Ještě předtím, než na pokyn Ferdinanda I. Habsburského vznikla obora Hvězda, bylo zdejší území doslova poseto povrchovými a podzemními lomy. Část podzemí se zachovala dodnes.
Z materiálu ze zdejších lomů byla postavena podstatná část nejstarších kamenných domů v Praze. V jihozápadní části obory je dodnes několik pozůstatků podzemních i nadzemních lomů, které fungovaly po několik staletí. Největší rozmach zažilo místo v raném středověku, když začali obyvatelé města nahrazovat dřevěné domy kamennými.
Těžila se tu opuka a pískovec. Drtivá většina lomů zmizela při terénních úpravách v 16. století, když vzniknul letohrádek tu pro královského místodržícího Ferdinanda Tyrolského vybudovali letohrádek. Několik zbývajících podzemních lomů je dnes uzavřeno mřížemi a dostat se do nich dá jen na speciální povolení Lesů hl. města Prahy.
Tajné chodby
Podzemí obory Hvězda je ostatně opředeno mnoha pověstmi. Podle jedné z nich vede ze studny ukryté v domku nedaleko severního vstupu do areálu tajná chodba do letohrádku. Pokud by ovšem ze studny nedaleko libocké brány měla vést tajná chodba do letohrádku, musela by měřit víc než půl kilometru. Existence této chodby se ovšem nepotvrdila.
Za vznikem pověsti stála podle všeho neznalost existence studny v letohrádku. Jedna „tajná chodba“ ovšem dodnes vede od hájenky nedaleko letohrádku a vyúsťuje ve svahu. Vzhledem k tomu, že její horní konec je v bývalé císařské kuchyni, zcela zjevně je to chodba odpadní. K pověstem o této chodbě přispělo mimo jiné i to, že určitý čas sloužila hájenka jako skladiště střelného prachu. Ostatně, změn jeho využití bylo hned několik. Nyní slouží jako studovna památníku národního písemnictví.
Štola Světluška a tajný vodovod pro hrad
Nejzajímavější objekt pod oborou Hvězda je ovšem štola Světluška, součást historického hradního vodovodu. Vstup do štoly je cihlovou věží z roku 1930, která se připisuje architektu Plečnikovi.
Na místě, kde je dnes věžička s točitým schodištěm do štoly, bývala dřív podle všeho studna s vyhlášenou vodou. Sám císař Rudolf II. si prý každý den odtud nechával donášet čistou pitnou vodu až na Pražský hrad. Činil tak přestože hrad měl tou dobou královský vodovod odjinud.
Pověst o kvalitní vodě přetrvala z dob Rudolfa II. až do časů 1. republiky. Mezi roky 1924 a 1926 byla při ministerstvu veřejných prací kancelář pro hradní vodovod Pražský a roku 1930 studnu nahradila stovky metrů dlouhá sběrná štola. Jenže než byla štola dokončena, padlo rozhodnutí napojit Pražský hrad na městský vodovod, což se záhy stalo, a štola jako vodní zdroj ztratila svůj smysl. Až do 50. let z ní voda vytékala volně ven.
V roce 1950 bylo rozhodnuto, že štola bude sloužit jako hlavní zdroj vody pro obec Ruzyně. Nedaleko byla postavena vodárna a až do roku 1974 odsud brala Ruzyně pitnou vodu. Potom i Ruzyně byla připojena na pražský vodovod. Od roku 1974 opět voda volně vytéká ven ze štoly.
Do štoly se čas od času pokoušejí dostat amatérští hledači záhad. V mylném domnění, že štola hradního vodovodu musí být napojena tajnou podzemní chodbou na Pražský hrad, se snaží prokopávat zdi štoly. Marně.
Autor: Jaroslav Mareš
Zdroje: CMA – Společnost pro výzkum historického podzemí
