Poslední nadějí Adolfa Hitlera na zvrat ve válečném vývoji byly takzvané wunderwaffe – neboli zázračné zbraně. Ty neznámé se vyvíjely na území Protektorátu.
Minisérie o Štěchovicíkém pokladu:
1. díl: Štěchovický poklad: Archiv odhalil, kam doopravdy odjely nacistické cennosti
2. díl: Nacistická akce Štěchovice trvala několik let
3. díl: Štěchovická zázračná zbraň měla vzniknout ve Štěchovicích
5. díl : Jak Češi pomáhali nacistům k jaderné zbrani
Dosud známé programy odvetných zbraní byly dosud tři: V-1 a V-2 byly dálkové střely a V-3 dělo o velkém dosahu.
Ve zprávě zpravodajské služby amerického letectva z 5. prosince 1949 je popis programu V-7. Jednalo se o dálkové střely, kombinaci všech dosud známých technologií. Dvě rakety byly podle zprávy zkompletovány a připraveny k odpálení. Při jejich transportu na místo odpalu musel být na dálnici ze Salzburgu do Mnichova zbourán příliš nízký most. V březnu 1945 je chtěl Kammler odpálit na Paříž, ale Hitler do nedovolil. Do vývoje tajných zbraní bylo začleněno mnoho firem z Protektorátu i z území Sudet. V Sudetech byla nejznámější firma Schmidding z Děčína-Podmokel.
Superraketa z Příbrami
Stranou pozornosti světové veřejnosti zůstalo výzkumné středisko zbraní SS v Příbrami, umístěné v budovách uzavřené vysoké školy báňské. Výzkumné centrum bylo napojeno na Waffen union, srdužující zbrojní firmy v Protektorátu jako Škoda Plzeň, Zbrojovka Brno či Explosia Semtín.
Zpráva z 3. června 1945 pojednává o programu V-101. Mělo jít o gigantickou raketu o celkové váze 140 tun, 30 metrů dlouhou o průměru 2,8 metru. Palivo mělo z celkové váhy zaujímat 100 tun. Střela měla dosáhnout výšky 200 kilometrů a dosahu 1 800 kilometrů. Agent Larsson je podle zprávy prý schopen dodat plány zbraně. Raketa byla za války vyvíjena v Příbrami doktorem Boedenwaldem, Teichmannem, Kalscheuerem a inženýrem Thomasem.
Do Příbrami bylo skutečně přesídleno výzkumní středisko zbraní SS v čele s raketovým vědcem Rolfem Engelem. Engel byl přímý konkurent mnohem známějšího Wernera von Brauna a narozdíl od něj vsadil na rakety s pevným palivem, které se po válce ve vojenství skutečně lépe osvědčily než rakety s kapalným pohonem.
Po válce bylo vypracováno hned několik zpráv a posudků. Jedním z nich je posudek bývalého zaměstnance ústavu profesora Maříka.
Citace z posudku:
Výzkumný ústav Waffen Union zřízený ke konci války v budovách báňské vysoké školy v Příbrami byl určen především pro studium raketových zbraní. Jeho činnost však vedoucím ústavu Engelem doznala i jinou působnost, mnohdy se zaměřením čistě civilním a ryze osobním. Podle zpráv nesla tato činnost ke konci válečného období často ráz pavědy. Češi, kteří byli pracovně angažováni na činnost WA měli většinou jen omezené možnosti a rozvíjeli činnost běžně bez spojitosti s řešením Němců.
Jak tomuto záznamu rozumět? Na jednu stranu profesor Mařík uvádí, že Rolf Engel „pomýlil“, na stranu druhou že se s českými zaměstnanci nebavil a pracoval si na svém projektu. O pavědeckosti snad nejlépe svědčí pozdější kariéra Rolfa Engela. Po válce odmítnul pracovat pro USA a pracoval nejprve pro Francii a na začátku 50 let pro Egypt. To bylo v době, kdy se Egypt stal vůdčí silou ve snaze vyrobit arabskou atomovou bombu a nosič pro ni.
Výslechové centrum sedmé americké armády informuje 17. května 1945, že v Příbrami se nachází jediný funkční vysílač řídících paprsků pro rakety. Zařízení je v budově trojúhelníkového tvaru na svahu Svaté hory. V budově dnes sídlí střední průmyslová škola.
Na čem se tedy podle poválečných hlášení pracovalo:
– magnetické zkoušky zařízení k odpalování raket
– dálkové řízení raket světelnými zdroji
– vysokofrekvenční přenos informací po slaboproudých kabelech
– ultraakustické generátory
– vnitřní balistika raketových motorů na tuhá paliva
– počítací stroje
– řiditelná raketová torpéda pro námořnictvo
Pokud jde o parametry vyvíjených zbraní, měly být vskutku impozantní. Rakety Panzer-blitz, Drahtmantel a Taifun měly ukončit spojeneckou nadvládu na nebi, ve spolupráci s děčínským Schmiddingem se pracovalo na letecké protilodní pumě Henschel Hs 293, do fáze testů se dostal kolmo startující raketový letoun Bachem. Seznam není úplný nejen kvůli tomu, že jsem sem nechtěl přepisovat úplně všechno, ale dochované dokumenty zachycují pouze výsledky „českých“ oddělení.
Spojenecké dohady
Nad některým zprávami se ovšem lze spíše pousmát. Jedna zpráva uvádí, že Němci pracovali na atomové explozi ve výzkumných centrech v Zellendorfu a speciálně v Brně. Dochovala se i zpráva z americké ambasády v Praze z 20. listopadu 1946, ve které vojenský atašé informuje o programu tajných zbraní v Československu. Na prvním místě informuje o tom, že sovětské jednotky odvezly z Bedřichova střelu V-4, na které pracovala tamější továrna ve spolupráci s továrnou Škoda v Děčíně-Podmoklech. vše podstatné prý odvezly sovětské jednotky.
4. prosince hlásí americká armáda, že od československé tajné služby dostala informaci ze září, podle které se v továrně na letadla Arado a zároveň opravně v Kunovicích pracuje na zázračné zbrani „atom smasher,“ tedy rozbíječ atomů. Tajná substance má být balena do „balíčků o velikosti krabiček od sirek a hromadně vyhazována z letadel. Po dopadu na zem substance zničí vše ve velkém okruhu.“
17. dubna 1946 byl v německém Kasselu vyslechnut Miroslav Jirků. Vypověděl, že byl zapojen do výzkumu v Jáchymově v Sudetech. Výzkumné pracoviště bylo v bunkru u jezera, vzdáleného 16 mil od Jáchymova. Pracovali tam na dvou velikostech bomb, 12-15 centimetrů a 40-45 centimetrů. Byly plněny směsí „starých a nových“ materiálů. O několik řádků níže se upřesňuje, že byly plněny směsí uranu. Půl kilogramu tohoto materiálu mělo prý podobnou účinnost jako bomba, svržená na Hirošimu.
Vynálezce, co propálil Štěchovice
Jeden z nacistických zbrojních programů měl u nás na starosti raketový vědec Rolf Engel. Mělo jít o paralelní program k programu Wernera von Brauna v Peenemünde. Jedním z českých vědců, který pod Rolfem Engelem pracoval, učinil podrobnou výpověď po skončení války. Jeho výpověď naznačuje pravděpodobnou spojitost Štěchovické přehrady a výcvikového prostoru SS Benešov s nacistickým zbrojním programem.
Výpověď Jana Maiera:
Sám jsem jako bývalý ředitel firmy Wichterle a Kovařík v Prostějově pracoval na vynálezu takzvané akustické rakety s oberwachmeistrem Venkem. Neměl jsem zájem, aby tato zbraň byla realizována a propočty a vědeckou část jsem prodlužoval jak jen jsem mohl. Teprve počátkem roku 1945 jsem musel na nátlak Venkeho hlásiti konkrétní návrh jednak Vorsitzer der tungskommission ministru Bertschovi jednak do Berlína Saurovi.
Že realizace této zbraně byla možná jsem po poradách na obou vysokých školách technických u příslušných odborníků zjistil. Ministr Bertsch i Berlin mě odkázali na SS Brigadeführera Dr. Gärtnera. Gärtner byl umístěn v Karlově univerzitě. Ten mě odkázal na detaily opět na SS Hauptsturmführere doktora inženýra Engela v Příbrami, kde Engel vedl výzkumné ústavy Zentralstelle jednak vysoké školy báňské a hutní, jednak Waffen union. V této Zentralstelle byly shromážděny veškeré důležité vynálezy říše a jejich způsobilost zkoumána.
Ve druhé polovici měsíce dubna 1945 jsem na naléhání všech osob jmenovaných se měl osobně setkat i s p. Engelem, abych mohl vstoupit do stadia realizování zbraně. S Engelem jsem předtím mluvil čtyřikrát až pětkrát telefonicky. Na telefonické zavolání Příbrami z filiálky v Praze, zdali mohu Engela navštívit, mně bylo řečeno že pan Engel se nachází ve Štěchovicích v lágru a že jej tam mohu zastihnouti.
Co hledal jeden z šéfů vývoje tajných zbraní v lágru ve Štěchovicích? Jan Maier se k výslechu dobrovolně přihlásil na konci února 1946, bezprostředně poté, co americké komando vyzvedlo obsah Frankovy štoly ve Štěchovicích a odvezlo za hranice, do americké okupační zóny, dnešního Bavorska.
Jan Maier se ohlásil v domnění, že v bednách, odvezených ze Štěchovic, může být i dokumentace k jeho výzkumu. Když americké jednotky po naléhání československé strany po víc než třech týdnech bedny vrátily, byly v nich jen složky, obsahující jména konfidentů pražského gestapa. Odtud také název Frankův archiv. Co všechno mohlo být v bednách a transportem Američany zmizelo?
Minisérie o Štěchovicích:
1. díl: Štěchovický poklad: Archiv odhalil, kam doopravdy odjely nacistické cennosti
2. díl: Nacistická akce Štěchovice trvala několik let
3. díl: Štěchovická zázračná zbraň měla vzniknout ve Štěchovicích
4. díl: V-101 – Superraketa z Příbrami
5. díl : Jak Češi pomáhali nacistům k jaderné zbrani
Autor: Jaroslav Mareš
Zkráceno a upraveno z publikace Atomový protektorát.
Zdroje: NARA CollegePark, ABS ČR, Andreas Sulzer.
