Odbojová činnost bratrů Mašínů spočívala především v sabotážích „Oblíbenou“ činností bylo obalování dělostřeleckých nábojů dehtem a uhelným mourem a jejich házení na tendry lokomotiv.
Pokud si topič podivného kusu „uhlí“ nevšimnul a přiložil ho pod kotel, následné odpálení granátu dokázalo vyřadit parní lokomotivu z provozu. Podle vyprávění Ctirada Mašína znali tuto techniku od svého otce. Nálože do uhlí házel Milan Paumer cestou do školy.
Nezdařený odchod na západ
Po přepadení dvou stanic SNB plánuje skupina bratrů Mašínů překročení hranic na západ, prodělání výcviku a návrat. V průběhu roku 1951 se ale cesta přes hranice výrazně zkomplikovala – začala výstavba zabezpečení hranic. V knize Oty Rambouska „Jenom ne strach“ Ctirad Mašín vypráví, jak měl plán proběhnout.
Vyprávění účastníka:
Měli jsme známého, který jezdil u ČSAD s malým, ale výkonným nákladním vozem. Byl to francouzský Peugeot s náhonem na obě osy. Ten jsme si chtěli „půjčit“, obrnit, a prorazit závory na hraničním přechodu do západního Německa. Právě k tomuto záměru jsme potřebovali dobré a spolehlivé zbraně. Kdesi jsme sehnali pláty ze starých kotlů, které nám další známý nařezal autogenem na potřebné rozměry. Ty jsme pak hodlali před hranicí upevnit na vůz, postřílet každého, kdo se postaví na odpor, a projet. Vyzbrojeni jsme byli po zuby. Ani ruční granáty nechyběly.
Někdy v té době jsem se blíže seznámil s majitelem restaurace na soutoku Cidliny s Labem, několik kilo- metrů od Poděbrad. Byl to dlouholetý známý naší rodiny. Pří nějaké příležitosti mi svěřil, že skrývá již asi půldruhého roku význačného ilegálního pracovníka, kterého by bylo třeba dopravit za hranice.
Bratři Mašínové souhlasí s tím, že neznámého vezmou s sebou a sejdou se s ním den před útěkem. V domluvený den je u Mašínových vše připraveno – z koupelny je zbrojnice. Ctirad Mašín odchází na místo schůzky s hospodským, kam má přijít i onen významný agent. Netuší, že agent byl zatčen a promluvil.
Vyprávění účastníka:
Hospodský ho měl přivést. Chtěli jsme ho vzít k nám do bytu, kde by s námi přespal, a druhý den ráno jsme všichni chtěli jet vlakem až do bezpečné vzdálenosti od přechodu, kde bychom obsadili vůz a dorazili na místo průrazu hranice.
Na místě schůzky jsem našel jen hostinského, který stejně jako já přijel na kole. Kde máte toho chlapíka? optal jsem se. Hospodský nějak podivně koukal a pak přiznal, že neví, kde vězí. Chce jít za ty hranice. nebo ne? znovu jsem naléhal, ale zase jsem nedostal pořádnou odpověď. Někde něco vázlo.
Za hovoru jsme vedli kola a minuli jsme sekretariát KSČ. Rozhodl jsem se, že se vrátím domů, když se za námi ozval dupot lidi, běžících zezadu, od hnízda komunistů. Obklíčili nás nějací civilisté s rozkazem Ruce vzhůru!
Dramatická šťára
Ctirad Mašín je zatčen. Následně se agenti StB vydávají do Mašínova bydliště. Tam jsou ostatní členové skupiny v plné přípravě. Zbraně jsou připraveny v bytě, všichni členové skupiny jsou na jednom místě. Když zespodu zazvoní zvonek, padá rozhodnutí zdržet podivné muže před domem, ustoupit se zbraněmi o patro výš. Dramatickou situaci popisuje později do protokolu Zbyněk Janata.
Výpověď obviněného:
Na výzvu Nováka jsme s Paumerem a s Egonem Plechem odnesli kufr a aktovky se zbraněmi do hořejšího poschodí domu, kde jsme si připravili automaty ke střelbě a očekávali příchod bezpečnostních orgánů a celkový vývoj situace.
Byli jsme rozhodnuti, že jakmile půjdou bezpečnostní orgáni do hořejšího poschodí domu, že je všechny postřílíme. K tomu však nakonec nedošlo a když jsme slyšeli, že bezpečnostní orgáni spolu se zatčeným Josefem Mašínem a Ctiborem Novákem odešli, sešli jsme do přízemí a zadním vchodem přes sousední zahradu jsme se zbraněmi uprchli.
Ctirad Mašín horníkem
Josef Mašín a Ctibor Novák jsou po týdnech brutálních výslechů propuštěni na svobodu. Zatčený agent ale jmenoval Ctirada Mašína jménem a ten je tak odsouzen za neoznámení trestného činu na dva a půl roku vězení. Je převezen do Jáchymova na těžbu uranu. Dá sel ale říct, že jeho nasazením na těžbu uranu si vládnoucí režim vůbec nepomohl. Ctirad Mašín právě dostal dokonalou příležitost poškodit režim na nejcitlivějším místě. Svůj vychytralý plán vyprávěl opět Otovi Rambouskovi.
Vyprávění účastníka:
Nic nesmělo přijít nazmar. Všechna těžba se měřila Geigerovými počítači. Smolka se nakládala do zvláštních vozů. Nakonec na povrchu stál na kolejišti v budce ještě zvlášť citlivý velký Geigerův počítač, který zjišťoval i sebemenší stopu po radioaktivním materiálu v huntech s hlušinou.
Hunt, který vykazoval přítomnost uranu, byl odtažen na zvláštní kolej. Parta muklů vozy převrátila na velké ocelové desky, a geigery zjišťovala a vybírala sebemenší částečky smolince. Na tom jsem založil celý svůj plán narušení těžby; kdykoliv jsem dole na patře míjel vozík se smolkou, nabral jsem si hrst materiálu a tu jsem pak po malých částech vhazoval do huntů s hlušinou.
Nemusím vykládat, co bylo dál. Řada odstavených huntů nahoře rostla, neboť hlavní počítač neustále „hrál“. Když jsem každou šichtu „osolil“ několik desitek vozů, nahoře začínala zácpa a dole na patře nedostatek huntů.
Sabotáž to byla velmi efektivní. Těžba na dole se téměř zastavila. Obsluha nahoře musela být posílena a když to nepomohlo, začali se v dolech objevovat dobře živení muži v čistých hornických šatech a vězně při práci velmi pečlivě pozorovali. Ctirad Mašín proto přichází s novou metodou.
Vyprávění účastníka:
Opatřil jsem si jíl, kterým palní ucpávali ve vyvrtaných otvorech výbušninu. Do mazlavého jílu jsem zabalil malý kousek rudy. Takto upravenou „nálož“ jsem přilepoval na spodky vozů, třeba prázdných. Hunt šel nahoru, geiger „zahrál“. Vysypali obsah, nic nenašli. Vůz šel dolů na dílo a situace se opakovala. A nahoře mukli pracovali šíleným tempem, všechna kolejiště byla přeplněna plnými hunty. Postupně se celá těžba na Mariánské zastavila, protože existoval přísný rozkaz, že třeba i nepatrné množství uranu se nesmí vyhazovat na haldu s hlušinou.
Mašínovo propuštění zachránilo šachtu
Ctirad Mašín se následně rozhoduje, že zničí celý důl. Trhavinu si opatřuje tím, že po každém odstřelu se vydává na čelbu a sbírá nevybuchlé části náloží. Do prostor čerstvě po odstřelu se nikdo nehrne – zplodiny po odstřelu způsobují prudké bolesti hlavy.
Vyprávění účastníka:
Hned po sfárání jsem si vyhlédl dílo, kde se pálilo; zhluboka jsem se nadechl a ve tmě se rozběhl na předek, rozsvítil a v odstřeleném materiálu se vždycky něco našlo. Zhusta se stávalo, že některé doutnáky byly létajícími kameny useknuty a nálož vůbec neexplodovala. Tehdy jsem nalézal šulky i s rozbuškou a kusem zápalné šňůry. Postupem času jsem měl výbušķin dostatek. Uschovával jsem je do uřezaných hadic, kterými se hnal stlačený vzduch pro bagry. Měly asi osm až deset centimetrů v průměru. Ty jsem nařezal na třiceticentimetrové kousky a zaslepil z obou stran dřevěnými kolíky. Výbušnina nesměla zvlhnout.
Chtěl jsem na Mariánské udělat takový rachot, že se z toho soudruzi hned tak nevzpamatují. Shromážděnou třaskavinou jsem hodlal vyhodit do vzduchu strojovnu s vrátkem a tím ochromit na určitý čas celou šachtu. A do toho přišla amnestie.
Ctirad Mašín je propuštěn na amnestii po zvolení prezidenta Antonína Zápotockého. Důl přežil. Kamarádi ze skupiny se mezitím snažili o Ctiradovo osvobození. K jeho provedení potřebují peníze.
autor: Jaroslav Mareš
zdroje: ABS ČR, Rambousek, Ota – Jenom ne strach
Minisérie o skupině bratrů Mašínů:
1. díl: Přepadení stanice v Chlumci
2. díl: Přepadení v Čelákovicích a jak to bylo s podřezaným příslušníkem SNB
4. díl: Zastřelený pokladník: Popravená oběť, či falešný hrdina?
5. díl: Co Mašínové nestihli: Odhalený atentát na Gottwalda a odpálení sídla KSČ
6. díl: Zapomenutá oběť: Postřelený hasič při požáru stohů
7. díl: Po vzoru akčních filmů: Tisícinásobnou přesilou přes NDR
