Štěchovický poklad má činit 540 beden, které chtěli nacisté na konci války dopravit přes Madrid do Argentiny. Štěchovice ale nejsou po cestě z Berlína do Madridu a nejvyšší prioritu dostaly už dříve.
Štěchovice staly součástí supertajného programu vývoje zbraní určených pro SS. Mezi těmito zbraněmi měly být i rakety, které byly schopné nést jaderné hlavice. Důležitým bodem tajného zbrojního programu se stala samotná štěchovická přehrada. Po příchodu nacistů byla její stavba prakticky zastavena, aby se později priority zcela obrátily a Štěchovice se staly jednou z nejdůležitějších staveb v Říši.
Postavit za každou cenu a tajemná rota Hitlerových barabů
Relativně malá přehrada uprostřed Protektorátu, která měla zásobovat energií nedůležité město najednou musela být postavena co nejrychleji. Syn stavbyvedoucího vzpomíná. „Byl tu dost krutý (režim), protože se těm Němcům zdálo, že ta stavba probíhá pomaleji, než měli představu. Tak aby tomu pomohli, aby to urychlili, tak tady nechali pro výstrahu dva inženýry z té české stavební firmy na místě zastřelit.“
V roce 1943 přidělil přilehlému výcvikovému prostoru SS nejvyšší prioritu v dodávkách materiálů a pracovníků generál SS Hans Kammler. Udělil ji přesto, že v oblasti výcviku neměl žádnou pravomoc. Jeho úkolem bylo připravit podmínky pro vývoj tajných zbraní. Jediné válečně využitelné místo v opuštěné zemědělské krajině byla přehrada s elektrárnou na samotném okraji prostoru.
Úřad říšského protektora věc nejprve evidentně nechápe. Situaci mění až Kammlerův velmi zlostný dopis, adresovaný K.H. Frankovi.
Dopis Hanse Kammlera:
Skupinové cvičiště Benešov je zařazeno pod číslem „Prot 42 Up c 1“. Podle poslední číslice čísla „1“ je vidět, že se u tohoto GB-stavební číslo jedná o nejvyšší stupeň v dané oblasti činnosti, kterou tomu možno přidělit. Proto nechápu, proč SS-Gruppenführer Frank mohl být oproti tomu informován, že vojenské cvičiště Benešov má být zařazeno téměř na poslední místo.
Pověřil jsem centrální stavební vedení Praha, aby tuto záležitost okamžitě objasnilo odpovědným úřadům práce a po dohodě s kanceláří říšského protektora co nejrychleji byli přiděleni zbývající civilní zaměstnanci.
Prosím, vezměte toto na vědomí.
Ještě téhož roku přebírá dozor nad stavbou úřad říšského protektora, stavba je utajena a není na ni povolen přístup bez předchozího písemného povolení.
Až do samotného konce války stavba pokračuje v režimu „peníze nehrají roli.“ Navíc probíhá v největším utajení. Na stavbu mají přístup pouze prověření dělníci, kteří dostali písemné povolení přímo od úřadu říšského protektora.
Proč tak najednou potřebovali Němci Štěchovice? V březnu 1942 vyhánějí nacisté z okolí české obyvatelstvo a vzniká výcvikový prostor SS Benešov. V červnu 1943 přijíždí do Benešova přísně tajná brigáda SS „Stollenbau.“ Jednotka, která staví tak tajné podzemní prostory, že je nesmějí stavět ani vězni z koncentračních táborů. Úkol roty Stollenbau, která se v později velmi známé ženijní škole v Hradištku pod Medníkem zdržela přibližně měsíc, zůstává dodnes neobjasněn.
Zapomenutý konkurent Wernera von Brauna a ujeté svědectví
V roce 1943 má okolí Štěchovic nejvyšší možnou prioritu pro vývoj tajných zbraní… Připomeňme si, že v roce 1943 nemá ještě Třetí říše důvod cokoliv schovávat. V té době už běží tajné nacistické programy na plné obrátky. „Máme fotografie leteckého průzkumu, kde můžete vidět naplněnou přehradu, takže vyráběla elektřinu. Praha na ní nebyla napojena. Dobrá otázka je, k čemu potřebovali tolik energie,“ upozorňuje rakouský publicista Andras Sulzer.
V té době probíhá intenzivní výzkum v Příbrami a nedaleko Jáchymova. Šéfem vývoje je Rolf Engel. Výzkumné středisko, umístěné v dřívějších budovách hornické vysoké školy, pracuje pro spojené závody Waffen union. Engel je přímo podřízen generálu Hansi Kammlerovi. Pozdější svědectví totálně nasazeného dělníka tvrdí, že nedaleko Jáchymova vyráběli nacističtí vědci bomby na bázi uranových směsí o neuvěřitelné účinnosti. Svědectví je americkými zpravodajci vyhodnoceno jako nadnesené. Ale jiná se ukazují jako reálná. Svědek, totálně nasazený v továrně Škoda v Bodenbachu (Děčín-Podmokly), namaluje při vyšetřování, na čem se v továrně pracovalo.
Jedním z největších projektů, na kterém se v Příbrami pracovalo, byla raketa na tuhá paliva s pracovním označením V-101. Šlo by o raketu středního doletu s maximálním dosahem 1 800 kilometrů a nosností dvě tuny.
Rolf Engel byl svědky spatřen ve Štěchovicích ještě v dubnu 1945. Hans Kammler oficiálně umírá 9. května v Praze či v Jílovém u Prahy. Zastřelen, otráven, zastřelil se, otrávil se… vyberte si. Jeho tělo nikdy nebylo nalezeno. „Stoprocentně víme, že Rolf Engel a Hans Kammler se zapojili do kombinovaného raketového a jaderného projektu. Dobrá otázka je, proč byli tyto dva lidé na konci války právě tady. A na na to máme důkazy, upřesňuje Andreas Sulzer.
Od pantáty vedou dráty
Tvrzení, že štěchovická elektrárna měla dodávat elektřinu pražským zbrojovkám, se ve světle nejnovějších faktů stalo neudržitelné. Už od roku 1941 vedlo z Prahy přes Štěchovice vysokonapěťové vedení do rozvodny v Mirovicích. Šlo o první propojení středočeské a jihočeské energetické sítě. Jakmile byly Štěchovice hotové, dodávaly proud právě na jih.
Záznamy o provozu energetické sítě za válečné roky jasně potvrzují, že propojením se řešil nedostatek elektřiny na jihu pro válečné účely. Velmi zajímavé je sledovat, kam všude byly za války postaveny přípojky vysokého napětí. Mezi místy, kam se vedení stavělo leckdy i za cenu porušení regulačních plánů, byly – budovy výzkumného ústavu v Příbrami a dosud nespecifikované provozy ve Strakonicích.
Autor: Jaroslav Mareš
Převzato a zkráceno z knihy Štěchovický poklad – konec legend, primární zdroje: VHA AČR, NA ČR, ABS ČR.
Minisérie o Štěchovicích:
1. díl: Štěchovický poklad: Archiv odhalil, kam doopravdy odjely nacistické cennosti
3. díl: Štěchovická zázračná zbraň měla vzniknout ve Štěchovicích
4. díl: V-101 – Superraketa z Příbrami
5. díl : Jak Češi pomáhali nacistům k jaderné zbrani