Nedaleko České Kamenice je podzemní komplex s nejspletitějším příběhem u nás. Některé jeho kapitoly jsou navíc spojeny s vývojem tajných zbraní a nejsou dosud zcela objasněny.
Pozornost nacistů se začala zaměřovat na Rabštejn když tisíc britských bombardérů napadlo 31. května 1942 Kolín nad Rýnem a v dalších dnech spojenci začali ničit i další průmyslová centra. Nálety na německé zbrojovky přiměly nacisty uvažovat o přesunu výroby z dosahu spojeneckých letadel.
Mezi nálety těžce poškozené továrny patřila i Weser-Flugzeugbau GmbH v Brémách. Říšské ministerstvo letectví firmě přidělilo jako náhradní stanoviště nevyužívané objekty Preidlových přádelen v Rabštejně a Jánské v říšské župě Sudety.
Přestavěná továrna
Franz Preidl nechal postavit textilní továrnu na místě Rabštejnského údolí v roce 1860. Továrna fungovala až do hospodářské krize. 1.10.1942 byl objekt zkonfiskována a už ve stejném měsíci začaly práce na stěhování. Nejprve se zde rozbíhala výroba součástí pro letadla Ju 87 „Štuky“ a od roku 1944 výroba křídel pro Junkersy Ju 88 a Ju 188. V továrně na letecké díly pracovalo 6 000 lidí.
Podzemní éra Rabštejna započala v dubnu 1944, kdy padlo rozhodnutí postavit zde velkou, protiletecky zabezpečenou podzemní továrnu Zechstein. Její celková plocha měla činit víc než 80 000 metrů čtverečních. Už v dubnu rozjela Todtova pracovní organizace rubací práce – razilo se ve zdejším pískovci velmi rychle a ryrubané haly byly zpevňovány betonem. Delkem tu mělo vzniknout celkem tři komplexy: AB, C a H.
V květnu 1944 závod v Rabštejně začal vyrábět trupy stíhaček Focke-Wulf Fw-190. Nejprve se pracovalo v montovaných halách do podzemí se výroba stěhovala postupně. Celkem tu vyrobili téměř 900 trupů a plánoval se sem i přesun výroby experimentálních vrtulníků Fa 223 Drache. Vrtulníky tu do konce války vyrobili celkem tři.
Koncentrační tábor
Zatímco v továrně pracovali totálně nasazení dělníci, podzemní prostory budovali vězňové zdejší pobočky koncentračního tábora Flosenbürg. Pracovalo zde několik stovek vězňů, konce války se nedožilo přibližně 70. Do května 1945 vězni vybudovali přibližně čtvrtinu plánovaných prostor. Pracovalo se tu až do 8. května 1945.
Kolem podzemní továrny Rabštejn panuje i mnoho nejasností. Poválečné zprávy západních rozvědek hovoří o podezření, že se u firmy Weser měla vyvíjet atomová bomba. Po válce zde ale měla pokračovat výroba vrtulníků. Nakonec byly vyrobeny jen dva.
V červenci 1952 padlo rozhodnutí umístit do rabštejnského údolí Hlavní sklad ženijní munice. Nejprve zde byl umístěn muniční sklad spadající pod Ústřední sklad ženijní munice v Malé Čermné. Ve štolách A a B se skladovaly miny a trhaviny a systém C dále sloužil jako protiletecký kryt. Venkovní objekty byly využity jako sklady a kasárna.
Podzemní tankoviště
Ještě jednou změnou využití prošel objekt H. V roce 1958 bylo rozhodnuto o jeho přeměně na podzemní sklad strategických zásob paliva. Mělo se zde skladovat mimo jiné 7 000 kubických metrů leteckého paliva. Chodby byly připraveny a vybetonovány v roce 1962. Hlavní práce byly hotovy o dva roky později. V halách byly umístěny obrovské nádrže, přečerpávací soustrojí a vybudováno bylo i několik set metrů dlouhé potrubní vedení k nádraží Veselé pod Rabštejnem.
Nejmenší nádrže byly 30 metrů dlouhé a s průměrem 4 metry pojala každá asi 300 000 litrů benzínu. Naftové nádrže byly dlouhé 52 metrů. Nejdelší byla nádrž na kerosin – 100 metrů. Krátce po dokončení tankoviště ho zabrala sovětské armáda a udělala z něj hlavní skladiště pohonných hmot pro skupinu armád střed. Podzemní nádrže přežily odchod vojsk v 90. letech jen o pár let. Většina z těch, které nebyly obetonovány, byla rozřezána sběrači železa. Došlo tu i k neblahé události – sběrači, rozřezávající nádrže autogenem, si neuvědomili, že na dně nádrží mohou být i zbytky hořlavého paliva. Výsledek byl nasnadě.
Autor: Jaroslav Mareš
zdroj: CMA – Společnost pro výzkum historického podzemí
