mohl být on.
My jsme neměli jinou možnost, jakým způsobem ho tedy vyslýchat. Nemohli jsme ho nějak nutit nebo na tom oddělení byla to taková spíš proto… byl to malý chlapec, takže jsme se snažili to udělat s orgány péče o děti a s lékařským personálem apod. Vyslýchali jsme ho potom, když už nám volali z té Olomouce, že ten chlapec si tam začal posílat nějaká psaníčka čili vyloženě trošku fantazíroval, no a navíc se jim spontánně doznal, jakým způsobem to dělal a co dělal.
Nejsem si vědom toho, že by tam bylo něco v nepořádku. Zaprvé jsme k tomu museli mít souhlas prokurátora, byl tam dokonce orgán oddělení péče o děti a mládež, takže bylo to všechno prováděno v souladu s tehdejšími předpisy.
Psychiatři ve službách SNB
Čistě věcný postup SNB vyústil v pozorování na psychiatrii. Co na tom, že tehdejší trestní řád umožňoval pozorování pouze u obviněného, tady se na předpisy nehledělo. Tomáše Smolku odvezli nejprve na psychiatrické oddělení v Opavě. Tamější primář MUDr. Hřebíček potom doporučil chlapcovo přijetí na psychiatrické oddělení nemocnice v Olomouci. Na začátku doporučení to vypadá, že psychiatr přistoupil na výsledky zkoumání tehdejší psychoenergetické laboratoře.
Úryvek z doporučení k přijetí:
V bydlišti jmenovaného v domku, kde chlapec bydlí, se v poslední době díly nevysvětlitelné věci (přemisťování předmětů bez zásahu lidské ruky, samovolné otvírání skříní, poletování předmětů volně ve vzduchu a pod.). Byli přivolaní experti z oblasti psychotroniky, kteří se vyjádřili v tom smyslu, že jde o působení psychotronické energie a „dodavatelem psychotronické energie“ je výše jmenovaný chlapec.
Psychotronici ovšem stanovili jako osobu, která poltergeista aktivovala, Tomášovu matku, kvůli jejímu komplikovanému vztahu k dědečkovi. Proč lékař doporučil vyšetřovat právě Tomáše? Závěr doporučení možná naznačuje.
Závěr doporučení k přijetí:
Vzhledem k výše uvedenému, to jest zejména podezření, že chlapec je pachatelem výše uvedených požárů, čímž ohrožuje své okolí a podezření, že požáry páchá v důsledku duševní poruchy, což je možné zjistit jen pozorováním v psychiatrickém zařízení, a s ohledem na to, že situace v rodinném domku, kde pacient bydlí je značně stresující a to jak s ohledem na to, že pro vypracování znaleckého posudku je nutná hospitalizace a vzdálení pacienta ze stresujícího prostředí, je přijetí pacienta k hospitalizací na psychiatrické klinice v Olomouci nutné, i bez případného souhlasu rodičů.
Souhlas rodičů byl ovšem i tehdy nezbytný předpoklad k hospitalizaci dítěte. Ne ovšem u doktora Hřebíčka. Nic na Tomášově duševním stavu navíc nenašel. A v podobném duchu je i chorobopis z psychiatrické kliniky FN Olomouc, jehož část povolil Tomáš Smolka zveřejnit.
Úryvek z chorobopisu:
Nynější onemocnění: Myslí si, že je tady proto, že prošel magnetickým polem. Aspoň to říkali experti z Prahy, že pravděpodobně vstoupil do magnetického pole. Uvádí, že byl před Vánocemi nemocný, ležel nahoře v pokoji. Děda ho najednou zavolal dolů, aby se šel podívat, jak se posunují skříně. Viděl už ze dveří, že skříně v té době pokoji jsou odsunuté od zdi a tvrdí, že dokonce sám na vlastní oči viděl, jak se posunul malý prádelník od zdi do středu místnosti. V té době jsi celá rodina myslela, že to bylo vlivem nějakého zemětřesení. Děda byl údajně vyděšený, nevěděl, co se děje. Také spadu stolek a židle, spadla sklenice od sodovky, spadl květináči. Takových divných věcí se dělo více. (…) V pondělí 6.1.86. chystal se ráno do školy a najednou slyšel, že u dědy dole něco bouchá. Šel se podívat a viděl, že spadl květináč ze stolu, pak spadla váza na zem a rozbila se. Pak zjistili, že se rozbilo sklo v kuchyni, vypadla celá tabule skla. Pak najednou zjistili, že začalo na několika místech hořet – třeba ubrousky ve skříní, pak záclony, Divan. Experti jim vysvětlili, že to mohl způsobit nahromaděný podzemní plyn. Sám popírá, že by něco zapálil! Od té doby se už doma nic nestalo. Sám si to vysvětluje statickou elektřinou, na jiné „zajímavější“ vysvětlení nevěří…
Skoro se chce žasnout nad tím, jak chladnou hlavu si uprostřed řádění podivných jevů Tomáš zachoval. Soudruzi ovšem potřebovali viníka. V Tomášovi měli nejslabší článek, a tak, bez ohledu na to, že jedenáctiletý chlapec těžko pohne těžkou dubovou skříní a bez použití autogenu nespálí dubový stůl, vynutili z něj přiznání pod pohrůžkou, že si ho na psychiatrii nechají na další vyšetření.
Autor: Jaroslav Mareš
Zdroj: SOkA Opava, FN Olomouc, Tomáš Smolka
