Nejprve ho hledaly tajné služby, později tajná policie a armáda a konečně hned několik soukromých hledačů, a rozhodně nešlo jen o známou dvojici Helmut Gaensel a Josef Mužík.
Štěchovický poklad je ovšem s pravděpodobností hraničící s jistotou něco úplně jiného, než se posledních 30 let halasně hledá. A je to ostatně důvod, proč se dosud žádné zlato nenašlo.
Zlato, co přiletělo z Berlína
Oficiální legenda o pokladu, jak ji jako první podal hledač Helmut Gaensel, zní takto: 18. dubna 1945 odjíždí z Berlína speciální vlak s nákladními auty, na který je naloženo 460 beden s cennostmi. V noci 20. dubna odlétají z Berlína dva poslední dostupné letouny JU – 52, s dalšími 80 bednami. Cennosti a tajné zbraně se mají dostat přes Madrid do Argentiny. Vlak a letouny ovšem ve skutečnosti směřují na jihovýchod, do Protektorátu Čechy a Morava, a dostanou se do Prahy. Další cesta je ale nemožná. Martin Bormann dává rozkaz věci bezpečně uložit ve výcvikovém prostoru SS Benešov a pověřuje provedením Emila Kleina, velitele ženijní školy SS v Hradištku.
Podle oficiální legendy budují štoly a ukládají do ní bedny ruští a francouzští zajatci z nedalekého koncentračního tábora. Po zamaskování jsou postříleni šesti strážnými SS. Klein poté se svým pobočníkem postřílí i skupinu šesti strážných. V květnu 1945 Klein odchází do zajetí k Američanům. V roce 1946 je vydán do Československa a až do svého propuštění z vězení hraje s československými vyšetřovateli hru na kočku a na myš. Vypovídá o tom, co je uloženo, ale už ne kde.
Operace ARLZ
Přeskočme na pár minut kapitolu s Frankovou štolou a zastavme se u prvního důvodu, proč Štěchovický poklad není zlato převezené z Berlína. Pokud by oficiální legenda měla být pravda, zlato by ve Štěchovicích skončilo kvůli tomu, že nacisté se ho rozhodli ukrýt příliš pozdě. Jenže nacisté byli na ústup dokonale připraveni. Dochovaly se o tom dokonce tisíce stran dokumentů, které jsou v pražském vojenském historickém archivu. Nikdo o nich ale dosud nepublikoval.
1. června 1944 nacisté vypracovali a 6. září schválili podrobný plán ústupu z okupovaných území. Plán ARLZ počítal se čtyřmi fázemi vyklízení. Těmi bylo uvolnění – tedy odvezení všeho postradatelného. Ve druhé fázi, vyklizení všeho, co nebylo nutné k boji, třetí fází bylo ochromení, tedy demontáž průmyslových zařízení, která šlo odvézt a příprava zničení zbytku a konečně čtvrtá fáze – zničení, tedy likvidace všeho, co na území zůstalo. Provedení plánu ARLZ předcházela důkladná příprava evakuačních tras. A právě příprava evakuace se v pražském archivu dochovala.
14. prosince 1944 byly přípravy na evakuaci vyhlášeny v Protektorátu. V Praze navíc sídlila sedmá Einsatzgruppe Todtovy pracovní organizace. Z Prahy se řídila evakuace nejen území Protektorátu, ale i evakuace území Sudet a území horního a dolního Slezska. Nacisté zkrátka odvezli všechno co potřebovali. A začíná být jasné i kam: Vypracované evakuační plány ukazují, že cílem nacistických evakuačních transportů bylo Rakousko. Publicista Andreas Sulzer, který našel dosud neznámé stopy nacistických tajných zbrojních programů tvrdí, že hlavní úložiště bylo nedaleko Lince. Hornorakouský Linec se měl v očích Hitlera stát nejen největším muzeem Třetí říše. Na sklonku války, kdy už bylo jasné, že z Lince největší muzeum světa nebude, bylo podle všeho rozhodnuto o tom, že okolí města se stane největší skrýší třetí říše.
Zpravodajská hra kolem Štěchovic
Velmi dobře do tohoto příběhu zapadá i zpravodajská hra kolem takzvaného Frankova archivu. Na podzim roku 1945 francouzské úřady vyslechly německého důstojníka Güntera Aschenbacha, který vypověděl, že v rokli Dušno byly zakopány bedny. Československá strana nereagovala, a tak bedny v únoru 1946 za Aschenbachovy přítomnosti vyzvedli američtí vojáci a odvezli do americké okupační zóny Německa. Jenže ledabylý způsob ukrytí, díky kterému část obsahu během roku pod zemí zvlhla, vůbec neodpovídal tomu, jak o uložení materiálů hovořil velitel ženijní školy SS Emil Klein. Ten navíc po svém vydání do Československa sice ochotně vypovídal o tom, co je u Štěchovic ukryto, a nikdy nemluvil o pokladu. Nikdy také neprozradil místa úkrytů.
Jestliže vězni koncentračního tábora v Hradištku byli postříleni komandem SS a komando SS bylo potom postříleno Emilem Kleinem a jeho pobočníkem Steigem, zbyli jen dva, kdo znali pravdu. Nedává potom smysl, aby tajemství vyzradil někdo třetí, tedy Günther Aschenbach. Pokud ovšem nebyl nastrčenou figurkou, která měla zavést vítěze na připravený klamný cíl. Že Američané bedny potichu odvezli a vrátili po třech týdnech s lehce pozměněným obsahem, už je zase americká zpravodajská hra.
Přes neexistující nádraží
Existuje ale ještě pádnější důkaz, že žádné zlato na konci války z Berlína vlakem do Štěchovic nepřijelo. Pokud by chtěli nacisté vypravit vlak z Berlína do Prahy, musel by jet přes Drážďany. V polovině února přitom srovnalo spojenecké letectvo Drážďany se zemí. 2. března spojenci znovu bombardovali drážďanské nádraží. Další nálet na Drážďany přišel 17. dubna. Vlak s pokladem měl vyjet jen o den později. A jen šílenec by vypravoval vlak z Berlína směrem, ze kterého navíc už dva dny postupovali Rusové v závěrečném útoku Berlín.
Zbývá ještě přijít na to, kde se poprvé objevila historka o dvou tunách zlata v hodnotě tří miliard říšských marek. Poprvé s ní přišel – Helmut Gaensel v roce 1968 a seznámil s ní československé ministerstvo vnitra. V roce 1963 se ve vězení ve Valdicích seznámil s vězněným Emilem Kleinem. Helmut Gaensel byl ve vězení za trestný čin rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví. Představa, že Klein, který by si prozrazením tajemství mohl zajistit svobodu, tajemství vyzradí raději spoluvězni, navíc odsouzenému za majetkovou trestnou činnost, přišla naprosto šílená už v roce 1968 i pracovníkům ministerstva vnitra.
Helmutu Gaenselovi se legenda o zlatě stala jízdenkou za železnou oponu, za kterou už zůstal až do jejího pádu. To nejcennější ve Štěchovicích, kvůli čemu vznikla legenda, ve Štěchovicích zůstalo. A nejen ve Štěchovicích.
Autor: Jaroslav Mareš
Převzato a zkráceno z knihy Štěchovický poklad – konec legend, primární zdroje: VHA AČR, ABS ČR.
Minisérie o Štěchovicích:
2. díl: Nacistická akce Štěchovice trvala několik let
3. díl: Štěchovická zázračná zbraň měla vzniknout ve Štěchovicích
4. díl: V-101 – Superraketa z Příbrami
5. díl : Jak Češi pomáhali nacistům k jaderné zbrani
