Případ Hřensko – vražda kulovým bleskem a nová stopa

Na začátku prázdnin 1987 zemřeli ve skalách u Hřenska tři mladí lidé. Záhadou je, proč případ dodnes nikdo nechce vyšetřit a i po čtyřiceti letech trvá státní zástupce na nesmyslné teorii jak se to stalo.

28. červen 1987. Pavel, Petr a Lenka se vydávají na tremp do hřenských skal. O den později je jako poslední vidí hlídač z Pravčické brány, kterému nezaplatili vstupné. Ten den večer přijdou o život. Než najdou jejich ostatky, trvá to tři měsíce.

Vyšetřování tehdejší SNB směřuje mezi trampy. Jediným pozitivním výsledkem je, že se teorii o zločinu mezi takzvanou „závadovou mládeží“ podařilo vyloučit. Vyšetřování opomíjí klíčové důkazy a vede do ztracena. Nakonec je řečeno, že mladé zabil kulový blesk.

Pojďme si říct, jaké jsou okolnosti případu: Pavel a Petr leželi vedle sebe na skalním ostrohu, zakryti větví, kterou sem přinesl někdo z desítky metrů vzdáleného stromu. Petr byl svázaný provazem, uvázaným do takzvané francouzské vrcholové smyčky. Těla se podařilo najít, když se jedna z lebek oddělila od těla a skutálela se do údolí.

Lenka byla pohřbena o několik desítek metrů výše ve slepé skalní průrvě. Vzhledem k tomu, že se nedochovaly měkké tkáně, nebylo možné určit příčinu smrti. Přicházejí tak v úvahu typy usmrcení, které nezanechávají stopy na skeletu. Udušení, bodnutí do měkkých tkání s následným vykrvácením…

Případ provázejí velmi podezřelé okolnosti. Když se našla jedna z lebek, druhá ležela v čerstvém lejně asi o dva metry dál. Když dělali pracovníci UDV v devadesátých letech vyšetřovací pokus, zda se lebky mohou z ostrohu skutálet právě na toto místo místo, neskutálely se tam ani jednou. Spíš to vypadá, že byl někdo vyrušen při uklízení na místě činu a lebky ve spěchu odložil. Anebo je sem dal schválně, aby se na ostatky konečně přišlo.

Oním údolím vede stará pašerácká stezka do Německa, je to prakticky jediná cesta, kudy se v dlouhém úseku hranic lze dostat ke hraničním kamenům. Je to navíc cesta, kterou používali pohraničníci při výkonu služby. Po spáchání zločinu jim nadřízení změnili trasy tak, aby tudy nechodili.

Při nálezu ostatků se ukázalo, že někdo se snažil zakrývat stopy například tím, že zaházel jeden z batohů natrhaným kapradím. Bylo rozhodně mladší než tři měsíce. Přestože místo činu prohledával detektor kovů, po dvou letech tu našli brýle jedné z obětí. Vypadaly jako přinesené. Uklízel tu někdo, anebo sem někdo naopak naváděl, aby na případ upozornil? Anebo je pravda obojí a zatímco se někdo snažil vše odklidit, někdo jiný, patrně ne tak mocný, chtěl přimět zodpovědné k vyšetřování?

Na případu je pozoruhodná úzkostlivá snaha neprověřit stopy, které by mohly vést ke skutečnému pachateli. V případě je hned několik nesmyslných vysvětlení, která při bližším pohledu neobstojí. Lenka byla pohřbena ve skalní průrvě. Vyšetřovatel se spokojil s tím, že ve skalní průrvě zemřela a během ji měsíců ji samovolně pokryla vrstva písku. Jenže slepá průrva je až na samém vrcholu skal a písek se neměl kde vzít.

Vyšetřování dodnes připouští variantu, že trampové se mohli pohádat a povraždit mezi sebou. Jenže jestli jeden z nich vraždil, lehnul by si potom ke své oběti a přikryl se větví? Nebo se odešel pohřbít? Další dodnes připouštěnou variantou je otrava houbami. Stejný nesmysl. Úder kulového blesku je nesmysl ještě větší. Stopy přepětí by se našly na hodinkách, které měli chlapci na rukou. Jedny, mechanické, stačilo po nálezu jenom natáhnout. V těch digitálních stačilo jen vyměnit baterii.

Když případ vyšetřovalo UDV, postěžoval si v dochovaných spisech, že s tak špatnou spoluprací ostatních policejních složek se ještě nesetkal. Když v případu pokročil ke skutečně zajímavým okolnostem, krajské státní zastupitelství případ UDV odebralo a předalo na kraj, který neprovedl ani kroky navržené samotným UDV a případ potichu odložil.

Kam směřují dosavadní stopy? Dlouho jsem si myslel, že pachatele je třeba hledat mezi pohraničníky, že mezi nimi je (a mám na mysli jednoho konkrétního) sexuální vrah a někdo ho kryje. Jenže teď to vypadá trochu jinak. Vzhledem k nálezu Lenčiných ostatků, a nechci zabíhat do podrobností. je sexuální motiv takřka vyloučen.

Z místa činu se beze stopy ztratil jeden z fotoaparátů. Na místě byl v té době spatřen služební vůz karlovarské vojenské kontrarozvědky. Stejný vůz, který prošel jiným nevyřešeným případem té doby, a sice sérií výbuchů před krajskými a okresními sekretariáty KSČ. Vyšetřování probíhalo ještě v 90. letech v přísném utajení. Vyšetřovatelé se ještě po revoluci báli o život.

V osmdesátých letech probíhal ve vojenském prostoru Doupov utajený výcvik teroristických skupin pod vedením KGB. Cvičily se především syrské a kubánské jednotky. Tyto jednotky musely procházet přes zelenou hranici. Jedním z takových míst byl i prostor Hřenska. Na nedalekém zámku v Děčíně byla navíc kasárna sovětské armády. Když se takový přesun připravoval, pohraničníci na obou stranách dostali pokyn stáhnout hlídky. Tato akce se v sedmdesátých letech spouštěla pod kódovým označením diamant.

V tuto chvíli je nejpravděpodobnější varianta, že trojice trampů jednoduše spatřila něco, co neměla. Způsob jejich vraždy odpovídá. Zmizení jednoho z fotoaparátů tomu rovněž nasvědčuje. Stále není jasné, zda mladé lidi zavraždil někdo z přesouvaných a pohraničníci dostali jen pokyn „uklidit,“ anebo měli přecházející příliš na spěch a na pohraničnících zůstala celá špinavá práce.

V tuto chvíli je klíčovou osobou agent „Falkman,“ jinak náčelník 37. odboru SNB. Vlastním jménem Karel Platl, narozený v roce 1948 v Podbořanech. Nadějný straník, ještě v roce 1989 oddaný komunista nebyl o pár měsíců při očistě bezpečnostních sborů propuštěn, ale udělal ještě velmi dobrou kariéru.

O té kariéře nemohu nic bližšího říct, protože údaje z osobních spisů jsou přístupné jen do 1.1.1990. Nicméně samotné množství řádků, které na ABS v osobním spise ze zákona začernili, nasvědčuje tomu, že jeho kariéra stoupala dál.

Jak v případě Hřensko, tak v případě Exploze, fungovaly na vyšetřovatele „brzdné momenty“ ještě po revoluci. Podle dalších indicií vše ukazuje na to, že součástí brzdného mechanismu ve vyšetřování byl, anebo možná ještě je, Karel Platl. Jenže jeho pražské adresy už nefungují a ve vesničce u Podbořan, kde žijí příbuzní, se o Karlu Platlovi nikdo nechce bavit. Přestože jsem se na místo vydal osobně a s dotyčnými mluvil, snažili se tvářit, že o žádném Karlu Platlovi nic neví. Jako by pro ně vůbec neexistoval…

Hledám proto Karla Platla. Pokud o někom takovém či o dalších jeho příbuzných něco víte, velmi byste mi pomohli.

Případ Hřensko a případ Exploze do všech podrobností rozebírám v knize Největší záhady Kriminalistiky.


Comments are closed.