Případ soudruha, který zakázal duchy

Propálená pohovka. Se souhlasem SOkA v Opavě.

Na přelomu let 1985 a 1986 se v Bohučovicích na Opavsku odehrál jeden z případů jevu známého jako poltergeist. Když se o případu se zpožděním dozvěděl krajský tajemník KSČ, začal věc řešit „stranicky.“

O případ se komunistická moc nejprve nezajímala. Jenže potom se začali mocní obávat, aby se z Bohučovic nestalo poutní místo a nařídili záležitost „vyšetřit.“ V lednu 1986 se podivné jevy dostaly „na stůl“ krajského výboru KSČ v Ostravě. Týmu publicisty Jiřího Podzimka se v roce 1999 podařilo najít tehdejšího okresního ideologického tajemníka z Opavy Zoltána Slažanského. Rozhovor s ním vnesl částečné světlo do reakce vládnoucího režimu.

Ideologický tajemník vypovídá

Slažanský: Dospěl jsem k názoru že eventuelně něco jsem znal z literatury, že by se mohlo jednat o nějaké parapsychologické jevy, jmenovitě tedy telekinezi.
otázka: Nebylo to kvůli kříži a kvůli tomu že strana se obávala, že se tam stal zázrak?
Slažanský: Ne, dokonce se nejevil ani zájem. Jak jsem informoval tehdy naše vedení, tak nejevili o to zájem.
otázka: Soudruh Mamula měl tehdy prohlásit že si nenechal strašit ve Slezsku před sjezdem strany.
Slažanský: To je možné, ale já jsem s tím nemluvil. S Mamulou ne.
otázka: Myslíte že o něm věděl?
Slažanský: Asi že ano, protože v tom hlášení to bylo.
otázka: Takže strana neměla zájem, na tom, aby se to tehdy vyšetřilo.
Slažanský: Ano, ale až později.
otázka: Zajímalo vás jak to dopadlo?
Slažanský: Zajímalo tak protože ta skupinka se scházela u mě celkem myslím asi třikrát. No a…
otázka: Jaká skupinka?
Slažanský: No, těch expertů z Prahy.
otázka: Pak vyšel článek poměrně štvavě je zaměřený proti té rodině a tomu chlapci a pamětníci tvrdí, že to přišlo snad z vašeho výboru, tam ten článek.
Slažanský: To se mi nezdá.
otázka: Přísahat byste na to nemohl?
Slažanský: Nemohl ale nezdá se mi to. Já znám ty mechanismy jak to fungovalo a tohle se mi nezdá prostě.
otázka: A tohle nebyla běžná praxe?
Slažanský: No nebyla rozhodně.

Je třeba doplnit, že tehdejší severomoravský kraj byl tak trochu státem ve státě. Krajský tajemník Miroslav Mamula byl tak trochu neomezeným vládcem kraje. Jeho moc sahala tak daleko, že dokonce nařídil pracujícím v kraji pracovní soboty, kterým se začalo říkat „mamulovky.“

Čtěte dále:  Středověké morové rány a současnost: Nejsme o moc dál
Gauč, který začal hořet zevnitř. Se souhlasem Tomáše Smolky.

Veřejná bezpečnost zasahuje

Veřejná bezpečnost tedy dostala pokyn záležitost za každou cenu racionálně vysvětlit. Jednoho ze členů tehdejšího vyšetřovacího týmu vyzpovídal rovněž Jiří Podzimek.

My jsme dedukovali asi tak: Vycházeli jsme z toho, že pokud by tam někdo něco takového dělal a předpokládali jsme, že tedy zázraky se nedějí až takové, tak jsme předpokládali, že by ten někdo měl být u všech (událostí), anebo by jich muselo být víc tedy, no. A vycházelo nám to tak, že ten vnuk byl u všech těch případů, takže logicky by to mohl být on.

My jsme neměli jinou možnost, jakým způsobem ho tedy vyslýchat. Nemohli jsme ho nějak nutit nebo na tom oddělení byla to taková spíš proto… byl to malý chlapec, takže jsme se snažili to udělat s orgány péče o děti a s lékařským personálem apod. Vyslýchali jsme ho potom, když už nám volali z té Olomouce, že ten chlapec si tam začal posílat nějaká psaníčka čili vyloženě trošku fantazíroval, no a navíc se jim spontánně doznal, jakým způsobem to dělal a co dělal.

Nejsem si vědom toho, že by tam bylo něco v nepořádku. Zaprvé jsme k tomu museli mít souhlas prokurátora, byl tam dokonce orgán oddělení péče o děti a mládež, takže bylo to všechno prováděno v souladu s tehdejšími předpisy.

Vše ale v souladu s tehdejšími předpisy nebylo. Tehdejší předpisy neumožňovaly psychiatrické pozorování svědků, pouze obviněných. A už vůbec ne hospitalizaci bez souhlasu rodičů. Tu si, jak se mi svěřil Tomáš Smolka, vyšetřovatelé na rodičích nakonec vynutili. Velmi zajímavě vylíčila tehdejší události ošetřující lékařka na olomoucké psychiatrii Růžena Cupalová.

Chlapec byl nejprve vyšetřený krajským psychiatrem šéfem psychiatrické léčebny v Opavě doktorem Hřebíčkem, ale nenašel na chlapci nic, žádné psychické poruchy. Z kraje, už nevím, zda to byl krajský výbor strany nebo krajský národní výbor, trvali na tom, že chlapec musí být pozorován. Ředitel léčebny mně řekl, že ho nemůže přijmout bez souhlasu rodičů.

Potom pan Smolka a mám dojem, že i někdo z té kriminálky a Tomáše přivezli na kliniku. Chlapec byl u nás na klinice od pondělí do pátku. Jsem přesvědčena, že nakonec ten pobyt u nás chlapci prospěl. On byl takové tenzi, že po vizitě za mnou přišel a přiznal se, že si to všechno vymyslel.

Čtěte dále:  Poltergeist Bohučovice: Nevysvětlený jev spustil teror SNB a psychiatrů

Tomáš se mi osobně přiznal, že ty předměty házel, to byl tác, váza a tak dále. V dalších dnech se skutečně něco dělo a bylo to podle mého názoru zemětřesení, aspoň jak se psalo v novinách, byly tehdy zemětřesné roje. Z kliniky potom odcházel vyrovnaný, jenom měl strach, aby se dědeček nedozvěděl, že to dělal on.

Vraťme se ještě k soudruhem Slažanským zmiňovaném výzkumu expertů z Prahy. Do Bohučovic několikrát vyjel tým pracovníků psychoenergetické laboratoře a nabízel vysvětlení. Do oficiálních závěrů se ale nedostalo.

Psychoenergetici zasahují

Jenže mezitím se o případu dozvěděli i v tehdejší Psychoenergetické laboratoři, která se zabývala výzkumem paranormálních jevů. Pokračovatelé doktora Kahudy vyslali na místo tým pod vedením Zdeňka Rejdáka.

Rejdákův tým si udělal hlavní štáb na opavském okresním výboru KSČ. Výzkumy psychotroniků ovšem u soudruhů pohořely. Zdeněk Rejdák později o celém případu řekl následující:

Naprosto čistě odlepené obklady. Se souhlasem Tomáše Smolky.

Dostali jsme informaci od národního výboru z Hradce nad Moravicí a požádali nás, abychom se k tomu případu vyjádřili. Odebrali jsme se na místo a začali jsme ten ten případ zkoumat. Poltergeist je jedno z pojmenování pro případ spontánní psychokineze. Ze zkušenosti víme, že tak jednou za za dva za tři roky se objeví případ spontánní psychokineze, který je vázaný na déletrvající stresový stav. Většinou je to u osob v období puberty, nebo u žen v období klimakteria.

Jsem přesvědčený, že jsme vytipovali správného viníka, a sice matku Tomáše, protože to napětí tam bylo opravdu dlouhotrvající. Kdybych bral ty jednotlivé jevy, které tam byly, tak ty skutečně byly namířeny nebo se týkaly vždy dědy. Veškerá zásoba ve spíži, kde byly konzervy za dva za tři roky, tak ta odpochodovala a rozbila se. Když došlo ke spontánnímu hoření, tak hořelo na místech, kterých se děda denně dotýkal, nebo kde odhrnoval záclony. Maminka nebyla agresivní osoba. Ten její odpor se střádal na podvědomé úrovni. Mohu vyloučit, že by to dělala ona sama, navíc v době, kdy došlo ke spontánnímu hoření, už odešla do práce.

Čtěte dále:  Nejlépe zdokumentované UFO historie - nové podrobnosti a shoda s českým případem

Jakmile jsme přišli k tomu spontánnímu hoření, tak první naše otázka na tři přítomné kriminalisty byla, jestli našli nějakou stopu čím by se zapalovalo. Prohlásili, že nikoliv. Vůbec nic nenašli. Přitom například ten gauč hořel zevnitř, hořely ubrusy, že byste musel škrtnout a vsunout tam sirku. Hořel dubový stůl kdybyste chtěl, aby byl tak ohořelý, musíte to udělat svářečkou. Za 20 minut hořelo na 21 místech najednou. Kriminálka tam byla od toho, aby to vyšetřila. Měla provést rekonstrukci celého případu, a zrovna tak zapálit na tolika místech najednou během 20 minut. Což neudělala.

Okresnímu tajemníkovi strany jsme se snažili vysvětlit, že nejde o zázraky, že jde o jevy, které jsou těžko a obtížně nevysvětlitelné, že si s tím současná věda neví rady. Připravili jsme dokonce pro místní tisk velice střízlivý článek, kde jsme vysvětlili, co to je spontánní psychokineze, jak frekventovaně se objevuje. V té samé době probíhal případ spontánní psychokineze v nedalekém Polsku a potom na Ukrajině, kde dokonce docházelo také ke spontánnímu hoření a kde oblastní požární náčelník všechno prošetřoval a dospěl k závěru, že nejde o žádný podvod a že je třeba tyto věci brát zcela vážně. Potom, než se to dostalo do toho finálního stadia, mě volali ze státní bezpečnosti, že Ostrava a tam příslušné instituce mají dost schopností k tomu, aby celou záležitost uzavřeli a ať se o to vůbec nezajímáme.

Co tedy může být Poltergeist a existuje? Existují o tom svědectví, která lze považovat za věrohodná. Nemusí jít nutně o nějaké „entity“, ale o dosud nepopsaný fyzikální jev, který je velmi vzácný. Je však svými projevy naprosto neuveřitelný.

Autor: Jaroslav Mareš

Zdroje: SOkA v Opavě


Comments are closed.