Pokud bychom chtěli najít akci, která se jako jediná dá označit za záškodnickou akci většího rozsahu, je jí zapálení stohů v okolí Kroměříže 7. září 1953.
Mašínové si všimli, že kolektivizované zemědělství má velký problém v zajištění podestýlky. A tak se rozhodují spálit najednou desítky stohů. Což, jak uznává Ctirad Mašín ve svých vzpomínkách, není tak jednoduchá záležitost, jak se na první pohled zdá.
Vzpomínky účastníka:
Největší problém nastal se správným nacvičováním. Stohy jsme museli zapálit postupně. Tehdy se nedala koupit pořádná baterie, obyčejný budík k načasování, nic. Museli jsme něco vyvinout sami. U Vládi Hradce ve sklepě jsme provedli řadu pokusů. Zkoušeli jsme cigarety, doutníky. Všechno hořelo pár minut. Napadlo mě koupit a zkusit „františky“, které se zapaluji o vánocích u stromků. Hořel celých dvacet minut. I to bylo málo, protože na celou trasu mezi prvním a posledním stohem jsme potřebovali víc než půldruhé hodiny.
Zkusili jsme hmotu z františků drtit na prášek a do získaného materiálu přidat lepidlo. Hořlavé tyčinky hořely stále ještě rychleji, a co bylo závažnější, byly velmi křehké. Při sebemenším nárazu se lámaly. A tehdy jsem přišel na nápad obalit zápalnou tyčinku obyčejným železným vázacím drátem jako spirálou. To bylo ideální! Drát zpomaloval hoření, protože hořlavina neměla dostatek vzduchu.
Teď už stačilo určit délku zapalovadla. Na konec jsme připevnili asi půldruhého metru celuloidového filmu. Hořel s velikou intenzitou a zastrčen do nitra stohu snadno slámu zapálil.
Bratři Mašínové používají těžké motocykly Jawa 500, které si může dovolit jen málokdo, a tak je má téměř výhradně Veřejná bezpečnost. To je na jednu stranu výhodné. Na stranu druhou tyto motocykly nejsou příliš spolehlivé a špatně se seřizují. Plán objet desítky stohů na motocyklu je tedy nutno redukovat. Akci provedou Václav Švéda a Ctirad Mašín na bicyklech a společně zmizí. Vypovídá Václav Švéda
Výpověď obviněného:
Asi po 20. hodině jsem položil první zapalovadlo u stohu v Kroměříži a po jeho zapálení jsem na kole odjel ve směru na Mořice a po cestě jsem položil celkem asi 8 zapalovadel a brzy po 22. hodině jsem přijel na smluvené místo u Mořic, kde jsem očekával příjezd Ctirada Mašína.
Když Ctirad Mašín ani po více než půlhodině na smluvené místo nepřijel, jel jsem mu naproti směrem k Nezamyslicím. V této době jsem již viděl ve směru od Kroměříže i ve směru od Vyškova velkou zář, způsobenou zapálenými stohy.
Asi po 23. hodině potkal jsem Ctirada Mašína, který mi řekl, že mu zpoždění zavinil řetěz od kola, který mu po cestě spadává. Když jsme pak společně projížděli obcí Mořice, byl na návsi hlouček lidí a když se nás někdo ptal, kde to hoří, odpověděl Ctirad Mašín – to bychom také rádi věděli.
Jízlivý tón, který Mašín zvolil, je podezřelý veliteli mořických hasičů Janu Leciánovi, který se namísto hašení rozhoduje dva podezřelé pronásledovat.
Výpověď poškozeného:
Vzal jsem si u zbrojnice první jízdní kolo, které jsem viděl, a rozjel jsem se za oběma neznámými muži, kteří odjeli směrem k Němčicům. U STS jsem potkal Stanislava Blažka, vyzval jsem ho, aby jel se mnou a cestou jsem ho informoval, že chci dostihnout dva muže, kteří se mi zdáli podezřelí. Blažek jel potom několik metrů přede mnou, až k mostu přes potok Broděnka, což je asi 500 m za Mořicemi. Již před příjezdem na uvedený most jsem zpozoroval, že tam stojí nějaký muž, který má opřené kolo o zábradlí mostu a který jako by něco hledal v aktovce na kole. Podle obrysů jsem poznal, že se jedná o jednoho z mužů, za kterými jsem s Blažkem jel. Blažek tohoto neznámého muže předjel, ale já jsem těsně u něho zastavil.
Muže jsem chytil za levé rameno, přičemž jsem se snažil, abych se mu podíval do tváře a říkal jsem mu, proč mi správně neodpověděl, když jsem se ho ptal na tak vážnou věc. Neznámý muž aniž by promluvil uskočil ode mě na krok zprávu, přičemž vytáhl z pravé kapsy kalhot pistoli a střelil do mne.
Jan Lecián je těžce zraněn a druhý z pronásledujících utíká do polí. Ctirad Mašín se na nespolehlivém motocyklu pokouší dostat domů, kvůli typu motocyklu ho hlídky příliš nezastavují, ale s neseřízeným motocyklem se zpět do Čech vrací těžko. A tak Ctirad Mašín volí taktiku z akční komedie.
Vzpomínky účastníka:
Druhý den bylo boží dopuštění. Na každé křižovatce stála hlídka. Sebral jsem se a jel domů. Projel jsem několika kontrolami, ukázal doklady a jel dál. Byla to zřejmě „pětistovka“, která je utvrdila v domnění, že jsem také nějaký policajt. Horší bylo. že ten křáp nejel. Netáhl, zhasínal, střílel do výfuku. Takhle se domů do Poděbrad nedostanu. Nutně musím někde motocykl dát seřídit. Řekl jsem si: Tohle mohou opravit jen policajti; půjdu tedy k policajtům. Přijel jsem do Olomouce a zeptal se, kde jsou policejní garáže. Přijel jsem na dvůr a povídám prvnímu chlápkovi: Soudruhu, tady mám něco s mašinou. Můžete se mi na to podívat? Soudruh se na nic neptal. Sebrali Jawu, seřídili. Nechtěli ani floka. A já pálil domů. Tak došlo k neuvěřitelné příhodě, která se v životě občas přihodí: Esenbáci opravili dobrovolně a zadarmo motocykl osobě, kterou usilovně hledali.
Na žádnou další „akci“ na našem území už nedojde. Pětičlenná skupina ve složení Ctirad Mašín, Josef Mašín, Zbyněk Janata, Václav Švéda a Milan Paumer se 2. října vydává vlakem z Prahy do Chomutova. Milan Paumer přijel vlakem ze slovenského Martina. Slouží na vojně a svou jednotku opustil na falešnou propustku. Není cesty zpět.
autor: Jaroslav Mareš
zdroje: ABS ČR, Rambousek, Ota – Jenom ne strach
Minisérie o skupině bratrů Mašínů:
1. díl: Přepadení stanice v Chlumci
2. díl: Přepadení v Čelákovicích a jak to bylo s podřezaným příslušníkem SNB
3. díl: Jak Ctirad zablokoval těžbu uranu a málem odpálil šachtu
4. díl: Zastřelený pokladník: Popravená oběť, či falešný hrdina?
5. díl: Co Mašínové nestihli: Odhalený atentát na Gottwalda a odpálení sídla KSČ
7. díl: Po vzoru akčních filmů: Tisícinásobnou přesilou přes NDR
