Žďár nad Sázavou je opředen mnoha pověstmi. Ta nejtajemnější pojednává o jakémsi záhadném andělu, který žil v klášteře s mnichy a pomáhal bránit klášter ve třicetileté válce před nájezdníky.
11. června 1619 se nad Odrancem odehrál podivný úkaz, podle všeho výbuch nebeského tělesa, spad hořlavého prášku a pád tří žhavých kovových kusů, z nichž dva se podařilo najít a v průběhu dějin ztratit a třetí nebyl dosud nalezen. Blíže o tom v pokračování z minula.
Podle divočejších teorií žil záhadný anděl žil po podivné události nad Odrancem a Jimramovem ve žďárském klášteře. Ufologové spojují pád záhadného tělesa a pověsti do anděla do souvislostí. Mohl být onen záhadný anděl přeživší z posádky neznámého tělesa? Potíž s touto legendou je jediná – vypráví se všude jinde, jen ne v samotném Žďáru nad Sázavou.
Nalezené a opět ztracené ostatky
Oslovil jsem místní historiky a zjistil, že mezi desítkami zdejších pověstí se podání o podivné bytosti nevyskytuje. Hledám proto v novodobých pramenech, kde se mohla historka objevit a po mnoha peripetiích nacházím knihu Pavla Toufara Magická místa Čech a Moravy 4. Pavel Toufar se v ní odvolává na „znalce kraje a vzácného přítele R.Z“.
Při rekonstrukci kostela byly na severní straně křížové lodi nalezeny ve čtyřbokém výklenku „kosti podivuhodné velikosti a při nich meč a štít; nápis však chyběl“. Víc klášterní kronika neuvádí… Někteří milovníci tajemna upozorňují na místní pověst z časů třicetileté války, podle níž pomáhal klášter bránit před drancujícími žoldnéři sám anděl, a naznačují, že mohlo jít o jeho ostatky. Prý mohlo jít o statného a především statečného tajného templáře, ale věční fantastové a snílkové dokonce připouští zásah jakéhosi mimozemského cestovatele, přičemž poukazují na událost, o níž se vypráví v kramářské písni, kterou složil Šebastián Antonín Želechovský že Želechova, úředník novoměstského panství, prý podle skutečné události. (…) Kdy k této události došlo a co se vlastně přihodilo, zkusil v roce 1971 vysvětlit spisovatel a český velmistr záhad Ludvík Souček ve své výtečné knize „Nebeské detektivky, senzace a záhady“ v kapitole nazvané „Meteority trochu jinak a s otazníky.“
Problém je v tom, že Pavel Toufar již zemřel a svého přítele nijak blíže neurčuje, aby bylo možné ho dohledat. Další zmínky obsahuje kniha Aleše Česala Toulky českým tajemnem I.- II. V kapitole Kosti podivuhodné velikosti se o záhadné bytosti se píše:
Ovšem nejen gotické malby klášterního kostela v sobě skrývají tajemství. Z klášterní kroniky se dozvídáme, že v křížové lodi na severní straně byly ve čtyřbokém výklenku ve zdi objeveny kosti podivuhodné velikosti a při nich meč a štít; nápis však chyběl“. Zvláštní informace… Nevíme ovšem, komu tyto neobvyklé velké kosti patřily, byly to člověk, nebo… Jediná indicie, která by mohla s touto informací souviset, spadá do období třicetileté války. Z toho období se totiž dochovala historka, že klášter před žoldáky velmi tvrdě bránil anděl bojující na straně mnichů. Že by kosti patřily tomuto nebeskému poslu? Pokud popustíme uzdu fantazii, bojující anděl nás přivede k události, k níž došlo několik let před třicetiletou válkou a která by s podivným obyvatelem klášterních zdí mohlo souviset.
Ani Aleš Česal neodkazuje na konkrétní zdroj. Zmiňuje klášterní kroniku, jenže klášter v době třicetileté války neexistoval.
K pramenům záhadologie – Ludvíku Součkovi
Kniha Nebeské detektivky senzace a záhady Ludvíka Součka obsahuje pravděpodobný zdroj novodobé legendy.
Samozřejmě že u Odrance spadl meteorit – ale pro natočené UFO logy mezi námi přidávám zdarma, k volnému použití a z hluboké náklonnosti návrh: což jestli to mlýnské kolo nakonec nebylo létajícím talířem? Obzvláště bych chtěl v této souvislosti upozornit na jeden z nejpodivnějších případů – však jistě víte, znalci létajících talířů, co mám na mysli! Ano, výpověď dlouholetého vzorného a osvědčeného policisty Lonnie Zamory ze Soccoru v Novém Mexiku, USA, který jednoho dne roku 1958 17:45 zahlédl opodál silnice podivný záblesk, uslyšel silný třesk a v opuštěném lomu nalezl těleso vejcovitého tvaru, jehož bok byl opatřen neznámým znakem, namalovaným červenou barvou a připomínajícím spojený půlměsíc a šíp. Nezapomněli jste ještě na erb v Odranci, holenkové? Těleso spočívalo na čtyřech opěrách a kolem něho se pohybovaly dvě postavy, pokryté od hlavy k patě něčím, co připomínalo bláto. Sotva stačil Zamora udělat několik kroků k předmětu, ozvalo se ohlušující dunění a zpod tělesa začaly šlehat plameny. Vyvalil se dým. Nezapomněli jste ještě na rány a dým, až padaly i ubozí nevinní koně, přátelé ufologové? (…) A zase máte, kamarádi, o čem přemýšlet!
Pověst hovoří ještě o tom, že záhadná bytost – anděl je pohřbená v konventním kostele, klášterní bazilice a že při jednom z průzkumů byly skutečně nalezeny kosti neobvyklé velikosti.
Cesta na místo
Není nic snazšího, než se vydat do kláštera samotného a zeptat se znalce zdejších poměrů, faráře Vladimíra Vojtěcha Záleského. Na farnosti působí už 17 let a historii velmi dobře zná.
Bývalý klášter byl poměrně velmi pečlivě zmapován a prozkoumán. Jednak tady mnoho let probíhal stavební nebo stavebně historický průzkum, ale my jsme taky kostel opravovali. Po 100 letech kostel prošel úplnou rekonstrukcí, uskutečněna byla jako generální. Objevili jsme jedinou hrobovou tumbu a ta je u toho jižního portálu, kde byl pravděpodobně původně hrob. Byl to čestný hrob, kde cisterciáci ukládali fundátory, tak pravděpodobně někoho z té zakladatelské rodiny. Tumba byla ale prázdná a evidentně přebudovaná.
V bazilice máme tři hrobky. Jedna je v severní závěrové kapli, druhá je v jižní závěrové kapli a potom je to opatská hrobka. Všechny tyto hrobky prošly už vlastně komisionálním nejenom otevřením ale i průzkumem. Je to hrobka Kunštátů, Lichtenburků a opatů. Všechny tyto hrobky byly už prozkoumány, dokonce i úředně.
Vladimír Vojtěch Záleský mě navíc upozornil na to, že pokud by se v klášteře odehrálo cokoliv záhadného, byla by o tom zmínka v dobových kázáních. V archivu jsou dochovány fascikly s kázáními z doby baroka. Tehdejší kazatelé hledali dobové příběhy a paralely a pokud by se cokoliv zajímavého odehrálo, byla by o tom v kázáních zmínka.
Samotný klášter je tedy nutno z pátrání vyřadit. Je tu ale ještě tajemný kostel na Zelené hoře, vystavěný přesně sto let po podivné události, vrcholné dílo křesťanské mystiky, ale také podivný „ručniční prach“, který zasypal Jimramov a podle dobových svědectví hořel. Jenže pokud by šlo o meteoritický prach, shořel by při průletu atmosférou. Ale o něm už zde bylo pojednáno.
Autor: Jaroslav Mareš
