Na začátku ledna vypukla v nizozemském Ommerenu zlatá horečka. Národní archiv odtajnil mapu označující pozici naloupeného pokladu z banky v Arnhemu. Hlavní podezřelý pocházel z Čech.
Na stopu zmizelého zlata a šperků přišla nizozemská centrála pro evidenci majetku, pátrající po zmizelých cennostech, na konci roku 1946. V Baden-Badenu se podařilo najít bývalého německého vojáka, který byl u jeho zakopávání a vyšetřovatelům poskytnul plánek s místem úkrytu. Jeho svědectví začalo být bráno vážně, když se vyšetřovatelé přesvědčili, že plánek odpovídá skutečnosti.
Nadějná stopa
Podle Helmuta Sondera měli poklad schovat němečtí vojáci po spojeneckém bombardování Arnhemu, při kterém dostala přímý zásah tamější pobočka Rotterdamsche Bank a cennosti se volně válely v troskách budovy.
Výpověď Helmuta Sondera ze 2. prosince 1946:
Jako příslušník 4. roty výsadkového pluku „Witzig“ jsem byl se svými kamarády nasazen do obrany během výsadku u Arnhemu (trochu jižněji) v srpnu 1944. V samotném Arnhemu moji tehdejší nadřízení, rotmistr Kastel a seržant Bräuer našli v budově banky na Velperstrasse, která byla těžce poškozena přímým zásahem bomby, hrací skříňky, prsteny, náhrdelníky, brože, náramky a náušnice. Našli brože, náramky, náušnice ze zlata nebo jiných cenných drahých kamenů (brilianty, diamanty), které posbírali a později zabalili a zapájeli do prázdných krabiček od rozbušek. Jednalo se o 4 zinkové krabice na rozbušky o přibližných rozměrech 35 x 20 x 30 cm.
Poklad vojáci podle Sondera zakopali pod jeden z topolů na polní cestě u vesničky Ommeren, západně od Arnhemu. Krabice s cennostmi měly být asi 80 centimetrů hluboko. Hodnota úložky měla být až 3 miliony nizozemských guldenů, což dnes odpovídá přibližně 430 milionům korun. Úřad pro vyšetřování majetku se poklad pokusil vyzvednout hned na počátku roku 1947.
Dopis Centrály pro vyšetřování majetku Amsterdam nizozemské vojenské misi v Berlíně ze 16. května 1947:
Na začátku ledna tohoto roku jsme provedli šetření na místě, ale vzhledem k tehdejším mrazům a tvrdosti půdy bylo naše šetření bezvýsledné. Minulý týden jsme se na uvedené místo vydali znovu, doprovázeni detektory min, ale ani na místě, ani ve výkopu výše uvedené přístroje nereagovaly, takže naše pátrání bylo bezvýsledné.
Vzhledem k důležitosti této záležitosti Vás žádáme, abyste zvážil možnost převezení Helmuta Sondera, Němce, Herrenpfädestr. 52 do Baden-Badenu, do Nizozemska pod vojenským doprovodem, aby nám mohl pomoci při vyšetřování. Postaráme se o jeho pobyt v Nizozemsku.
Marné pátrání
V létě roku 1947 se po dvou neúspěšných pokusech na místě objevil i Helmut Sonder. Správnost místa potvrdil a konstatoval, že poklad už někdo odvezl. Ze svých spolubojovníků, kteří se dožili konce války, jmenoval jistého Van de Watera, pravděpodobně občana Lucemburska, kterého blíže neznal, ale především rotmistra Edwarda Kastela, pod jehož vedením byl poklad ukryt.
Výpověď Helmuta Sondera po neúspěšném pátrání:
Myslím, že Kastel zůstal v Německu, protože byl dezertérem z české armády, a proto se nemohl vrátit do východní zóny. Po skončení války nastoupil do odminovací služby v Bergenu an Zee, Den Helderu a Roermondu. Původně sloužil u stejného výsadkového pionýrského praporu jako já. Van de Water byl cizinec, vlastně jsem si myslel, že je Lucemburčan; je také možné, že byl Belgičan. Trvám na svém tvrzení, že zmínění muži kopali konkrétně u třetího topolu od mého stanoviště a na straně silnice, nikoliv přes příkop nebo v sadu. Část odminovací služby, ke které byl Kastel přidělen, byla vyřazena buď ve Wupperthalu, nebo v Münsteru.
Hledá se Kastel
Nizozemské úřady tedy pátraly po Edwardu Kastelovi. Podařilo se jim získat jen několik údajů.
Příjmení: Kastel
Jméno: Edward
Datum narození: 11. listopadu 1915
Místo bydliště: Luditz 323, Sudetenland.
Oberfeldwebel Kastel byl 16. října 1945 převezen do nemocnice ve Sterkselu (N. br.) a odtud pravděpodobně poslán s propuštěním do Německa.
Luditz jsou dnes Žlutice a číslo 323 je dům v dnešní nádražní ulici. Velmi zajímavý výsledek přineslo pátrání ve vojenských archivech – v centrální registratuře v Trnavě na Slovensku, kde se uchovávají záznamy o všech vojácích československé armády žádný záznam na jméno Edward Kastel není.
Muž, který o sobě tvrdil, že se jmenuje Kastel, si změnil identitu. Archiv města Žlutice, uložený v karlovarském okresním archivu, obsahuje seznam přihlášených obyvatel. Na čísle 323 byl přihlášen pouze jeden obyvatel – Alois Jessl. V seznamu žlutických obyvatel žádný Kastel není.
„Kastel“ Žlutice znal
Ještě zajímavější výsledky přineslo pátrání ve žlutické matrice. Ve Žluticích se 11.11.1915 nikdo nenarodil. Jediným dítětem narozeným v listopadu toho roku byla Elizabeth Mischka, a sice 23.11. v domě č. 56 rodičům Franzi a Anně.
„Edward Kastel“ ale musel Žlutice znát. Jméno Kastel se totiž ve žlutických záznamech objevuje. Rodina Kastelových žila v nedaleké osadě Hradský Dvůr, a sice v čísle 11. Žádný Edward ani nikdo narozený v roce 1915.
Neznámý, který podle všeho vybral uložený poklad před nizozemskými vyšetřovateli, musel znát ještě jednoho Kastela. V americké Pensylvánii zemřel v únoru 1989 jistý Richard F. Kastel, narozený 11.11.1915 – v Pensylvánii.
Pátrání po amerických zdrojích ukazuje, že Richard Kastel ve 20. letech vyrůstal v Pensylvánii. Neznámý zloděj pokladu si od něj půjčil příjmení a datum narození. Musel ho znát, anebo alespoň jeho osobní data. Pátrání pokračuje.
autor: Jaroslav Mareš
zdroje: Národní archiv Haag, SOkA Karlovy Vary, obecní úřad Žlutice, myheritage.com
