Zapomenutý příběh děsivého stavení: Jedenáct zavražděných

Statek, na kterém řádili oba vrazi. Foto: Jaroslav Mareš

Existuje u nás jediný dům, kde řádili dva sérioví vrazi. Nezávisle na sobě. Zavraždili v něm jedenáct lidí. Jeho příběh je zcela zapomenutý. Přitahuje zlo další zlo?

Spáchat na konci 19. století vraždu bylo na venkově velmi jednoduché. V lékárnách a u drogistů se dal běžně sehnat arsenik, používaný jako jed na hlodavce a v malém množství přidávaný do potravy koním. Bílý prášek bez chuti a zápachu měl navíc pro traviče tu výhodu, že příznaky otravy se velmi podobají běžným žaludečním onemocněním.

Úmrtí v mladém věku tehdy byla také běžná a jediným rizikem, které pachatel nesl, bylo možné podezření lékaře, pokud byl k otrávenému přivolán. V takovém případě povolal četníka a ten případně vyšetřujícího soudce. Otrava utrejchem se dala v 19. století odhalit analýzou tělesných ostatků.

Nesnesitelná lehkost zabití, která tehdy na venkově panovala, vyústila v mnoho nikdy neodhalených vražd a v jeden neuvěřitelný příběh z Komárova na Pardubicku. Jde o příběh domu, ve kterém řádili dva sérioví vrazi po sobě, zanechali po sobě celkem 12 mrtvých, z nichž 11 vydechlo naposledy v domě číslo 30 v Komárově na Pardubicku.

Ke všemu neuvěřitelnému je třeba dodat, že oba vrahy odsoudil stejný soud ke stejnému trestu prakticky ve stejný den v roce, oběšeni byli na stejné šibenici a skončili ve stejném neoznačeném hrobě. Je tohle vůbec možné?

Ženich zachránce

Komárovský statek je jedním z bohatších. V roce 1884 v něm žije rodina Marešových. Praprarodiče Josef a Anna, prarodiče Václav a Terezie a jejich dcera Marie Marešová s nemanželskou dcerou Annou. Marešovi jsou tak trochu ostuda vesnice, protože dosud svobodná Marie má šestileté dítě se svým švagrem. Ženich, který by uklidnil veřejné mínění a trochu urovnal reputaci, jak se to tehdy v podobných situacích dělalo, by se hodil.

Jenže třiatřicetiletá Marie nemá evidentně moc na výběr. Nakonec se ale najde o šest let mladší nemajetný dělník na železnici Josef Englich a 22. listopadu 1884 je svatba. Součástí svatební smlouvy je i ujednání o výminku pro rodiče i prarodiče a povinnost Josefa Englicha zaplatit Václavu a Terezii Marešovým 1 500 zlatých. Pro představu, denní mzda kvalifikovaného dělníka koncem 19. století byl méně než jedna zlatka.

2. července 1885 je do statku povolán místní lékař Josef Pych. Václav Mareš je na lůžku a stěžuje si na bolesti břicha a na zvracení. Doktor Pych má podezření na otravu a ptá se, co nemocný snědl naposledy. Od Václava Mareše se dozvídá, že den předtím kolem páté odpoledne mu donesl Josef Englich chléb namazaný máslem a zle je mu od té doby.

Josef Pych není ve statku poprvé. Je jen sedm měsíců po svatbě a v domě už žijí jen manželé Englichovi a Englichův tchán. Ostatní členové domácnosti jsou po smrti. Jako první zemřela 15. ledna Englichova tchyně Terezie. Následovali ji těsně po sobě 12. března dědeček Josef a 16. března babička Anna. Jako poslední zemřela 8. května šestiletá dcera Anna. Všichni po stejných příznacích – po bolestech břicha, zvracení, kožních změnách.

Čtěte dále:  Když Pražáci prchali na stromy před lavinou: Jaká byla nejkrutější zima naší historie
Dašický lékař informuje soud, že Václav Mareš je v ohrožení života a nemůže být k soudu přivezen. Foto: SOA Hradec Králové

Soudce jede vyšetřovat

Josef Pych má podezření z otravy a informuje proto okresní soud v Holicích. Vyšetřující soudce rozhoduje o výslechu nemocného. Následující den kolem třetí hodiny odpoledne přijíždí do Komárova vyšetřující soudce Josef Waisser do komárovského statku a vyslýchá nemocného.

Výslech zavražděného:

Pro lékaře poslal můj zeť František Trla. Když jsem já byl hospodářem a měl koně, dával jsem jim také někdy utrejch, ale již asi 20 let žádný nemám.

Nebylo nic, až po chlebíčku, který mi zeť Josef Englich podával. Nevím se pamatovat, jestli jsem na ten chlebíček pil, pil jsem obyčejně jen vodu. Ležel jsem v boudě, poněvadž ve světnici natírali dveře a okna a nemohl jsem vydržeti smradem.

Václav Mareš ještě téhož večera kolem sedmé večer umírá a jeho výpověď je tak v případech vyšetřování vražd naprosté unikum. Není mnoho případů, kdy by se do vyšetřovacího spisu dostala výpověď zavražděného.

Následující den je vyslechnut hlavní podezřelý Josef Englich. Podezírají ho příbuzní a vyšetřující soudce jejich podezření sdílí. Po smrti Václava Mareše pitva otravu arsenikem potvrzuje. Následuj exhumace čtyř již dříve zemřelých příbuzných. Utrejchem byli otráveni všichni. Jenže Englich svaluje vinu na všechny kolem sebe a nejvíc na manželku, na které vyženil půlku statku.

Výpověď obviněného:

„Já vím a říkal jsem, že spravedlnost nebesa proráží a uvádím tedy následující: Když jsem za svou nynější manželkou, tehdy Marií Marešovou chodil, říkal jsem jí: „Milá Mařenko, ono nám to bude přece jen těžké, když budeme míti dvoje výminkáře.“ Ona mi na to říkávala: „No jen mlč Josífku, nic si z toho nedělej, však ono to nebude dlouho trvat.“ Chléb ze dne 1. července 1885 namazala moje manželka sama a řekla, abych jej jistě dal tatínkovi slovy: „Ty si namaž jiný, tenhle dej jistě tatínkovi.“

Marie Englichová se obviněním svého manžela brání, ale vyšetřovací vazba je uvalena i na ni.

Výpověď spoluobviněné:

Snad se chce můj manžel sám tak očistit a na mne to uvalit, že jenom já chlebíček mazala. Jeho udání je nepravé a nepravdivé. Řekla jsem mu, aby chlebíček ukrojil a namazal. Nevím, proč manžel takové věci na mne udává; lidé teď říkají, že mohu býti ráda, že se mně nic nestalo, že by manžel otrávil i mne, když se mu to u tolika osob podařilo.

Proti Marii Englichové nesvědčí žádné důkazy. Rovněž nemá motiv k vraždám ve své rodině, tím spíše k vraždě své dcery. Oproti tomu Englich má podle smlouvy zaplatit sumu, kterou nikdy neměl, a četnický strážmistr Ferdinand Škoda při domovní prohlídce v Englichově světnici našel skrýš s arsenikem.

Čtěte dále:  Mašínové po vzoru akčních filmů: Tisícinásobnou přesilou přes NDR

Josef Englich se snaží osvobodit ze všech sil. Dozorci podstrkuje dva lístky, adresované svým rodičům. Ty žádá, aby uplatili státního návladního a vyšetřujícího soudce. Dozorce motáky ovšem neodevzdá rodičům obviněného, ale soudu samotnému, což mu opět přitěžuje.

Když to nevyšlo, nechává schválně u sebe nalézt motáky, ve kterých se Marie Englichová přiznává ke všem vraždám. Tvrdí ale, že bude zapírat a prosí svého muže, aby jí až bude propuštěn na svobodu, poslal košili se zašitým jedem. Marie Englichová tvrdí, že nic takového nepsala a písmoznalecká analýza potvrzuje shodnost s rukopisem samotného Englicha.

Jeden z Englichových motáků. Foto: SOA Hradec Králové

Soud a Englich plánuje další vraždy

Soudní proces trvá dva dny. Na jeho konci porota osvobozuje Marii Englichovou a potvrzuje vinu Josefa Englicha. Soudce následně odsuzuje Josefa Englicha k trestu smrti oběšením. Je 21. listopad 1885, předvečer prvního výročí svatby. Jenže Englich se chce zachránit – dalšími vraždami. Zpravodaj listu Národní politika pokus zaznamenal takto:

Citace z dobového článku:

Englich neustal ani ve zdích žalářních ve zvrhlém, lotrovském svém smýšlení. Seznámil se s jakýmsi Hájkem, který za krátký čas žalář měl opustiti, a tomuto doručil tajně dva dopisy, z nichž jeden dodati měl manželce Marii Englichové a druhý rodičům. V prvnějším prosí a zaklíná svou manželku, aby všecky spáchané vraždy vzala na sebe a aby pak užila utrejchu a sebe otrávila. Tím prý bude veškerá vina z něho svalena, bude z vězení propuštěn, vrátí se zase do svého domova a sám se pak také otráví a pohřbíti se dá ve společném hrobě pod jedním zeleným paloukem. Druhý dopis rodičům zaslaný vybízel opět tyto, aby manželce jeho dali utrejchu. Když tak učiní, bude prý se mysliti, že manželka jeho se otrávila z lítosti, že bude zavedeno nové vyšetřování, že bude puštěn na svobodu, a oni, rodiče, zbaveni té ostudy, že syn jejich zemřel na šibenici.

Propouštěný Hájek je však podroben osobní prohlídce a dopisy jsou mu odebrány. Englich následně přiznává, že je psal. Stále opakuje, že vraždy spáchala jeho žena. Kasační soud rozsudek potvrzuje a žádost o milost je zamítnuta. Den před popravou, 12. února 1885, přijíždí do Chrudimi kat Piperger a místní obyvatelé se vrhají na omezené množství vstupenek na popravu. Ta je vykonána následující den. Její průběh opět zachytil korespondent Národní politiky.

Citace z dobového článku:

O 7. hodině ranní odebral se soudní dvůr na popraviště. Englich odevzdán katu, který jej ještě v cele sešněroval a pak na dvůr pod šibenici odvedl. Englich svázán kráčel k šibenici dost nejistým krokem, postavil se sám pod ni, kdež kat Piperger ihned přikročil k exekuci.

Čtěte dále:  Děsivý tanec vojáků s mumiemi a neobjasněná smrt viníků - archivy odhalily, jak to bylo doopravdy

Když mu dával provaz kolem krku, zašeptal ještě: „Umírám nevinně.“ V tom dal kat znamení, Englich byl vyzdvižen a ve dvou vteřinách byl mrtev. Mezi obecenstvem v nádvoří panovalo hrobové ticho a obecenstvo sledovalo každý pohyb odsouzence, i čekalo se všeobecně, že se bude brániti. Příbuzných u popravy nebylo. Dva své švakry, kteří s odsouzencem před smrtí chtěli mluviti, nechtěl viděti. Po dvanácti minutách konstatoval soudní lékař smrt.

Kdo byl potrestán nejvíc?

Marie Englichová zůstává po vyvraždění prarodičů, rodičů a dcery a popravě manžela sama. Vlastně ne úplně sama. Englich si do manželství přivedl i své dítě, o které je vdova povinna se postarat. Její krutý osud dovršuje ještě krajský soud, když uvaluje na Englichovu polovinu statku zástavu na úhradu dluhu za trestní řízení ve výši 1000 zlatých. Ty má zaplatit vdova. V lednu 1887 proto píše krajskému soudu žádost o milost.

Citace z žádosti o milost:

Po Josefu Englichovi nezbylo pražádného jmění, tak, že jeho nyní rok a půl staré dítko nemá ničeho. I mé majetkové poměry jsou trudné. Jsem sice spoluvlastnice nemovitosti č.p. 30 v Komárově, však na této mé polovici vázne 700 zl. a jest výnos z této usedlosti tak nepatrný, že stačí sotva k uhražení daní a úroků; zřetelem k tomu musím hledati ve službě čeledínské, avšak mzda čeledínská jest tak skrovná, že stačí sotva pro mne, pro malé dítko nezbývá mi ničeho, tak že obě hrozné nouzi všanc jsme vydány.

Mimo tuto nouzi pronásleduje mne manželku popravence i dítko jeho hrozná památka, tak že v domácí obci ani vydržeti nemohu, a v cizině službu hledati musím, však i tu nikde dlouho nevydržím, neb jak někde se hospodáři dozvědí, čí jsem byla manželka, ihned mne vypovídají, takže odsouzena jsem blouditi se svým dítětem bez útulku, bez přístřeší, bez jmění, beze vší podpory, a bez živitele nám odňatého.

Jenže náklady soudního řízení je třeba uhradit a žádost o milost je zamítnuta. Jen o několik měsíců později totiž statek v dražbě kupuje František Novotný se svou manželkou Antonií. Nový vrah vstupuje na scénu.

Příběh druhého sériového vraha, který se v domě usadil po Englichovi, najdete v pokračování článku.

autor: Jaroslav Mareš

zdroj: SOA v Hradci Králové se sídlem v Zámrsku


Comments are closed.