Na území Československa oficiálně jaderné zbraně nikdy nebyly. Přesto tu na třech místech vyrostly přísně tajné sklady, o jejichž opravdovém účelu vědělo jen několik jednotlivců.
Objekty Javor vyrostly na našem území na konci 60. let. V roce 1964 podepsali ministři obrany Sovětského svazu a Československa smlouvu o vybudování skladů speciální munice na území Československa.
Speciální munice
Jaderným hlavicím se říkalo speciální munice. Jedna dvojice skladů vyrostla u Bíliny, druhá v Bělé pod Bezdězem a třetí nedaleko Míšova v Brdech. Přísně tajné objekty vybudovaly Vojenské stavby a v prosinci 1968 předaly objekty sovětské armádě.
Důvodem vybudování skladů na území Československa, Polska, NDR a Maďarska bylo zkrácení doby aktivace hlavic a předání bojovým jednotkám. Zatímco z Ukrajiny by trvala přeprava víc než 12 hodin, ze skladů v Československu by příprava k nasazení trvala jen dvě až tři hodiny.
Na území Československa tedy nebyla jaderná sila pro mezikontinentální rakety, ale „pouze“ taktické jaderné hlavice, které mělo v případě jaderného konfliktu používat dělostřelectvo. Sovětský svaz rozmístěním jaderných hlavic de facto porušoval tehdy čerstvě uzavřenou mezinárodní dohodu o nešíření jaderných zbraní.
Ani vojáci nevěděli, co hlídají
O skladech speciální munice nemělo informace ani vedení Československa. O jejich rozmístění vědělo pouze několik lidí na ministerstvu obrany. Spojené státy i Sovětský svaz přitom tvrdily, že na území třetích států žádné jaderné zbraně nerozmisťují. Dohodu ve skutečnosti nedodržovala ani jedna strana.
Uvnitř vojenského prostoru Brdy tak vyrostl objekt, o kterém netušila ani sovětská okupační armáda. Jednotka střežící sklad a pečující o hlavice nespadala pod vedení okupační armády, která sem přišla v srpnu 1968.
Jaderné hlavice se dopravovaly letecky na letiště Hradčany ve vojenském prostoru Mimoň, odkud se převážely vlakem na miniaturní nádraží v Rožmitálu pod Třemšínem. Odkud hlavice vozily maskované nákladní vozy. Vypadaly úplně stejně jako běžná vojenská auta.
O skutečném účelu skladu neměli tušení ani sovětští vojáci, kteří zde sloužili jako stráž. Informace měla jen obsluha skladu, která v něm zabezpečovala potřebné podmínky. Skladovaly se tu taktické a takticko-operační hlavice. Ve skladovacích halách bylo téměř 400 hlavic, každá s účinností 400 kilotun.
Pod dozorem Rusů bychom odpalovali i my
Tyto hlavice měli v případě konfliktu dostat i českoslovenští dělostřelci. Nad jadernými hlavicemi musela být stoprocentní kontrola. Proto dodnes vedou ze zrušených skladů kabely až do přísně tajného operačního střediska, umístěného pod Moskvou.
Po roce 1990 si Sovětský svaz všechny jaderné hlavice odvezl. Zůstaly jen prázdné objekty. Jeden z nich se dochoval v takřka původní podobě. Jeden z nich je dnes prázdný, ve druhém je vybudována expozice, připomínající minulost objektu.
Autor: Jaroslav Mareš
