Na počátku roku vypukla v nizozemském Ommerenu zlatá horečka. Jak odkrývají archivy, za bankovní loupeží v Arnhemu, ukrytí lupu a jeho zmizení má prsty sudetský Němec a zběh z Československé armády.
Příběh zmizelého zlata začal po neúspěšné operaci Market garden, při které nedokázala spojenecká vojska přejít přes Rýn a dostat se do Arnhemu. Součástí operace bylo i několik spojeneckých náletů, při kterých jedna z bomb těžce poškodila jednu z arnhemských bank a otevřela její trezor.
Neurčitá stopa na počátku
Když po válce pátral nizozemský úřad pro správu majetku po ukradených cennostech, narazil na hlášení od jednoho z válečných zajatců, podle kterého se části bankovních cenností zmocnila šestice vojáků, kteří měli banku strážit, a před svým zajetím cennosti zakopali nedaleko Ommerenu. Po stopách cenností se vydal úřad na počátku roku 1946.
Hlášení nizozemské vojenské mise v Německu do Holandska:
Zpočátku bylo vyšetřování, které vyžadovalo maximální opatrnost, bezvýsledné. Později bylo s jistotou zjištěno, že jistý Sonder, Helmut z Baden-Badenu, byl během výsadku v Arnhemu/Holandsku nasazen spolu s rotmistrem Kastelem, rotmistrem Brauerem a vojínem Biebertem jako obránce bankovního ústavu v tomto městě. Podle informací, které mi poskytla tato stanice, byla banka během bojů částečně zničena bombou. Ocelový kontejner (trezor nebo sejf) byl zničen a šperky v něm uložené byly rozptýleny po okolí. Během krátkého klidu v bojích byla část velkého množství nalezena. Později byly zabaleny do prázdných německých kontejnerů s rozbuškami o rozměrech 35 x 20 x 10 cm, které byly nejprve převáženy ve vozidlech a později krátce před internací zakopány.
Jeden z ukrývačů vypovídá
Pracovníci vojenské mise v Baden-Badenu Helmuta Sondera našli a ten vcelku ochotně pravdivost příběhu potvrdil a doložil je mapou uložení pokladu. Příběh, kterému nizozemské úřady zprvu nevěřily, se naopak stal zcela uvěřitelným v okamžiku, kdy se na místě přesvědčili, že plánek odpovídá skutečnosti a musel ho kreslit někdo, kdo místo znal.
Výpověď Helmuta Sondera ze 2. prosince 1946:
Jako příslušník 4. roty výsadkového pluku „Witzig“ jsem byl se svými kamarády nasazen do obrany během výsadku u Arnhemu (trochu jižněji) v srpnu 1944. V samotném Arnhemu moji tehdejší nadřízení, rotmistr Kastel a seržant Bräuer našli v budově banky na Velperstrasse, která byla těžce poškozena přímým zásahem bomby, hrací skříňky, prsteny, náhrdelníky, brože, náramky a náušnice. Našli brože, náramky, náušnice ze zlata nebo jiných cenných drahých kamenů (brilianty, diamanty), které posbírali a později zabalili a zapájeli do prázdných krabiček od rozbušek. Jednalo se o 4 zinkové krabice na rozbušky o přibližných rozměrech 35 x 20 x 30 cm.
Seržant Bräuer a svobodník Biebert měli smrtelnou nehodu při likvidaci min. Desátník Graf byl zabit v průběhu posledních bojů. Nevím nic o tom, kde se nacházejí Kastel a Van de Water.
Velitelem skupiny vojáků, kteří cennosti ukryli, byl výsadkář Edward Kastel. Ještě předtím, než se pátrači vydali po jeho stopě, pokusili se pracovníci úřadu pro zajišťování majetku poklad najít na místě samotném. Jenže v lednu 1947, kdy se vypravili na místo, byla půda zmrzlá a nedalo se v ní kopat. V květnu 1947 bylo pátrání rovněž bezvýsledné, a tak požádali vojenskou misi v Baden-Badenu o přivezení Helmuta Sondera, aby místo přesně identifikoval.
Poklad někdo ukradl
Helmut Sonder byl na místo přivezen na konci června 1947 a zklamaným hledačům oznámil, že jsou sice na správném místě, dorazili na něj ale až jako druzí.
Druhá výpověď Helmuta Sondera:
Viděl jsem, že zmínění muži šli se čtyřmi krabicemi ke stromu, kde vykopali jámu, a asi po 15 minutách se vrátili bez krabic. Přesně jsem si to místo prohlédl, a když jsem tam včera kopal dost hluboko a sondoval dál, nevěřím, že tam ty krabice ještě jsou. Z mužů, kteří je tehdy pohřbívali, jsou podle mě naživu už jen Kastel a Van de Water. Je možné, že se Kastel vrátil na místo, kde byla úložka, ale o tom nemohu nic říct, protože o něco později mě odvezlo obrněné auto, protože jsem byl zraněný.
Jak už bylo uvedeno, seržant Bräuer a svobodník Biebert měli smrtelnou nehodu při likvidaci min a desátník Graf byl zabit v průběhu posledních bojů. Helmut Sonder byl v tu chvíli mimo podezření a zbývali desátníka Van de Water, Kastel, a rotmistr Kastel. Helmut Sonder na prvním místě podezíral Edwarda Kastela.
Kdo to byl?
Úřad pro evidenci majetku stanovil několik verzí, jak mohl tajemný příběh ve skutečnosti být. Podle první bylo to celé výmysl, Sonder si vymyslel vše od A do Z. Tato verze ovšem nevysvětluje Sonderovu motivaci, protože na vyprávění se nepokusil obohatit.
Podle druhé verze poklady vykopali místní obyvatelé, kteří místo úkrytu znali, vojáky při schovávání spatřili či si vykopaného úkrytu všimli. Podle třetí verze ukradli poklad sami pracovníci úřadu v období mezi lednem a květnem 1947. Poslední možností je, že za zmizením cenností stojí Van de Water nebo Edward Kastel.
Dodejme ještě ze v době, kdy se v květnu vydali nizozemští pátrači na místo údajného úkrytu, potkali tam dva americké zpravodajské důstojníky, kteří se pokoušeli o totéž. Americká armáda evidentně získala svědectví druhého ze tří přeživších. Pro úplnost dodejme, že v okolí v té době kopaly podle záznamů úřadu kopaly ještě nejméně dvě soukromé osoby.
Česká stopa v Ommerenu
Z dochovaných dokumentů už nelze zjistit, proč se nizozemské úřady následně rozhodly pátrat po Kastelovi, nicméně nabízí se vysvětlení, že se od Američanů dozvěděli, že jejich informátorem byla Van de Water. Kastel proto zbyl jako poslední volba. Sonderova výpověď ovšem ukazuje zajímavou spojitost s Československem.
Výpověď Helmuta Sondera:
Myslím, že Kastel zůstal v Německu, protože byl dezertérem z české armády, a proto se nemohl vrátit do východní zóny. Po skončení války nastoupil do odminovací služby v Bergenu a Zee, Den Helderu a Roermondu. Původně sloužil u stejného výsadkového pionýrského praporu jako já. Van de Water byl cizinec, vlastně jsem si myslel, že je Lucemburčan; je také možné, že byl Belgičan. Trvám na svém tvrzení, že zmínění muži kopali konkrétně u třetího topolu od mého stanoviště a na straně silnice, nikoliv přes příkop nebo v sadu. Část odminovací služby, ke které byl Kastel přidělen, byla vyřazena buď ve Wupperthalu, nebo v Münsteru.
Následné pátrání úřadu pro evidenci majetku a ministerstva války indicie naznačující, že Kastel pochází z Čech, potvrdilo. Ve zprávě o pátrání o Kastelovi se uvádí, že Edward Kastel se narodil 11. listopadu 1915 na adrese Luditz 323, Sudetenland. Luditz není nic jiného než dnešní Žlutice a dům číslo 323 dodnes stojí v Nádražní ulici.
Samotné pátrání po Kastelovi už tak úspěšné nebylo. Poslední údaj, který nizozemské ministerstvo války zjistilo, tvrdí, že byl 16. října 1945 převezen do nemocnice ve Sterkselu a odtud pravděpodobně vyhoštěn do Německa.
příště: Pátrání po osudu tajemného výsadkáře z Čech
autor: Jaroslav Mareš
zdroje: Nizozemský národní archiv v Haagu
